P.C.Roberts: Zvládne Putin zkoušku?

Prezident Trump ve svých veřejných prohlášeních potvrdil můj závěr, že Trump nezná ruský postoj, že se schůzky účastní proto, aby zjistil její „parametry“, a že ji vnímá jako „zkušební schůzku“, jejímž cílem je zjistit, zda lze konflikt na Ukrajině ukončit.

Jinými slovy, od schůzky, pro kterou nebyla provedena žádná přípravná práce, se neočekává žádné řešení. Na čem tedy spočívají přehnaná očekávání od schůzky? Proč taková očekávání budovat, když na stole není žádný návrh? Kde je ta „přijatelná“ nabídka, kterou Jurij Ušakov našel v ne-návrhu a která přesvědčila Putina, aby jel na Aljašku?

Je odpovědí, že účelem schůzky je dostat Putina do nepříjemné situace vytvořením očekávání úspěchu, kterého nelze dosáhnout? Francouzský prezident Macron uvedl, že mu Trump řekl, že má v úmyslu „během schůzky s Putinem dosáhnout příměří na Ukrajině“. Pokud Putin nesouhlasí se zastavením úspěšné ruské ofenzivy, je plánem obvinit Putina ze zmaření šance na mír? Pomůže to oslabit BRICS tím, že Putin bude obviňován ze sekundárních cel uvalených na Indii, Čínu, Brazílii a Jihoafrickou republiku? (Z dnešního  Bloombergu: Zvyšování sázek. Donald Trump varoval, že pokud Vladimir Putin nesouhlasí s dohodou o příměří, uvalí „velmi závažné důsledky“. Agentura TASS však uvedla, že oba po jednáních uspořádají společnou tiskovou konferenci. Ministr financí Scott Bessent mezitím Evropě řekl, že je čas „se smířit, nebo mlčet“, pokud jde o sankce vůči zemím, které kupují ruskou energii.)

Tak to vypadá. Ukrajinská fronta se hroutí. Příměří by zastavilo ruský postup a dalo by ukrajinským silám čas na stabilizaci a posílení pozic. To je pro Západ důležité, protože jakmile Rusko dokončí úkol vytlačení ukrajinských sil z celého území, které bylo znovu začleněno do Ruské federace, nezbude v ukrajinských rukou žádná země, kterou by si Trump mohl s Putinem vyměnit.

Jak jsem již několikrát informoval, výměna území není jednou z podmínek na Putinově seznamu. Co Putin myslí „hlavní příčinou konfliktu“, je pocit nejistoty Ruska s ohledem na jaderné rakety NATO a USA na ruských hranicích.

Když Sovětský svaz umístil jaderné rakety na Kubě jako kompenzaci za jaderné rakety, které Washington umístil v Turecku na hranici se Sovětským svazem, Washington byl hluboce rozrušený. 

Dnes mají USA rakety na ruských hranicích a možnost mít raketové základny na ruských hranicích od Finska až po Jižní Kavkaz, což je velký násobek jedné sovětské raketové základny na Kubě.

Takže pokud jedna základna na Kubě znepokojovala USA, představte si, jak nepříjemné jsou pro Rusko z vyhlídky jaderných raket podél hranice v délce tisíců kilometrů.

Američtí a evropští politici a tvůrci politik neuznali, že hlavní příčinou konfliktu je NATO na ruských hranicích. Vyhlídka na vstup Ukrajiny do NATO a její připojení k území, na kterém se nacházejí americké raketové základny, byla tou poslední kapkou, která přelila velbloudovi páteř.

Trumpova výměna území a příměří neřeší bezpečnostní problém Ruska. Základní příčinou konfliktu je ruský pocit nejistoty. To lze vyřešit pouze odstraněním NATO z ruských hranic.

To je účel dohody o vzájemné bezpečnosti, kterou se Putin snaží vyjednat již řadu let, jen aby se setkal s chladným přístupem, jako například ze strany Bidenova režimu v období od prosince 2021 do února 2022.

Zeptejte se sami sebe, zda si myslíte, že Trump je v dostatečně silné pozici, aby potlačil jak neokonzervativní doktrínu americké hegemonie, tak i zájmy amerického vojenského/bezpečnostního komplexu.

P.C.Roberts: Katastrofická válka se zdá být nevyhnutelná

Dokud bude platit Wolfowitzova doktrína a nebude odmítnuta prezidentem Trumpem, ministrem zahraničí ani Kongresem, USA se zavázaly „zabránit vzestupu jakékoli země, která by mohla sloužit jako omezující prostředek pro americký unilateralismus“. Vzhledem k tomu, že se jedná o deklarovaný závazek, jak lze NATO odstranit od hranic Ruska?

Prezident Eisenhower v roce 1961 varoval Američany, že vypuknutí studené války se Sovětským svazem zabránilo demobilizaci americké válečné mašinérie, která obvykle následovala po skončení války. Místo toho vznikl mocný vojensko-průmyslový komplex s kořeny téměř v každém státě, což mu dává obrovskou moc v Kongresu a mezi guvernéry států.

To bylo před 64 lety. Od té doby se moc vojensko-bezpečnostního komplexu znásobila. Je tato institucionalizovaná moc ochotna nést dopady na svůj rozpočet a moc plynoucí z dohody o vzájemné bezpečnosti se svým úhlavním nepřítelem?

Otázky, které kladu, jsou určující. Nic jiného, co se říká, není důležité. Přesto tyto zásadní otázky nejsou součástí diskuse ve Washingtonu, v Evropě ani v Kremlu. Je to, jako by žádný z účastníků rostoucího konfliktu, který by mohl být pro život na Zemi ukončitelný, neměl ani ponětí o důsledcích svých rozhodnutí.

Proč najednou Trump, který předevčírem prohlásil, že se s Putinem setkat nechce, požaduje schůzku do týdne, když Trump ani neví, jaké jsou „parametry“? Jak se může konat seriózní schůzka, když hlavní účastník ani neví, jaký je postoj soupeře?

Proč Putin souhlasil s takovou schůzkou bez jakékoli přípravy, která ho vystavuje obrovskému tlaku ke kapitulaci? To představuje naprosté selhání Putinových poradců. Západu to ukazuje, že Rusko je slabým ochráncem svých zájmů. Možná bude stačit ještě větší tlak, aby se Rusko přizpůsobilo hegemonii USA.

Pokud Trump půjde na schůzku s tímto postojem, Putin se bude muset rozhodnout, zda kapitulovat, nebo na sebe a Rusko uvrhnout další démonizaci za blokování míru.

Vypadá to, že Kirill Demitriev a Steve Witcoff, oba globalisté, uspěli v nastražení pasti pro Putina a Rusko.

Na Aljašce je podrobena zkoušce Putinova odvaha.

*

Na snímku autor – Paul Craig Roberts, americký publicista, zdroj: pcroberts, česky První Zprávy