Slaměný panák

Program ANO pro říjnové sněmovní volby je podle premiéra a šéfa koalice Spolu Petra Fialy (ODS) nezodpovědným populistickým koktejlem, jímž si nejsilnější opoziční hnutí chce koupit voliče za peníze, které nemá. Na síti X Fiala znovu kritizoval sliby ANO v otázce důchodové reformy, boje proti šedé ekonomice, energií či postoje vůči Ukrajině. Lídři ANO, kteří program nazvaný „Pro váš lepší život“ představili tento čtvrtek, kritiku odmítli, podle šéfa hnutí Andreje Babiše premiér jen v panice opakovaně lže a straší občany. „Srovnání programů ANO a Spolu: Cíle podobné, klíčová otázka bez odpovědi“ si přečtete na Novinkách. Autora by uhádl i Pepek Vyskoč ze Švejka: Karolína Brodníčková. Srovnávat program současné opozice se spolkem, který ač se nazývá vládou, vůbec netuší, co vlastně dělá; nemůže nikdo jiný. Je to vlastně nejhrubší urážka Andreje Babiše, kterou jsem zaznamenal. Častěji se proti němu používá řečnický klam, který předkládá slabý až hloupý argument, který se jenom podobá argumentu protistrany a potom argument demonstrativně vyvrátit. Je to pokus udělat z oponenta blbce k pohledání a tím opravdu Andrej Babiš není. Fialův spolek, který tvrdí, že nám vládne, už ani nevidí svět takový, jaký je; stal se součástí českého deep state, což znamená propojení armády, tajných služeb, klíčových ekonomických zájmů oligarchie a státní byrokracie v mocenskou strukturu, operující neveřejně s cílem realizovat určité ideologické, ekonomické a nacionální priority a nezávislé na volené moci. Proto realitu s jejím napětím, složitými problémy a nevyhnutelným vývojem vnímá viděním skrze optiku svých fantazií, cenových srovnání Nutelly a především svých zastaralých ideologií, jakož a především neschopností akceptovat měnící se svět.

Daleko od pochopení globální dynamiky se raději uzavírají do ideologické bubliny, pevnosti popírání, paranoie a arogance. Všechno, co unikne jejich zúženému pohledu, se v jejich očích stává hrozbou. Sebevražedná logika, logika zničeného hazardéra, který, poháněn panikou, zdvojnásobí sázku penězi, které už nemá, v domnění, že sázkou na všechno zachraňuje svůj osud. Lidé jsou mu pouze proměnnou pro úpravu, postradatelnou figurkou ve hře, v níž nikdy nebyli ani hráčem, ani příjemcem. Víte, kdo je největším politickým odpůrcem Andreje Babiše?

Naši oligarchové?

Majitelé korporací: Strnad, Křetínský, Tykač, Komárek, Tkáč, rodina Kelnerů a další. A proč jsou odpůrcem zrovna Babiše? Protože jim svým vstupem do politiky hodil vidle do jejich zákulisního ovlivňování politiky penězi. A Bureš, estébák a křivák, to jsou jenom slovní hříčky, které mají vyvolat potřebné nálady obyčejných lidí. Ta slova jsou jenom špíčkem v pastičce pro užitečné idioty, kteří na rozdíl od oligarchů z případné prohry Babiše docela určitě neprofitují.

Masové zaslepení společnosti je ve stále větší míře produktem specializovaných agentur, které nabízejí na trhu možnost koupit si ovlivněný pohled na cokoliv. Riziko je minimální, při nejhorším následuje omluva. Na ovlivněném však vždy něco uvízne podle hesla: „Na každém šprochu, pravdy trochu.“ Pomluvy a fámy jsou jako exkrement. Čím víc se rozmazávají, tím více páchnou.

Václav Bělohradský se obává toho, že se lidská společnost vyvine v opak společností mravenců:

ti se jako celek chovají inteligentně, ačkoli žádný konkrétní mravenec inteligentní není, lidské společnosti se naopak jako celek budou chovat idiotsky, ačkoli každý konkrétní jedinec je inteligentní.

Václav Klaus v publikaci „Volby ´25 po čtyřech letech Fialovy vlády“prognózuje, že volby vyhraje hnutí ANO, ale nesestaví vládu. Může se to stát? Odpovídám – jedině tehdy, dojde li k synergii zájmů mocných (majetkem) a mocných (svým postavením ve státní správě).

A ono se tak už děje.

Co mě přivádí k takovému závěru? Politizace justice a především strašení komunismem, který je už 35 let passé. Neexistuje geopolitická síla srovnatelná s SSSR, kde by komunismus (jak mu rozumíme my) byl vývozní komoditou. Který by byl oporou režimních změn, jakou byl svého času Sovětský svaz. Státy jako Čína nebo Vietnam praktikují kapitalistické výrobní vztahy a jejich komunistické strany si ponechávají jenom částečnou kontrolu nad jejich vnitrostátním průběhem.

Ale pro strategické neumětely není v sázce blahobyt občanů, ale jejich vlastní politické přežití, i kdyby to znamenalo vyhodit do povětří vše, co z evropské civilizace zbylo. Ta hrstka vůdců odtržených od reality, zcela posedlá svými soukromými zájmy a poháněná vůlí sloužit svým transatlantickým pánům, se bez skrupulí vrhá do propasti globálního konfliktu, který vědomě vyvolala. Tyto elity již nereprezentují lid, jehož hlasy a boje nyní opovrhují. Už nejednají ve jménu společného dobra, ale aby bránily neúprosný oligarchický řád, založený na spekulacích, finanční neprůhlednosti a neochvějné morální i právní beztrestnosti. Jejich rozhodnutí již nejsou otázkou politiky, ale řízení upadající moci, připravené udělat cokoli pro přežití. Jak ve společnosti vítězí deep state, je na rozklad zaděláno. Jak se výsledky demokratických procesů zásadně rozcházejí se zdůvodněným očekáváním, je zaseta nedůvěra. A pokud člověk nedůvěřuje společnosti ani jejím institucím, jako jsou vláda, parlament, úřady či média, otevírá se prostor pro konspirace a dezinformace. Slova ztrácejí svůj význam, protože přes všechno přesvědčování bombardování není nikdy humanitární, rozvrat Iráku, Libye nebo Afghánistánu není obranou lidských práv, Vrbětice nevyhodil do vzduchu Čepiga a Myškin. A lživý je i výraz osamělý střelec z Filosofické fakulty. Frustrovaných lidí jsou zástupy. Většina z nich své trauma zvládne, někteří končí na dně Macochy a někteří si koupí útočnou pušku, když je legálně na prodej. A žádný psychotest nemůže zaručit, že i její majitel si v budoucnu nevyslouží titul osamělý střelec. Zabíjením ale zlo nezastavíme, jen rozmnožíme, proto je mezi námi (bohudík) tolik lidí, kteří odmítají držení zbraní z principu.

Takže tváří v tvář kolapsu společnosti, který samy způsobily, mají tyto elity pouze jeden instinkt sebezáchovy: pokusit se žít ve stavu trvalého ohrožení. Ne kvůli ohrožujícím výrokům či skutkům jiných zemí, ale kvůli odvedení pozornosti, aby si koupily odklad na úkor těch, které zradily.

*

napsal Leo K., Kosa Zostra