Trump a Tomahawky

Na Ukrajině už hodně ztratily ze svojí původně skvělé pověsti americké systémy protivzdušné obrany (PVO) Patriot. Na Ukrajinu Patrioty dodalo několik zemí ze svých zásob, je jich obecně málo a tak byly nasazeny jenom na nejexponovanějších místech kolem největších měst a strategických vojenských objektů. Původně byly velmi úspěšné, sestřelovaly většinu letících ruských dronů a raket a tak o ně Zelenský velmi usiloval a jejich další dodávky zmiňoval v každém druhém projevu.

Ale úspěšnost Patriotů postupně vzala za své. Rusko začalo vyrábět velké množství velkých dronů Geran a Gerbera a začalo útočit několika stovkami dronů najednou. Tím Patrioty zahltili, PVO si vystřílela svoji zásobu obranných raket a na další útočící dávku ruských raket v závěru už nestačila. Ruští vojenští inženýři také upravili útočící drony, bomby a rakety tak, že v závěrečné fázi útoku poletuchy krouží, složitě manévrují a neočekávaně mění směr letu, takže je Patriot nedokáže správně zaměřit a sestřelit. V současnosti úspěšnost Patriotů výrazně klesla, dokáží už sestřelit méně než 10% útočících zbraní a při posledních útocích už dokonce všechny rakety doletěly přesně do cíle (podle údajů ruské armády). To neuniklo pozornosti a sami Ukrajinci před několika dny sepsali a publikovali pojednání o snižující se úspěšnosti všech systémů Patriot (možná to pojednání dorazilo i do Trumpova kabinetu?). A Zelenský přestal při svých cestách škemrat o dodávky Patriotů a začal usilovně škemrat o dodávky Tomahawků.

Ale Patrioty nejsou jedinou PVO, která tak trochu ztratila svoji pověst. Také během krátké války, kterou podnikly Izrael a USA proti Iránu, se ukázalo, že protivzdušná obrana selhala na obou stranách. Po překvapivém velmi úspěšném útoku Izraele na Irán odpověděli Peršané bombardováním cílů v Izraeli. Tamní obranný systém „Železná kopule“ byl dlouho považovaný za neprostupný a téměř dokonalý. Ale stačilo nasadit dostatečné množství sofistikovaných iránských dronů a raket, a ty úspěšně zasáhly mnoho významných cílů v největších městech (i letiště a sídla mezinárodních firem) a Izrael rychle usiloval o uzavření příměří.

Ukazuje se zkrátka, že jak útočící zbraně, tak obranné systémy PVO prošly za poslední tři roky mimořádným vývojem a že i věhlasné systémy PVO je možné velmi úspěšně překonat, pokud útočí vojenská velmoc a nikoliv domodělky Hamásu z vodovodních trubek.

Poučný je i ekonomický pohled, Rusko rozjelo masivní výrobu, přesná čísla nejsou známá, ale podle odborných odhadů nyní vyrábí více než tisíc velkých dronů týdně a několik desítek pokročilých raket. . A ty zbraně nejsou drahé. K jejich sestřelení Patriot používá sofistikované rakety se spoustou nevelkých motorů pro přesné navádění a patriotí rakety jsou 10x-50x dražší. Plus k tomu na frontu přicházejí desetisisíce malých dronů s krátkým doletem denně.

A po této krátké historické exkursi se vraťme k Tomahavkům. Tomahawky už se střetly s ruskými PVO v Sýrii. Tam PVO obsluhovali jednak ruští vojáci a druhak Asadova armáda. A proti útočícím Tomahawkům byly PVO docela úspěšné, sestřelovaly třetinu, polovinu, až dvě třetiny raket. Situace v Rusku je samozřejmě složitější – je třeba bránit mnohem větší území a také potenciálních cílů je mnohonásobně více a jsou rozházené na vzdálenost několika tisíc kilometrů. Na druhou stranu, ruští vojáci za tři roky válčení získali mnoho zkušeností a i když na ruské území každý den směřuje několik desítek až stovek dronů a raket z Ukrajiny, naprostá většina z nich je eliminována pomocí ruských PVO a cíle zasáhne jenom malá část z nich (i když některé ty zásahy na ropná zařízení způsobí velký požár a jsou citelné a významné pro ruskou ekonomiku).

Pokud by tedy nyní Trump odsouhlasil nasazení Tomahawků k útokům do Ruska, čekal by je reálný test na bojišti s dobře připraveným nepřítelem. Vývoj za poslední roky ve vzdušných soubojích je enormně rychlý. A otázka zní – jak by asi Tomahawky dopadly? Mají sice výbornou pověst, ale tu si vybudovaly v soubojích se slabšími protivníky zejména na Blízkém východě a o tu pověst by také mohly v Rusku dost rychle přijít, přece jenom jsou už postarší. Poučili se Američané z probíhajících bojů a doplnili Tomahawky o moderní vychytávky, jsou už také tak chytré a umějí už tolik, jako ruské rakety? Nebo létají pořád stejně, jako před třiceti roky ve válce v Zálivu? Ruští armádní inženýři by si obratem mohli „nastudovat“ jejich chování a možnosti a snadno by se mohlo ukázat, že Tomahawky už jsou za zenitem. To by bylo nemilé zjištění pro výrobce a odběratelé amerických raket by mohli začít klást nepříjemné otázky.

Podle armádních analytiků v poslední době americká armáda svoje zásoby tomahawků také poněkud „vystřílela“. Z původního počtu asi 7 tisíc raket se zásoby zmenšily na cca 4 tisíce. A výroba také nic moc, vyrábí se cca 55 raket ročně. V Rusku se nyní vyrábí podobný počet různých typů raket za týden.

U nás se o tom moc nepublikuje, ale pro ruskou armádu dodává svoje zbraně několik NEzápadních zemí. Berou to jako praktické otestování svých zbraní v ohni. Na frontě se totiž často ukáže, že zbraň, která excelovala při zkouškách na vojenském polygonu, nezvládá zátěž v prachu, blátě a mrazu. Když se v praxi osvědčí, tak se osvědčí, když nezvládá, je možné podle zkušeností realizovat úpravy a zlepšení.

Patrioty po dvou letech používání v ukrajinské válce ztratily svou pověst špičkové obranné zbraně. I nadále se hodí na Blízký východ k sestřelování jemenských a hamásovských raket a dronů, ale proti ruské špičkové technice prostě nestíhají.

Třeba Trump a americké zbrojařské firmy nestojí o to, aby stejný osud a ztráta pověsti postihly také Tomahawky a americké rakety všeobecně?

Na obrázku srovnání parametrů ruských raket Kalibr (vlevo) a amerických raket Tomahawk (vpravo), z ruských zdrojů.

Grafika srovnává ruskou křižující střelu Kalibr s americkým ekvivalentem Tomahawk (vpravo)