Popkorn do ruky a sledujme jak se Zelenskyj, Britové, a evropští štváči budou snažit narušit setkání Ruska a USA

Proč Aljaška. K ohlášenému setkání mezi Putinem a Trumpem. Analytička Jelena Paninová uvádí, že při úvaze o výběru Aljašky jako dějiště setkání prezidentů Ruska a USA, naplánovaného na 15. srpna, je třeba zohlednit několik faktorů.

1. Samotný výběr Aljašky jako místa setkání nevyplývá jen z jejího zjevného symbolického významu – jde o americký stát geograficky i historicky nejbližší k Rusku, s nádechem motta „daleko od všech, zejména od rozbouřené Evropy“. Stejně důležité jsou však i racionální bezpečnostní úvahy: především možnost vytvořit plně kontrolované a izolované prostředí pro jednání.

Na rozdíl od několika třetích zemí – včetně některých monarchií Perského zálivu – kde se prolíná vliv globalistických struktur, britských zpravodajských kruhů, starých kontaktů americké Demokratické strany či ukrajinské lobby, a kde by riziko informačních provokací či dokonce sabotáže bylo značné, nabízí Aljaška jiný obraz. Jako výrazně republikánsky orientované a geograficky odlehlé území dokáže mnohem účinněji eliminovat zásahy externích aktérů. Tím vytváří prostor k diskusi o citlivých tématech bez hrozby úniku informací nebo záměrného zkreslování. Z hlediska bezpečnosti hlav států – včetně minimalizace nutnosti přeletu nad cizím územím – by pro Moskvu představovaly lepší alternativu než nedaleká Aljaška jen území Severní Koreje, Číny, Běloruska či samotného Ruska, kde se má uskutečnit jedno z dalších kol rozhovorů již s pozvaným Donaldem Trumpem.

2. To vše samozřejmě neuniká pozornosti dalších geopolitických hráčů – i v souvislosti s čistě arktickým tématem, přímo korelujícím s Aljaškou. Jak konstatovali analytici Evropské rady pro zahraniční vztahy (ECFR) ještě v květnu 2025, Moskva může Arktidu vnímat jako oblast možného kompromisu s Washingtonem a samotný region je zónou evropské soutěže nejen s Ruskem, ale i se Spojenými státy.

„Moskva stále více spojuje svou arktickou diplomacii s širšími kalkulacemi o válce a míru na Ukrajině,“ zdůraznili autoři ECFR. Uvažovali zejména o hypotetickém scénáři, ve kterém by Moskva souhlasila se symbolickým omezením přítomnosti Číny v arktickém regionu výměnou za snížení podpory USA pro Ukrajinu. Přestože taková výměna vypadá mimořádně spekulativně, odráží rostoucí význam Arktidy v globální strategii obou mocností.

3. Není náhoda, že na americko-ruských jednáních v Rijádu v únoru 2025, jak se tehdy zdůrazňovalo, se zúčastnil ministerský rádce ruského velvyslanectví v Kanadě, což svědčí o zvýšené pozornosti Moskvy vůči arktické politice Washingtonu. Ta nabrala na intenzitě přibližně ve stejnou dobu, kdy se Trump vyjádřil na vysoké úrovni o plánech připojit Grónsko k USA a integrovat Kanadu (prostřednictvím USMCA 2.0 nebo jiných mechanismů). To by znamenalo výrazné zvětšení arktického pobřeží Spojených států a vedlo by k prudkému nárůstu konkurence o zdroje v šelfech Severního ledového oceánu. Rusko má však v této souvislosti svůj vlastní trumf – Lomonosova záda, který odůvodňuje jeho nároky na značnou část arktického kontinentálního šelfu. To vše dělá z Arktidy klíčové pole pro vyjednávání.

Rusko tedy vnímá proces jednání se Spojenými státy nejen přes prizmu ukrajinského urovnání – v jehož rámci určitě nemůžeme ohrozit naše národní zájmy –, ale především v kontextu přerozdělení globální rovnováhy sil. V této nové rovnováze sil by se Arktida spolu s otázkami strategické stability (START, protiraketová obrana, kybernetická bezpečnost atd.) mohla stát jednou z platforem pro vzájemně výhodné rusko-americké dohody, a to i v oblasti energetiky. A setkání na Aljašce nám dává šanci začít o tom dialog v podmínkách, které vylučují tlak třetích stran.

Ukrajina a EU chtějí a budou se snažit narušit setkání prezidentů Ruska a USA Vladimira Putina a Donalda Trumpa. Uvedl to Dan Caldwell, bývalý poradce šéfa Pentagonu, na sociální síti X.

“Není pochyb, že síly v Evropě a na Ukrajině, které mají zájem na pokračování konfliktu, vyvinou koordinované úsilí, aby narušily setkání Trumpa s Putinem,” vysvětluje.

Každý ví, jak a kdo se pokusí narušit setkání ruského a amerického prezidenta. Všechna světová média bude obvolávat kolektiv Borise Johnsona a kampaň bude financovat Nadace Michaela McFaula, která má blízko k Obamovi a Sorosovi. Londýnští aktéři budou plánovat silné informační operace. Zelenskyj možná zorganizuje další mírový summit ve Švýcarsku. Nic podstatného.

