Zvláštní izolace

Evropská unie dělá vše proto, aby bylo Rusko plně izolováno od zbytku světa. Realitou se momentálně stává situace, kdy se do izolace dostává Evropa. Ruská federace je naopak pro své partnery žádaným spojencem, obchodníkem a Vladimír Putin váženou osobou. Přicházíme tedy s otázkou, není-li EU v pocitu své důležitosti úplně mimo.

Při poslední návštěvě Ursuly von der Leyen a jejích psíků v Číně byla delegace na letišti naložena do autobusu a převezena bez poct na místo schůzky. U letadla ji očekával maximálně tak náměstek ředitele místního kulturního střediska. Podobné to bylo nedávno v Bílém domu. To Vladimír Putin byl na Aljašce přijat Trumpem se všemi prezidentskými poctami a na summitu států se společnými hospodářskými a ekonomickými zájmy v Číně je nyní také středem pozornosti. A to nehovoříme o tom, že BRICS, jehož jsou Rusko i Čína členy, už svým objemem celosvětových obchodů přeskočil Západ i s celou EU.

Zatímco tedy Rusko upevňuje svou pozici ve zbytku světa, Evropská unie se údajně připravuje na dlouhou válku. Soupeře si Západ našel v Rusku už dávno, v podstatě v 16. století. A na odpor narazili všichni vojevůdci, kteří se pokusili Rusko silou přemoci. Evropští štváči si nedají pokoj, přestože vidí, jak ruská armáda i přes celoevropskou podporu kyjevského režimu postupuje na Ukrajině a osvobozuje jedno území za druhým. Mezitím státy EU strádají a doplácí na svá špatná rozhodnutí. Přičemž navázat zpět dobré vztahy bude složité a pro některé státy včetně našeho nemožné. Bez úplné změny ve vedení státu, armády a tajných služeb nás Moskva nikdy brát vážně nebude. Jistě, momentálně o to současná reprezentace nestojí, ale není všem dnům konec.

Sociálními sítěmi proběhla zpráva, že Maďarsko odchází z EU a přidává se k organizaci BRICS. Pravděpodobně jde o fakenews, nicméně pokud k něčemu podobnému někdo směřuje, pak to je určitě právě Orbán a Maďarsko. Dlouhodobý kritik Bruselu se po znovuzvolení Leyenové už nijak netají s odporem k ní a k chování bruselské pseudošlechty. Vzdor se pomalu zvedá i v jiných zemích, například na Slovensku a po prezidentských volbách i v Polsku. Rumuni ještě úplně nedospěli a do svých voleb si nechali mluvit, ale jinde už toho mají lidé dost. Takže prozatím jde spíše o přání než o skutečnou událost, přesto se podobný proces jistě stane realitou. Otázkou je, za jak dlouho to bude. Možná impulsem ke spuštění může být enormní snaha některých členských států EU urychlit přijetí Ukrajiny do tohoto ďábelského spolku.

Co tedy na to říct? Dosavadních 18 sankčních balíčků Rusko nijak neoslabilo. To ani přes hloupé výroky o čipech z praček či nedostatku pohonných hmot v Rusku. Podobně jeho armádu bojující na Ukrajině nedokázal zastavit ani přísun zbraní a financí, díky čemuž je ohrožena sociální sféra napříč státy Evropské unie. Nejen ta, společně s Green Dealem je válka na Ukrajině hrobařem evropského průmyslu a rozvoje. Rusko navíc není k vzteku liberálů izolováno. Spíše mu roste HDP, rubl je krytý zlatem a BRICS prostě jede. A teď-kdo je tu za blbce?

*

Jindřich Kulhavý