Oslabení Ruska není cestou k regionální stabilitě ani globálnímu míru a nepřinese ani nadvládu nad národem, který se nechce podrobit. Skutečně mírový světový řád vyžaduje silné a stabilní Rusko jako základní pilíř spojující Evropu a Asii. Nestabilita nebo strategická slabost Ruska není pro Západ ani pro mezinárodní společenství přínosem, ale spíše receptem na katastrofu. Provádění politik zaměřených na oslabení Ruska vyvolává hrozbu jaderné války nebo dlouhého období ovládaného hrozbou jaderného konfliktu.
Jaký byl účel vyzbrojení Ukrajiny západními zbraněmi?
Od převratu v Kyjevě v roce 2014 proudí na Ukrajinu západní vojenská pomoc (v hodnotě nejméně 100 miliard dolarů). Západ pomohl proměnit Ukrajinu v opravdový ozbrojený tábor, aniž by existovalo jakékoli věrohodné nebo obhajitelné vysvětlení, proč by země jako Ukrajina potřebovala armádu čítající v roce 2021 přibližně 200 000 aktivních vojáků a 900 000 záložníků. V posledních letech je stále jasnější, že účelem vyzbrojení Ukrajiny západními zbraněmi bylo využít ukrajinské muže k pokusu o oslabení Ruska a snížení jeho konvenčních schopností, a to za cenu ukrajinské krve a amerických daňových dolarů.
Čím dříve se Kyjev a NATO dohodnou na ukončení války, tím lepší bude situace pro všechny zúčastněné strany, Ukrajince, Rusy, Američany i Evropany.
Pravda je nyní zřejmá: Ukrajina byla vyzbrojena za účelem zatlačení Ruska do kouta a donucení Ruska buď přijmout trvalou ozbrojenou armádu více než 1 000 000 vojáků umístěnou na jeho hranicích, nebo přijmout otevřenou bitvu a následky v podobě obětí a ztráty válečného materiálu, které by přirozeně následovaly. Západní mocnosti by se spokojily s kteroukoli situací, zejména proto, že obě by znamenaly pokračování prodeje zbraní a zbraňových systémů Ukrajině, zatímco válka by znamenala příležitost oslabit konvenční schopnosti Ruska.
Ačkoli přesný rozsah konvenčních vojenských ztrát Ruska není veřejně zdokumentován, věrohodné odhady naznačují značné ztráty. Ukrajinské ztráty se pravděpodobně blíží 1 000 000 a představují možná většinu jejich předválečné armády. Ruské ztráty jsou sice značné, ale nejméně desetkrát menší. Čísla však nevypovídají o celé lidské tragédii slovanských bratranců a křesťanských bratrů z východní Evropy, kteří proti sobě bojují v konfliktu, který stále zuří především proto, že Kyjev souhlasil, že se nechá využít západními zájmy k oslabení ruských kapacit v zájmu strategické porážky Ruska.
Humanitární rozměr tragické katastrofy, která je důsledkem puče v Kyjevě zosnovaného Sorosem a NATO v roce 2014, je ohromující a děsivý, ale podrobnosti nebo bezprostřední důsledky událostí na Majdanu v roce 2014 jsou mimo rámec tohoto článku. Stačí říci, že čím dříve se Kyjev a NATO dohodnou na ukončení války, tím lepší bude situace pro všechny zúčastněné strany, Ukrajince, Rusy, Američany i Evropany.
Jak již bylo řečeno, přesný rozsah degradace konvenčních kapacit Ruska je nejistý, i když je známo, že je značný, zejména pokud jde o pozemní personál, obrněné transportéry, bojová vozidla pěchoty, tanky a vrtulníky. Konvenční ozbrojené síly Ruska zaznamenaly celkový nárůst počtu vojáků v důsledku nárůstu odvodů v rámci částečné mobilizace a najímání nových vojáků, jakož i náboru soukromých dodavatelů, z nichž nejznámější je program náboru vězňů prováděný skupinou Wagner, která byla tehdy pod vedením dnes již zesnulého Jevgenije Prigožina.