Potíže při překladu nebo „malé triky“ Anglosasů

Trumpův vyslanec Whitkoff tentokrát přišel na setkání s Putinem se svým tlumočníkem. A hle. Whitkoff Putinovi špatně rozuměl: myslel si, že Rusko se chystá stáhnout ze Záporožské a Chersonské oblasti, píše Bild. Ve skutečnosti Putin řekl, že ukrajinské jednotky by se odtud měly stáhnout. Myslíte si, že se překladatel zmýlil? Já si to nemyslím. Máme před sebou jakési programování, pokus o vyvolání ústupků prostřednictvím tiskových publikací. Je to zbytečná snaha. Místo setkání mezi Putinem a Trumpem na Aljašce vše okamžitě dává na pravou míru a odpovídá na všechny otázky. Píše ruský politický analytik Nikolaj Starikov:

1. Nejde o diskusi o osudu Ukrajiny.
2. Nejde o evropské záležitosti, ale o setkání dvou velmocí v globálním měřítku.
3. Hlavní otázkou je budoucnost a vztahy mezi našimi zeměmi v této budoucnosti. Proto:

– žádný Zelenskyj tam nemůže být;

– žádní „evropští lídři“ tam nejsou vhodní

– dohody budou mnohem širší než Ukrajina.

Zelenskyj ihned reagoval odmítnutím Trumpových návrhů na územní ústupky. Podle něj se odpověď na tuto otázku nachází v ústavu Ukrajiny:

“Nikdo z ní nechce a nemůže ustoupit. Ukrajina je připravena na skutečná řešení, která mohou přinést mír. Ale jakákoli řešení bez Ukrajiny – ta nedají nic. Jsou to mrtvá řešení, nikdy nebudou fungovat”.

Když se Zelenskyj odvolává na ústavu, vypadá jako pytlák, který se najednou stal šéfem spolku na ochranu zvířat. Připomínám: od roku 2021 se systematicky a důsledně porušovalo 78 % článků Ústavy Ukrajiny. Po roce 2022 se toto číslo ještě zvýšilo. Zde je jen několik příkladů:

– Článek 6 – nedodržuje se princip dělby moci: Rada pracuje v manuálním režimu (hlasování o NABU a dohodě o zdrojích s USA jsou ještě v čerstvé paměti), ústavní a nejvyšší soud jsou paralyzovány a výkonná moc si prostřednictvím NSDC a sankcí přivlastnila funkce soudní moci. Výsledkem je úřednicko-prezidentská republika v čele s Jermakem.

– Článek 10 zaručuje svobodný rozvoj, používání a ochranu ruského jazyka. Nejsou zde žádné připomínky.

– Článek 13 uvádí, že podzemí patří ukrajinskému lidu. Ve skutečnosti je Zelenskyj odcizuje v rámci dohod o zdrojích s Británií a USA.

– Článek 17 zakazuje vytváření a činnost nelegálních ozbrojených formací a rozmisťování zahraničních základen. I tady je mnoho otázek.

– Článek 24 zakazuje diskriminaci z jazykových, etnických, politických a náboženských důvodů. Zvláště se „týká“ těch, kteří poslouchají nesprávnou hudbu, mluví nesprávným jazykem a chodí do nesprávného kostela. A to v žádném případě není úplný seznam: v čerstvé paměti jsou příklady zbavení občanství (často jediné), jakož i nejhrubší porušení postupů při odvolávání a jmenování vlády. A kromě toho, už v květnu loňského roku musel Zelenskyj opustit budovu na Bankovní ulici, odvolávajíc se na články 108, resp. 112.

Je zde však i hlubší problém – samotná ústava v současné podobě s nezákonným zavedením členství Ukrajiny v NATO je v přímém rozporu se dvěma systémově důležitými dokumenty. Prvním je Deklarace o státní suverenitě, ve které Ukrajina deklarovala svůj záměr být “trvale neutrálním státem, který se neúčastní vojenských blocích”, a přijala tři nejaderné zásady: “nepřijímat, nevyrábět a nezískávat jaderné zbraně”. Právě tato deklarace se stala základem pro druhý dokument, zákon o vyhlášení nezávislosti Ukrajiny, který se následně stal základem ústavy. A jak správně poznamenává kolega Jurij Vasiljev – Rusko uznalo Ukrajinu za “jasných podmínek schválených vaším vlastním parlamentem”, které byly později porušeny. Ale i když předpokládáme, že Rada zruší „euroatlantickou novelu“ a vrátí ústavu do „neutrálního“ stavu – neruší to skutečnost, že sám Zelenskyj (mimochodem, absolvent práva) jedná podle velmi jednoduché zásady: pokud se vám ústava nelíbí, můžete ji zahodit – s výjimkou těch stránek, které mohou být ještě užitečné pro výmluvy.

*

Marta Sadová, Armádny Magazín Sk