Jak média trhají knihu svých vlastních pravidel, aby zakryla izraelské zvěrstva

Zpravodajský cyklus má svá pravidla, kterým rozumí každý začínající novinář. Když se je média rozhodnou porušit, můžete si být jisti, že je to ze zcela jiných než novinářských důvodů.

Z toho, jak se média rozhodnou o zprávě informovat, a z faktů, které se rozhodnou zdůraznit v titulku, lze vyčíst mnohé. A ještě víc se dá vyčíst z toho, že v některých tématech média jednotně porušují ta nejzákladnější pravidla sběru zpráv, která se učí každý mladý novinář.

V žurnalistice je typické, že se reportéři snaží z příběhu vytěžit co nejvíce zpravodajské “hodnoty”. To znamená, že za zpravodajstvím se často skrývá určitý vzorec.

Když se zpráva objeví poprvé, je zpracována jako tzv. “breaking story” (nejnovější zpráva). Jedná se o první nástin události, který obsahuje podstatné informace tak, jak jsou v době vzniku zprávy nejlépe pochopeny.

Zde je příklad možného titulku v aktuální zprávě: „Dva mrtví, přes 40 zraněných při vykolejení vlaku z Londýna do Brightonu.“

Později je stejná zpravodajská událost přepracována v rámci tzv. „následné fáze“ – jakmile je k dispozici více informací a lze opravit chyby, nebo proto, že je více času na rozhovor s přímými účastníky je zde možnost prezentovat jiný nebo zajímavější úhel pohledu na stejnou událost.

Zde je titulek možného pokračování: „Řidič vlaku údajně utrpěl infarkt před smrtelným vykolejením vlaku.“

Existují však případy, kdy je přirozený řád zpravodajského cyklu narušen – a když se tak stane, vždycky se pravděpodobně objeví důvody mimo novinářského charakteru.

Izrael je příkladem toho, kdy se pravidla pro shromažďování zpráv často porušují.

První lekce, kterou se každý začínající novinář učí, je tato: kdykoli je to možné, musíte čtenáři poskytnout informace o tom, kdo, co, kdy, kde, proč a jak v příběhu píše.

Nebyl bych první, kdo by si všiml, jak často média v titulcích – jediné části zprávy, kterou většina čtenářů vidí – zapomínají zmínit první z těchto bodů, „Kdo?“, pokud je odpovědnou stranou Izrael a ten se dopouští nepopiratelných válečných zločinů.

Dva roky jsme zažili plno tohoto druhu podvodných reportáží, jejichž cílem je zakrýt roli Izraele v systematickém páchání zvěrstev, která se rovnají genocidě:

Chci ale zdůraznit méně vnímaný prvek zvráceného mediálního zpravodajství o Izraeli. A tím je pravidelné zkreslování tradičního zpravodajského cyklu. Média příliš často jednoduše přeskakují první fázi zprávy a jdou rovnou k navazujícímu dění.

Teď už asi tušíte proč. Protože aktuální zpráva prezentuje pouze základní fakta a tato fakta nemohou zakrýt povahu izraelských zločinů.

Tím, že média přejdou přímo k dalším krokům, kalí vodu izraelským zdůvodněním, jakkoli absurdní, pro jeho válečné zločiny v okamžiku, kdy se tyto zločiny poprvé dostanou do povědomí veřejnosti.

Vezměme si jako příklad izraelský útok z minulého měsíce na nemocnici Násir v Chán Júnis, jedinou nemocnici, která v Gaze stále částečně funguje poté, co Izrael vyřadil z provozu desítky dalších. Při útoku zahynuly desítky novinářů a záchranářů.

Média jednotně prezentovala izraelský útok na chráněnou budovu – nemocnici – a vraždu civilistů v ní spáchanou jako potenciálně opodstatněné, a to zesilováním izraelského tvrzení, které bylo zjevně absurdní nejméně na třech úrovních.

Izrael nejprve tvrdil, že mířil na kameru na venkovním balkonu – a že kamera představovala takovou a bezprostřední hrozbu, že k jejímu zničení musel zasáhnout nemocnici Násir raketami.

Za druhé, Izrael tvrdil, že kameru používá Hamás, přestože patřila novináři agentury Reuters a v době, kdy byla kamera a nemocnice zasaženy, ji agentura Reuters ve skutečnosti používala pro živý přenos.

A za třetí, Izrael tvrdil, že jediný způsob, jak lze kameru zneškodnit, bylo zasáhnout nemocnici sérií raketových úderů, které zabily novináře a záchranáře, kteří se vydali na pomoc obětem a zraněným při prvním úderu, jenž zničil kameru.

Problém s pokrytím byl mnohem hlubší než ohromující míra důvěřivosti, kterou projevil celý tiskový sbor při izraelském tvrzení o „kamerách“.

