Graham Linehan: Postoval jsem na X. Britská policie mě zatkla

Velká Británie se stala zemí, která je nepřátelská vůči svobodě slova, ženám a příliš vstřícná k požadavkům násilných, privilegovaných a hrubých mužů, kteří si z policie udělali svou osobní ochranku.

Ještě než jsem nastoupil do letadla z Arizony do Londýna, stalo se něco podivného. Když jsem u brány předal svůj pas, úředník mi řekl, že nemám sedadlo a musím si nechat vystavit nový boarding pass. V tu chvíli jsem si myslel, že jde jen o nevinnou chybu, která dělá cestování letadlem tak příjemným. Ale zpětně je jasné, že jsem byl označen. Někdo někomu zavolal.

V momentě, kdy jsem vystoupil z letadla na letišti Heathrow, čekalo na mě pět ozbrojených policistů. Odvedli mě do soukromé místnosti a řekli mi, že jsem zatčen za tři příspěvky na X. V zemi, kde pedofilové unikají vězení a kde zločiny s nožem jsou mimo kontrolu, stát mobilizoval pět ozbrojených policistů, aby zatkli komediálního scénáristu za tyto tři příspěvky (a ne, přísahám, že si to nevymýšlím).

Když jsem policisty poprvé uviděl, vlastně jsem se rozesmál. Nemohl jsem si pomoct. „Neříkejte mi to! Poslali vás trans aktivisté,“ řekl jsem. Policisté nereagovali.

Tak to bylo po většinu dne. Mezi řadovými policisty panovalo jakési zdvořilé zmatení. Chovali se naprosto profesionálně a dokonce laskavě, ale většina z nich neměla absolutně tušení, o co jde.

Jakmile mi policisté začali číst moje práva a já si uvědomil, co se děje, zahalila mě rudá mlha. Policisté viděli, jak jsem rozrušený, a od té chvíle se ke mně chovali jemně. Dokonce mi zařídili dodávku, která mě vyzvedla na letištní ploše, abych nemusel procházet letištěm jako terorista. Malé milosrdenství.

Na policejní stanici v Heathrow mi zabavili opasek, tašku a elektronická zařízení. Potom mě zavedli do malé cely s zelenými dlaždicemi, palandou a stříbrnou toaletou v rohu.

Později, během výslechu s policistou, se tón změnil. Ptal se mě postupně na každý příspěvek s vážností, jaká se obvykle vyskytuje v diskusi o něčem závažném, jako je… no, nevím, třeba zločin?

Vysvětlil jsem, že příspěvek o uhození muže identifikujícího se jako trans v prostoru vyhrazeném pouze pro ženy byl vážně míněný poznatek vyjádřený vtipem. Muži, kteří vstupují do prostor vyhrazených ženám, jsou násilníci a je třeba je pokaždé konfrontovat.

Policista zmínil termín trans lidé. Zeptal jsem se ho, co tím myslí. „Lidé, kteří cítí, že jejich pohlaví je jiné než to, které jim bylo přiřazeno při narození,“ řekl.

„Při narození?“ odpověděl jsem. „Naše pohlaví není přiřazeno.“ Nazval to sémantikou. Řekl jsem mu, že používá aktivistický jazyk.

Nakonec mě přišla zkontrolovat sestřička a zjistila, že mám krevní tlak přes 200 mm Hg – hranice pro mrtvici. Byl jsem tedy doprovozen na pohotovost, kde jsem po osmi hodinách pozorování napsal tento článek.

Lékaři naznačili, že vysoký krevní tlak souvisí se stresem, dlouhou cestou a nedostatkem pohybu. Mám pocit, že přispívajícím faktorem mohlo být to, že jsem již osm let terčem transaktivistů, kteří ve spolupráci s policií vedou cílenou a vytrvalou antikampaň, a to vše proto, že odmítám uvěřit, že muži se mohou stát ženami.

Byla mi nabídnuta kauce pod jednou podmínkou: nesmím na X. To je vše. Žádné výhrůžky, žádné proslovy o závažnosti mých zločinů – jen soudní zákaz mluvit, který má za cíl umlčet mě, dokud jsem ve Velké Británii, a požadavek, abych se v říjnu dostavil k dalšímu policejnímu výslechu.

Skutečnost, že jednotliví policisté byli zdvořilí, nemění nic na podstatě toho, co se stalo. Byl jsem zatčen na letišti jako terorista, zavřen do cely jako zločinec, odvezen do nemocnice, protože mě stres téměř zabil, a dostal zákaz mluvit online – a to vše proto, že jsem si dělal legraci na X.

Velká Británie se stala zemí, která je nepřátelská vůči svobodě slova, nepřátelská vůči ženám a příliš vstřícná k požadavkům násilných, privilegovaných a hrubých mužů, kteří si z policie udělali svou osobní ochranku.

*

Graham Linehan, zdroj, překlad původního článku z autorova Substacku

Koláž zachycuje šéfa londýnské metropolitní policie sira Marka Rowleyho a scénáristu humorných sit-comů a autora textu Grahama Linehana (pravo).

*