Samé hrozné věci, se šeptají v kuloárech, přátelé. Třeba o tom, že v SPD je obrovské pnutí, že jsou straníci naštvaní jak volby dopadly a viní z toho Okamuru. Nejenže pět poslanců za SPD není z SPD a není jasné, jak budou hlasovat, ale dokonce i dlouholetí SPďáci jsou na svého šéfa nabroušení. Nebo třeba se šeptá o tom, že mnoho poslanců hnutí ANO si nedovede představit, že by právě Tomio měl být předsedou sněmovny. Nepředpokládám, že by někdo chtěl volit Bartoška, kterého chtějí Lidovci nominovat, ale náš japonský samuraj to prý nemá vůbec jisté. Volba předsedy sněmovny je tajná a šeptá se, že to nedopadne…
Takových řečí je samozřejmě politika plná. Zaručené zprávy šířené z ouška do ouška, odvážné řeči u kterých nebyl předseda, věty vytržené z kontextu… to je naprosto běžný jev. Politika je plná nenaplněných ambicí a nejčastější emocí v ní je zklamání. Vlastně mě příjemně překvapila tiskovka nové vládní koalice po podpisu koaliční smlouvy. Jak napsala Klára Samková – došlo na nejhorší, Babiš se tou politikou začal bavit. Vládla tam uvolněná nálada… samá pozitiva a sociální jistoty.
A já jsem dneska hodně zvědavý, jak ta volba předsedy sněmovny dopadne. Právě pro všechny řeči, které se ke mně v posledních dnech dostaly. Volba je tajná, nikdo se nedozví, jak kdo hlasoval a proto to skutečně bude první zkouška soudržnosti nové koalice. Bude to zkouška Tomiem. Dvanáct let z něj mééédia dělaly div ne lidožrouta, dvanáct let byl v opozici jako henten „extrémista,“ za dvanáct let se s leckým musel pohádat, jeho bratr Hayato si založil živnost na kritice svého sourozence… ano, tohle je cena, kterou musel „občan Okamura“ zaplatit za to, že se diskuse o migraci u nás vede v poněkud jiném duchu než na Západě.
Dnes se ukáže, jestli jsme koukali na divadýlko a nebo jestli ty úsměvy a podpisy mysleli naši zvolení poslanci a jejich straničtí předsedové vážně. Dnes se ukáže, jestli se koalice skládala doopravdy, nebo jestli to byl nevážně myšlený první pokus, který má veřejnosti dokázat, že přes SPD to nepůjde.
Zanedlouho po zkoušce Tomiem bude následovat zkouška ZBISlavou Pokornou, nebo chcete-li, zkouška Filipem Turkem na postu ministra zahraničí.
Ono to totiž není žádná sranda, udělat takové programové prohlášení, které nová koalice pustila do světa. Říkají si pravicová vláda se sociální kontrolkou, ale konzervativní levičák by řekl, že je to naopak zdravě levicový program. Je to podobné jako u Orbána. Ten se také označuje za pravičáka, ale dělá v Maďarsku takové sociální programy, na které si u nás Sociální demokracie nikdy netroufla. Porodnost, bydlení, základní potraviny, léky… Je to velká naděje, kterou Andrejko rozšířil mezi lidi. Velká naděje. Papírově je na obyčejného člověka krásně pamatováno.
Byla by hrozná zrada, kdyby se to ukázalo jako vějička či chiméra.
Do toho se koalice dohodla snadno a rychle, Petr Macinka se usmířil se Zuzanou Majerovou, když jsem viděl pirátskou tiskovku, tak z nich optimismus opadával po kusech, Mirka Němcová je z Babiše řádně zděšena, demoblok i jejich apologeti v Milionu chlívek se mohou pominout… Člověk prostě pořád hledá, kde má tohle štěstí háček.
Každopádně, pokud se dnes Tomio Okamura stane předsedou Poslanecké sněmovny, začne pětidemolici konečně docházet, že prohrála a že to znamená víc než jen odchod do opozice. Navíc, jedna za druhou padají opory Fialova režimu. Skončil Foltýn, odchází Pojar, balí to Šimáčková – Laurenčíková. Končit bude Řehka. Demoblok se vaří ve vlastní šťávě. Nepodařilo se jim na Babiše přehodit selhání při tvrobě rozpočtu a Petr Pavel sice oddaluje sestavení nové vlády, co to jde, ale může to jen oddalovat. Orbán i Fico se těší na spolupráci s novou českou vládou, mluví se o posílení V4 a jejím rozšíření na V12… Sákryš, šťípněte mě někdo, jestli se mi to celé jen nezdá.
Tak si držme palce, aby žádný háček nikde nebyl. Aby volba orgánů sněmovny proběhla stejně hladce jako všechno ostatní.
Dnes máme zkoušku Tomiem Okamurou a za pár dní bude zkouška Filipem Turkem.
*
Daniel Sterzik – Vidlák, Litterate
