Vše má své důvody

Momentálně zabírá většinu pozornosti dění kolem Ukrajiny. USA dodaly svůj návrh, o kterém by možná Rusové byli ochotni jednat, pokud by jim ho oficiálně někdo předložil. Což se nestalo. Jistě, možná jde o jistý koncept vzniklý na základu aljašského setkání Putina a Trumpa, ale to se můžeme pouze domýšlet. Temné uličky mezinárodní diplomacie, jejichž existence uniká našemu elévovi Lipavskému, mají různá zákoutí. A pak je tu na ropu bohatá Venezuela, která může americké snaze dát jistý nádech.

Jistých je jen pár skutečností. Ukrajina nad Ruskem nevyhraje. Rusko má své cíle, které se jistě rychlým postupem armády na bojišti mohou měnit. Ne, nejde o ideu, kterou rozhlašují evropští liberálové, tedy o další krok směrem k obsazení Evropy. Spíše se jedná o Oděsu a uzavření přístupu kyjevského režimu k moři. Důvodem je omezení rizika dodávek dalších zbraní a vojáků z Rumunska, které se stalo tranzitní zemí z NATO na Ukrajinu. Původně Rusové chtěli vrátit klid a svobodu ruskojazyčným obyvatelům Luhanska, Donbasu, když u Krymu to udělali už v roce 2014. Nyní může Moskva eliminovat další rizika hrozící ze strany mimo realitu žijících militantních Evropanů, proč by to tedy neudělala? Kdyby Zelenskyj v roce 2019 reagoval na mírové návrhy pružněji, nic ze současné situace by se nestalo.

Americká iniciativa však narazila na evropskou touhu po šíření liberalismu za každou cenu. Leyenová se svým komandem rozlezlým do státních institucí po téměř celé Evropě skutečně ignoruje vše, proč byla SVO zahájena. Při jednáních ve Švýcarsku nikoliv změnili, ale spíše naruby převrátili návrh USA na mírové řešení. Rázem je dle nich vítězící stranou Ukrajina, byť z ní zbývá v určitém smyslu torzo. Evropská unie společně s Velkou Británií chtějí natolik válčit, že jim jaksi uniká smysl dění na Ukrajině. Ta nenávist a současně touha po ruském bohatství jsou stavebními kameny schizofrenie v chování vládnoucích liberálů přenášené poté i na nižší vrstvy. Jistě vnímáte chování do modrožlutých barev se halících spoluobčanů a jejich výkřiky o tom, že Rus je agresor. Nikoliv, on brání svou vlast, její existenci i bohatství skryté v sibiřských lesích i horách a pláních kolem svých řek. A podle ryku z Bruselu to dělá dobře.

Mezitím v období, kdy se opět ukazuje krvežíznivost liberálního uspořádání části světa, se v Čechách stále po volbách neděje nic, co by připomínalo vznik nové vlády. Dosud neznáme její složení včetně předsedy, hradní tandem dělá vše pro prodloužení agónie Fialovy vlády v demisi. Za stát tak jednají politici, které většina národa nechce, i když bláznů důvěřujících jim zůstal nepochopitelně vysoký počet. Peníze investované do podpůrných komand typu Milion chvilek, do jejichž čela se vrátil rezek Minář zkoušecí pár let individuálně vyniknout (bez úspěchu), se utrácí za pokus zvrátit výsledky voleb. Média jedou dále starou rétoriku. Takáč, Tománková, Jílková, Frydrychová, DVTV, Bastlová, Moravec, Wolfová a pár dalších moderátorských es jedou svou propagandisticko-devastační rétoriku úplně stejně, jako tomu bylo v předvolebním období. A lidé jim často věří. Proč, tomu lze jen těžko rozumět. Nicméně televizní debaty, respektive jejich složení a způsob jejich vedení jsou často za hranou slušnosti a korektnosti.

Propojení zájmů odcházející vlády a rizika spojená pro eurohujerské liberály s nástupem Babišovy tak brzdí předání moci u nás. Zákon o státním rozpočtu musí být nutně přepracován a bude se muset šetřit. Začít je třeba tam, kde odtékají miliardy na zbytečné výdaje. Zrušit politický neziskový sektor, utáhnout kohoutky v oblasti činnosti médií pracujících proti zájmům České republiky a omezit jejich přístup k penězům zneužívaných k propagaci válek, zeleného šílenství a šíření bruselské demagogie. Dále zastavit odtok financí do čističek typu Ukrajina, Ukrajinci u nás, do bezuzdného zbrojení, do tzv návratných zdrojů energie a údajných bezemisních technologií. To znamená předělat celý rozpočet, přičemž prioritou musí být návrat k prosperitě a vrácení důstojnosti českým občanům. Bez toho by naše země pokračovala směrem k další své sebedestrukci. Kdo toto vše nechápe, je pro Českou republiku zbytečným.

*

Jindřich Kulhavý