Zbyněk Fiala: Ukrajina vidí černě

Co se to na té Ukrajině děje? V noci na neděli přiletěl dosud největší ruský raketový útok za celou dobu války a ochromil ukrajinskou energetiku. V důsledku rozsáhlých výpadků proudu jsou všechny tepelné elektrárny v zemi mimo provoz, oznámil Hlavní energetický úřad Ukrajiny.

Když to zkombinujeme s pádem Pokrovska a obklíčením několika ukrajinských měst, kdy ruská dominance ve vzduchu prakticky znemožňuje desetitisícům ukrajinských vojáků únik z kotle, působí to dojmem finále tohoto bratrovražedného konfliktu.

Neochabují však ani ti, kdo se nám snaží tenhle závěr vymluvit. Nedělejte z toho porážku, hřímá z názorové stránky agentury Bloomberg její komentátor Marc Champion.

Je opačného názoru než ti, kdo si myslí, že teď už se to posype samo:

„Vladimir Putin potřebuje toto vítězství, než nastane zima. Opadalo listí, které krylo postupující jednotky před drony. A jsou tu záložní obranné linie, které Ukrajina vybudovala za Pokrovskem. Ty budou do jara, než se stromy obalí, komplikovat postup ještě víc.“

Kdože tu vlastně vyhrál?

„Pád Pokrovska lze také vnímat jako další etapu ukrajinské strategie, jejímž cílem je vyčerpat ruské výhody v oblasti lidských zdrojů a vybavení.

Pro představu: ruským ozbrojeným silám trvalo 20 měsíců, než se přesunuly z Avdějevky do Pokrovska, což je vzdálenost necelých 50 kilometrů. V době míru cesta autem trvá jednu hodinu. Během tohoto období se počet ruských válečných obětí a zraněných na ukrajinské straně téměř ztrojnásobil z 401 350 na 1,147 milionu. Tyto údaje jsou stranické, proto nespolehlivé, ale mezi nezávislými vojenskými analytiky panuje široká shoda, že trend, který odrážejí, je správný; pro Rusko to byl dosud nejkrvavější rok války.“

Já sám nejspíš narážím hlavně na závislé analytiky, protože ti tvrdí, že letos vznikl řádový nepoměr ztrát, ovšem v neprospěch Ukrajiny. Nějaké zbraně ještě má, ale chybí lidi, a to už se odchytávají na ulicích jako divá zvěř.

Ty „nezávislé“ analytiky však opravdová makačka teprve čeká:

„Pro spojence Kyjeva je důležité mít na paměti dvě věci. Za prvé, nenechte se ovlivňovat propagandou Kremlu. Změna vlády v USA, ačkoli je pro Moskvu velmi výhodná, nedopadla tak špatně, jak se mohlo zdát. Pro výsledek války je však zásadní, aby Putin nemohl vítězství v Pokrovsku využít k přesvědčování Donalda Trumpa, že nejlepší dohoda, jakou může Ukrajina získat, je kapitulace.“

Ono totiž nejde ani tak o nějakou Ukrajinu:

„Nebylo by také pro Evropu lepší omezit ztráty a přijmout podmínky Kremlu? Ne, protože jak Putin opakovaně říká, nejde jen o Ukrajinu. Považuje to za válku s NATO a jak píše americký analytik ruských vojenských věcí Dara Massicot v nejnovějším čísle časopisu Foreign Affairs, už se na další válku připravuje.“

Tady obyčejně vtipálci dodávají, že stačí se podívat, jak se za posledních třicet let hranice Ruska přiblížily k hranicím NATO, aby bylo zřejmé, co se tu chystá.

Zaplaťpámbu, příští Babišova vláda chce přesměrovat diplomacii ve prospěch mírových jednání a využít k tomu i formát Visegrádské skupiny. Vedle těch, kdo vidí výhody pokračující války, jsou totiž taky lidi, kteří nemají o co stát. Nejen ti odchycení na ulici a vyslaní bez výcviku pod roj dronů, které čekají, až vystrčí nos. Jsou tu také ti, kdo jsou bez proudu a mrznou v nevytopeném bytě.

Jaký je přesně plán Ruska s útoky na energetickou infrastrukturu, ptá se vlivný bloger Simplicius na platformě Substack. Připomíná tvrzení ruského analytika Rybara, že Rusko se zatím vyhýbalo ničení klíčových elektrických vedení o napětí 750 kV. Jenže poslední útoky zasáhly i tato vedení.

Za nejlepší odhad ruských cílů Simplicius považuje to, co píše bloger RussiansWithAttitude:

Účelem útoků na energetickou síť není její zničení, ale

1) vytvoření problémů, napětí a spousty práce pro ukrajinské zázemí,

2) dostat síť na samou hranici, do bodu, kdy jediný úder zaměřený na 750 kV a jaderné elektrárny může síť skutečně vyřadit,

3) v důsledku bodu 2) být připraveni k okamžité eskalaci, jakmile do hry vstoupí „třetí strana“.

Lidé podceňují, kolik ruského plánování je zapotřebí k přípravě na případný otevřený vstup NATO/EU do války. Je to také demonstrace síly, který má protivníka odradit: „Podívejte se, kolik bychom toho mohli v Evropě vyhodit do vzduchu každou noc, a neměli byste šanci tomu nějak zabránit. Tak se do toho nepleťte.“

Simplicius podporuje názor, který našel na sociální síti na adrese Armchair Warlord (něco jako Pohovkový generál):

„Rusové se pokoušejí o vyvážený přístup, kdy se snaží vyřadit dostatek kapacity, aby rozvrátili ukrajinský vojenský průmysl a železniční dopravu, a přitom nevytvořili situaci, která by způsobila během zimy umrznutí tisíců seniorů, bývalých sovětských občanů, rusky mluvících civilistů.“

Kdyby nastal úplný kolaps energetické sítě na Ukrajině a vyvolal takovou humanitární katastrofu, i spojenci Ruska by se zdráhali pokračovat v jeho podpoře, soudí Simplicius. Smyslem ruských útoků, které přivádějí Ukrajinu na pokraj energetické krize, proto může být jen jasná snaha odradit Ukrajinu od dalších útoků na ruský energetický sektor. Nechte toho, a my toho taky necháme.

Ukrajinské útoky do Ruska jsou v kombinaci s různými probíhajícími západními sankcemi bolestivé, ale zdaleka ne tak existenční, jak se tvrdí. Putin podle Simplicia ví, že ukrajinské ozbrojené síly se hroutí i bez ničení ukrajinské energetické sítě. Takže zničení sítě není zvláštní podmínkou pro vítězství.

*

Zbyněk Fiala, vasevec.cz