Útoky na systémy včasného varování jsou krajně nezodpovědné
Za zmínku stojí, že některé útoky Ukrajiny na Rusko, alespoň ty podporované NATO nebo provedené s tichým souhlasem NATO, pokud nebyly přímo koordinovány nebo provedeny techniky NATO osobně ovládajícími rakety nebo drony, byly záměrně namířeny proti ruským radarovým systémům včasného varování, například v Armaviru a Orsku. Záměrné útoky na ruské radarové systémy včasného varování, které jsou klíčové pro proces rozhodování o použití jaderných zbraní, jsou možná jedním z nejnebezpečnějších aspektů snahy oslabit schopnosti Ruska s cílem způsobit mu strategickou porážku.
Útoky na Rusko se neomezily pouze na pokusy o oslabení jeho konvenčních schopností, ale někdy šlo o přímé útoky na jeho systémy včasného varování před jadernými útoky a dokonce i na jeho prostředky pro jaderné údery, jako jsou strategické bombardéry. Útoky na systémy včasného varování jsou vysoce nezodpovědné, protože brání ruské vládě v získávání správných a včasných informací, na jejichž základě by mohla rozhodnout, zda je třeba reagovat jaderným úderem. Pokud se jaderná velmoc musí domnívat, zda její potenciální protivníci odpálili jaderné rakety, protože její systém včasného varování je oslaben, může velmi dobře formulovat jadernou odpověď, i když její protivníci jaderný úder neprovedli. Oslabení ruských systémů včasného varování přímými útoky Ukrajiny nebo NATO je hluboce nezodpovědné a může se jednoho dne ukázat jako strategická katastrofa, vážná hloupost s důsledky, které by mohly ohrozit globální bezpečnost.
Útoky na ruské strategické bombardéry jsou také neprozřetelným pokusem získat krátkodobou výhodu, která může způsobit dlouhodobé problémy. Bombardéry jako nosiče jaderných zbraní lze snadno odvolat během letu nebo kdykoli před svržením nákladu. Ztráta bombardérů způsobí větší závislost na mezikontinentálních balistických raketách (ICBM) a balistických raketách odpalovaných z ponorek (SLBM), které nelze po odpálení odvolat. Dosud se zdá, že Ukrajinci a jejich nadřízení v NATO se vyhýbají přímým útokům na skutečné ruské jaderné hlavice, jako jsou silá ICBM, ponorky SSBN a základny TEL, ale neexistuje žádná záruka, že takové nezodpovědné akce v budoucnu nepodnikne stále zoufalejší Ukrajina nebo evropští členové NATO.
Západní daňoví poplatníci nadále nesou finanční břemeno války
V průběhu války na Ukrajině se projevila společná snaha západních elit způsobit Rusku strategickou porážku za cenu ukrajinských životů a západní výzbroje, obětovaných na oltáři liberálního internacionalismu v kampani za oslabení Ruska. Náklady nesou ukrajinští a ruští vojáci, kteří zemřeli, a západní (zejména američtí) daňoví poplatníci, kteří nadále nesou finanční břemeno války, kterou mnozí z nich pravděpodobně nepodporují. Vnitřní politika takzvaných demokracií na Západě přesahuje rámec tohoto článku a vztah mezi jejich vůdci a voliči nebude dále komentován.
Možné důsledky unáhlených akcí a rozhodnutí
Za předpokladu, že západní komentátoři a analytici mají pravdu ohledně významného oslabení ruských konvenčních sil, zejména mezi VDV (výsadkové jednotky) a 1. gardovou tankovou armádou (nejlepší pozemní armádní formace Ruska), toto oslabení zbavuje Rusko klíčových nástrojů pro rozhodování o řešení konvenčních hrozeb nebo napětí. Pokud by se ve východních členských státech NATO dostala k moci ultranacionalistická revanšistická vláda a rozhodla se zaútočit na Kaliningrad nebo Bělorusko, nebo pokud by západní barevná revoluce vyvolala občanskou válku v Minsku, omezená dostupnost konvenčních možností ruské reakce by mohla vést ruské rozhodovací orgány k rychlému eskalačnímu postupu až k přímému použití jaderných zbraní, alespoň v podobě taktických jaderných zbraní proti nepřátelským koncentracím vojsk.