Média musela také zkreslit běžný zpravodajský cyklus tím, že o útoku na nemocnici neinformovala jako o průlomové události. Místo toho se rovnou přesunula k následné akci, v níž Izraeli bylo dovoleno zdůraznit „popírání“ svých zvěrstev prostřednictvím reportáže před kamerou.

Média to z velké části mohla udělat jen proto, že Izrael – který chápe, jak manipulovat se zpravodajským cyklem, zejména když jsou média tak ochotná šířit dezinformace – měl od samého začátku útoku připravené výmluvy. Už jen to samo o sobě mělo u skutečných novinářů vyvolat poplach.

Ale dále si všechny hlavní mediální společnosti zvolily jako další krok absurdní izraelské zdůvodnění nezákonného útoku na nemocnici: falešnou stopu kamery. Kdyby si tyto média dělala svou práci správně, mohla zvolit zcela jiný postup. Mohla si vyžádat svědectví od expertů a svědků na místě, aby roztrhala izraelskou spleť lží.

Cílem zde samozřejmě bylo zkreslit chápání publika o jednoduché zpravodajské události – izraelském útoku na nemocnici v rozporu s mezinárodním právem s cílem zabít novináře a záchranáře – aby se minimalizovala jakákoli ztráta sympatií k Izraeli.

Role médií v umělém udržování podpory Izraele tváří v tvář všem důkazům o jeho zločinech byla v posledních dvou letech naprosto nezbytná pro ulehčení cesty ke genocidě.

Jakmile pochopíte, jak média znevažují běžný zpravodajský cyklus, když slouží větším politickým účelům, začne dávat větší smysl podivná prezentace dalších událostí. Například minimální zpravodajství o tom, jak policie o víkendu na letišti Gatwick zadržela George Gallowaye, bývalého poslance a vůdce britské politické strany, na základě drakonických zákonů o terorismu. Gallowayovi byla také zabavena elektronická zařízení.

Už jen jeho zadržení mělo být velkou zprávou. Dalo se z něj ale vytěžit i spoustu dalších „zpravodajských“ informací.

Vzhledem k Gallowayově otevřenosti ohledně Izraele a jeho genocidy v Gaze, snahám Starmerovy vlády umlčet disent ohledně Gazy a zneužívání zákonů o terorismu ze strany vlády, která poprvé v britské historii zakázala přímou akční skupinu Palestine Action, jež se zaměřuje na zbrojovky ve Spojeném království, jako je izraelská firma Elbit, a dodává Izraeli nástroje k provádění genocidy v Gaze, byl příběh více než zralý na pokračování.

Pokud by ruská vláda zadržela a zabavila elektronická zařízení bývalého poslance, který kritizoval Putinovu politiku na Ukrajině, všichni víme, jak by o tom britská média informovala. Následovaly by nekonečné zprávy o Putinově rostoucím a bezohledném autoritářství, o boji kritiků otevřeně hovořit o událostech na Ukrajině, o potřebě dalších sankcí vůči Rusku a tak dále.

Srovnejte to s informováním o Gallowayově pronásledování – které přichází v návaznosti na, rovněž do značné míry nezveřejněné, rostoucí počet zatýkání a vyšetřování novinářů a právníků podle stejných zákonů o terorismu poté, co kritizovali spoluúčast vlády Starmeru na genocidě v Gaze.

Všimněte si, že o dva dny později britská média neobjevila žádné další informace o Gallowayově zadržení. Mediální média sice informovala o převratné zprávě – v níž titulky spojují Gallowaye s „terorismem“ – ale nezveřejnila žádné další informace, jejichž titulky by mohly oponovat autoritářskému přehnanému zásahu britského bezpečnostního státu, na který dohlíží Starmer.

V  tomto případě tato převratná zpráva slouží zájmům britského establishmentu v implicitním očerňování Gallowaye mnohem lépe než jakékoli pokračování.

Následné kroky by musely buď „obhájit“ – tedy poskytnout odůvodnění pro zadržení Gallowaye na základě zákonů o terorismu, které, jak můžeme usuzovat, neexistuje – nebo zpochybnit narativ, který vláda vymýšlí, aby ospravedlnila pronásledování disidentů režimu.

Paradoxně jediným médiem, které nabídlo pokračování – jak je vidět na snímku obrazovky z vyhledávání na Googlu výše dnes pozdě odpoledne – byl pravicový izraelský deník The Jerusalem Post. Jeho unikátní titulek „‚Politicky motivované zastrašování‘: George Galloway údajně zadržen na letišti Gatwick“ vystihuje příběh, kterému se britská média pečlivě vyhýbají.

Média neinformují o novinkách. Tvarují je tak, aby formovaly naši mysl, naše vnímání, naše sympatie. Dokud nepochopíme tuto prostou skutečnost, budeme dál fandit těm, jejichž jediným cílem je nás neustále utlačovat a obohacovat se.

*

Jonathan Cook