Další milá šmucleřina. Komentář Štěpána Chába

Hned na úvod avizuju, že jsem hluboce přesvědčený o tom, že osoba Romana Šmuclera může za zničený systém stomatologické péče v České republice. Proč? Jeho dílem je, že stomatologii dovedl do podivného stavu belhavého kapitalisty choulícího se uprostřed jinak obstojně socialistického zdravotnictví. Socialistického… špatně označení, velmi. Kapitalisty choulícího se uprostřed jinak obstojně sociálně smýšlejícího zdravotnictví. Tak je to lepší. O mnoho.

Pojem sociálně smýšlející zdravotnictví je naprosto klíčový. Koukl jsem na vyúčtování služeb, když mi dělali před třemi roky bypass. Nemocnice na pojišťovně vykázaly přes čtvrt milionu korun. Kdybychom neměli zdravotnictví postavené na sociálním základu, takovou sumu bych nedokázal zaplatit a už by bylo po mně. Sám lékař mi před operací říkal, že by to se mnou praštilo do týdne, do měsíce, do půl roku, zkrátka brzy. A praštilo definitivně. Jsem tady stále právě díky sociální podstatě českého zdravotnictví. Jeho sociální podstata je naprosto klíčová. Protože ne každý si může dovolit vypláznout jednorázově čtvrt milionu korun.

Odvažme se i do popkulturního příkladu. Populární seriál Netflixu Hra na oliheň. Starší dětičky mě donutily si jej pustit. Při sledování jsem užasl nad velmi, ale velmi těžkou kritikou asociálnosti korejské společnosti. Vedle dluhů a exekucí byla velká část „hráčů“ na život a na smrt ve hře právě kvůli tomu, že neměli peníze na operace pro své blízké. Chtěli hru vyhrát a získat pohádkové bohatství, protože měli onkologickou dceru nebo umírající manželku, matku…, které zdravotnický systém Jižní Koreje nechá doslova zdechnout, protože pacient a jeho rodina nemají peníze.

Upřímně, považuju takový systém za zločinný. Nechat doslova zdechnout člověka jako nějaký odpad, protože nemá na léčbu, která je dostupná, je hned po ruce. Člověk může být vyléčen, jeho život může být prodloužený o roky, o desetiletí, ale pro jeho nedostatek peněz se nechá zdechnout. Proč tak ošklivé slovo zdechnout? Umírá se s důstojností, zdechnout se dá jen ve škarpě. A pokud je systém asociální, nechává své lidi zdechnout právě tam.

Stejný systém zažívají mnohé země, nejkřiklavěji pak USA, kde před zjišťováním zdravotního stavu pacienta lékaři zjišťují stav jeho kreditní karty.

Tohle v České republice ve stomatologii zavedl a zavádí Roman Šmucler. S arogancí, která až bere dech.

Nedávno se vyjádřil pro Seznam Zprávy k informaci, že české děti mají kazy a že handicapované děti nemají zubaře, protože je nikdo nechce přijmout. Šmucler přístup handicapovaných dětí do ordinací komentoval tím, že péče o ně je složitější a že bohatší lidé s takovými dětmi si platí soukromé kliniky, kde je čas a prostor si s dětmi před i při vyšetření hrát. Skvělé. Jinou cestu neukázal. Prezident jeden.

Pak se pustil do dětí bez handicapu a hlavně do jejich rodičů. Opět s až citelným pohrdáním vůči nim.

První pohrdlivá žluč z něj vytekla u jeho předsudků o nečištění zubů. „Část populace má takzvaně genetický problém s nečištěním zubů. Babička si nečistila zuby, táta a máma si nečistí zuby a děti logicky taky ne. Všichni mají kazy a k zubaři nechodí. Takoví lidé jsou cvičení, že jdou k zubaři na pohotovost večer, když je to bolí,“ řekl po šmuclerovsku Roman Šmucler. Opět nedodal, že možná není problém v tom, že si lidé nečistí zuby, ale že nemají dost peněz na pravidelné sedánky u zubaře. Nebo, a to je podstatné, žádného zubaře prostě nemají, protože je ordinace odmítají.

A jako prezident České stomatologické komory i jako člověk profesí zubař by viděl řešení. Vězení. Vězní pro rodiče, jejichž dítě má kaz.

„V ostatních zemích, kde je péče pro pacienty zdarma, je přísnost na rodiče. Když nepřijdou na preventivní prohlídku, tak tam přijde někdo ze sociálky a postupně jim třeba zastaví dávky. A když mají děti zkažené zuby a dojde k trvalému poškození, tak není výjimka trest vězení pro rodiče,“ ukázal Šmucler svou kapitalisticky-socialistickou letoru.

Zavírat rodiče za kazy jejich dětí v zemích, kde je stomatologie zdarma. Zdarma. Zdarma… ono to jde? Pan Šmucler neustále tvrdí, že jiný než ten korejský nebo americký systém finančního odírání u stomatologie není a nemůže být. Je to krok zpátky, kterým bychom se neměli chtít vydat.

„Do 10 let by měl rodič zuby čistit, nebo dočišťovat. Řada rodičů to nechává na dětech, maximálně kontrolují, zda vůbec vezmou kartáčky do úst. Proto je u nás relativně dost kazů u dětí oproti rodičům,“ vyblábolil se Šmucler na konto zapráskaných rodičů. Opět odhalil, za jak málo rohů a zatáček vidí. Rodiče mají méně kazů, protože vyrůstali v zemi, kde byla stomatologická péče zdarma, jejich děti vyrůstají v zemi, kterou svou zločinnou činností pokroutil Roman Šmucler se svou politikou stomatologie jako koníčku pro bohaté.

Ano, pokud tedy Roman Šmucler uvažuje nad vězením pro rodiče dětí se zkaženými zuby, je zcela na místě začít uvažovat o vězení pro Romana Šmuclera, který zařídil, že se stomatologie stala místně i finančně nedostupná pro velkou část společnosti.

A stejně jako se v sociálně kritickém seriálu Hry na oliheň objevuje velmi výrazná kritika zdravotnictví určeného pro bohaté, měla by se objevovat i kritika Romana Šmuclera, který v České republice do stomatologie zavedl stejně zločinecký systém, který má u nás statisíce svých obětí.

*

Štěpán Cháb, Krajské Listy