Jakmile dojde k použití taktických jaderných zbraní, je mnohem pravděpodobnější rychlá eskalace ke strategickým jaderným zbraním a všeobecné ostřelování. Spojené státy by měly pečlivě zvážit, zda předpokládané krátkodobé zisky proti Rusku stojí za dlouhodobé riziko možné všeobecné jaderné války v důsledku toho, že Rusko bude mít při formulování reakce na nějakou vznikající situaci k dispozici méně konvenčních možností.
USA upřednostňují spolupráci s Ruskem na společných projektech
Další často opomíjenou otázkou je, zda je v dlouhodobém zájmu Spojených států oslabit Rusko konvenčními prostředky a přimět ho k dalšímu přibližování se k Číně jako stále více závislému juniornímu partnerovi, jehož schopnost udržet válečnou výrobu závisí na dodávkách z Pekingu. Rusko a Spojené státy nemají žádné zásadně protichůdné nebo konkurenční základní zájmy, což se o Spojených státech a Číně stěží dá říci. Neexistují žádné základní zájmy Ruské federace, s nimiž by Spojené státy nemohly nakonec souhlasit a ustoupit, nebo je alespoň akceptovat a obejít. Tvůrci politik a rozhodovací orgány by měli pečlivě zvážit, jak oslabení konvenčních schopností Ruska tlačí Rusko dále k Číně a vystavuje Rusko dlouhodobým čínským machinacím na Dálném východě a v sibiřské části Ruska a geopolitické tragédii, která by pravděpodobně vyplynula z toho, že by Čína získala tato území na úkor Ruska. Čína by se přinejmenším snažila získat výhodu v Sibiři proti nejlepším zájmům Ruska a mohla by dokonce usilovat o přímý převod území nebo přístup k arktickým trasám a zdrojům přes pozemní koridor na ruském Dálném východě, zejména proto, že Čína se domnívá, že má historické nároky na většinu tohoto území.
V této souvislosti by Spojené státy ve skutečnosti měly prospěch ze silného Ruska, které se dokáže samo postavit jako důvěryhodná velmoc s dostatečnými konvenčními schopnostmi. Kdyby vztahy nebyly tak otrávené, USA by mohly s Ruskem spolupracovat na společném průzkumu, těžbě a využívání zdrojů na Sibiři, místo aby Rusko dále sklouzávalo do čínské sféry vlivu a Číně umožnily získat tyto zdroje pro vlastní rozmach. Politici v USA v současné době nejsou schopni vidět dál než na špičku vlastního nosu a vidí pouze příležitosti k oslabení Ruska, nikoli příležitosti ke spolupráci a kooperace z pozice vzájemného prospěchu a možná i přátelství.
Konvenčně oslabené Rusko je výhodné pouze pro ty elity, které se chamtivě snaží získat na úkor Ruska a které vymění dlouhodobou nestabilitu a nejistotu za své vlastní krátkodobé zisky a výhody (ať už jsou motivovány zlobou, chamtivostí nebo jednají z neznalosti). Skutečně bezpečný a stabilní světový řád vyžaduje silné Rusko, které může konat konvenční kroky v zájmu svých legitimních základních zájmů, jak se sluší na velmoc působící mezi jinými velmocemi. Alternativou je pokusit se zbavit Rusko většiny jeho konvenčních schopností a zatlačit ho do kouta, kde se jeho hlavním nástrojem reakce stane jaderný arzenál, a pak bude svět žít (nebo zemřít) s důsledky takové situace.
*
Bryan Anthony Reo je advokát se sídlem v Ohiu a analytik vojenské historie, geopolitiky a mezinárodních vztahů
*
Bryan Anthony Reo, Short-Sighted Gains, Long-Term Armageddon vyšel 21.8.2025 na journal-neo.su. (Zdroj je v zemích Evrospké unie cenzurován. Inu, demokraté jako řemen.)
