Prezident porušuje ústavu

Poznámky k Babišovu střetu zájmů, k osobám některých možných ministrů a k programovému prohlášení příští vlády prezident jistě činit může, ale nemají žádnou politickou relevanci. Vláda se u nás zodpovídá sněmovně, tedy sněmovní většině.

Prezident nemusí jmenovat člověka, který si vyjednal většinovou podporu Sněmovny. Pokud to ale neudělá, riskuje paralýzu země. Vláda bez podpory většiny poslanců nejenže nezíská důvěru sněmovny, ale neprojde ji nejen státní rozpočet, taková vláda neprosadí jediný zákon. Chvíli takto jistě lze vládnout, ale odpovědnost za chaos a další nárůst nenávistných emocí lidí padá plně na hlavu prezidenta.

Divím se špičkám sněmovní většiny, že důrazněji nepožadují po prezidentovi, ať začne konečně plnit své ústavní povinnosti a jmenuje premiéra. Třeba svého vrátného, pokud bude chtít, ale musí konat. Nebere svůj plat jen jako okrasa země nebo mluvčí hradní družiny, ale za výkon těch několika kompetencí, které náš prezident má. Nemá jich až tolik, aby nemohl do měsíce od voleb do sněmovny jmenovat premiéra.

Pokud prezident nejmenuje reprezentanta vládní většiny  vzniklé ve volbách, pak všechno, co bude následovat je čistě a jen jeho odpovědnost. Národ ho poté za chvíli bude nenávidět. Pokud to chce riskovat, prosím, je to jeho volba.

Současná parlamentní většina nemá kam spěchat. Deklarují svoji připravenost vládnout a ochotu převzít odpovědnost za stát. Pokud to prezident bude dál sabotovat, tak by tato trojkoalice měla ztratit zájem o tvorbu realistického státního rozpočtu. Proč by za Fialu a prezidenta vlastně měli tahat horké kaštany z ohně. Za státní rozpočet odpovídá vláda, nyní stále ta Fialova a následně toho člověka, kterého prezident jmenuje premiérem. Představitelé sněmovní většiny by to měli začít víc zdůrazňovat.

S rozpočtem je navíc nečeká nic pěkného. Fialova vláda dokázala veřejné finance rozvrátit v době enormního růstu příjmů do rozpočtu, ke kterému došlo díky vysoké inflaci, ale i k určitému reálnému růstu HDP a zvýšení daní, které prosadila. Dát ho vůbec dohromady, bude bolestivý oříšek, za který nová vláda skoro jistě zaplatí určitou ztrátou popularity.

Pokud se prezident umoudří a pochopí, že jmenováním kohokoli jiného než Andreje Babiše si zahrává s osudem země, pak bych se jako nový premiér vůbec nezabýval tím, koho prezident chce či nechce jmenovat ministrem. Pokud někoho z navržených nejmenuje, pak by premiér neměl váhat a dotyčného ustanovit prvním náměstkem příslušného ministerstva, s pověřením řízení příslušného úřadu.

Bez rozhodnutí vlády prezident ani neodletí na státní návštěvu a jeho úředníci na Hradě nedostanou výplatu.

Je čas, aby pánové Babiš, Okamura a Macinka přestali brát ohledy na člověka, který neplní své ústavní povinnosti a chce je politicky zničit.

*

Jiří Paroubek