Pohled plukovníka Reisnera na ukrajinskou frontu

Samozřejmě, že pohled všech, co se zajímají o další vývoj ukrajinské války je soustředěn především na probíhající jednání mezi vyslanci prezidenta Trumpa a Zelenskýma jeho lidmi v Berlíně, a také mohutné a neustálé kalení vody ze strany kolektivně západních evropských papalášů a papalášek.

Nicméně, jednání představují jednu veličinu, situace na frontě a v zázemí obou válčících stran – druhou! Tu důležitější. Tradičně přebírám rozhovory německého portálu n-tv.de s plukovníkem rakouského generálního štábu a vojenským analytikem Markusem Reisnerem. Kvůli jeho střízlivému pohledu, kterým kompenzuje zcela viditelnou stranickou preferenci.

Ovšem tentokráte se chlapec analytická rozjel už v titulku

„Die Russen verhandeln nur, wenn sie das Messer an der Kehle haben“

Rusové jednají jen když mají nůž na krku.

V Berlíně jedná ukrajinský prezident Zelenskyj s Američany a Evropany o mírové dohodě pro zemi napadenou Ruskem. Rusko trvá na svých maximalistických požadavcích. Situaci hodnotí plukovník Reisner.

ntv.de: Pane Reisner, dnes do Berlína přijíždí ukrajinský prezident Zelenskyj a několik evropských předsedů vlád, stejně jako americký vyjednavač Wittkoff a Trumpův zeť Kushner. Co to znamená pro válku na Ukrajině?

Markus Reisner: Mírová jednání jsou intenzivnější než kdykoli předtím od začátku konfliktu. V tento 1390. den války si kladu otázku: Bude nyní rozhodnuto o osudu Ukrajiny?

Co přesně je v sázce? Co je na stole?

Vidíme tři hlavní problémy: bezpečnostní záruky, rekonstrukci a územní otázky. Nejspornější body se týkají Donbasu, ale také Záporožské jaderné elektrárny. Obzvláště zajímavý je návrh USA na zřízení demilitarizované ekonomické zóny v Donbasu, kterou by sice mohla kontrolovat Ukrajina, ale která by nakonec mohla být přidělena Rusku.

Neznamenalo by to tajné předání území Rusům?

Přesně tak! Rusové se evidentně snaží nalákat Američany myšlenkou společného využívání nerostných surovin Donbasu. K tomu se přidává myšlenka společného průzkumu arktické oblasti. „Peníze nesmrdí!“ – to je motto nového americko-ruského porozumění.

Jaké ústupky je Ukrajina ochotna udělat?

Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj nabídl zmrazení frontové linie. To je víc, než si kdokoli v posledních měsících dokázal představit. Aby se Ukrajina vzdala svého cíle členství v NATO, potřeboval by silné bezpečnostní záruky, rovnocenné těm, které jsou stanoveny v článku 5 smlouvy NATO. Rusko zatím nereagovalo a hodlá pokračovat ve své tzv. speciální operaci až do jejího ukončení. Z ruského pohledu to znamená, že pokud nebude dosaženo dohody, tak minimálně obsazení Donbasu.

Základem pro jednání je vojenská situace. Jaký je v tomto ohledu náš postoj?

Rusko pokračuje v masivním leteckém útoku na Ukrajinu. 12. prosince jsme byli svědky sedmé velké ofenzivy od začátku listopadu. Nasadilo 495 řízených střel, dronů a raket. Cílem byly opět infrastruktury dodávky plynu a elektřiny, tentokrát především v Oděské oblasti. Město bylo částečně ponořeno do tmy. V centrálním sektoru padlo město Siversk. To bylo ústřední bod centrálního sektoru a brána do Slovjanska a Kramatorsku.

A co ukrajinské letecké údery?

Ukrajinci také útočí, naposledy v sobotu se 141 drony a střelami s plochou dráhou letu proti cílům v Rusku. Neméně stejně důležitý byl jejich úspěch na frontě poblíž Kupjanska. Tam Ukrajinci začali obkličovat ruské jednotky ve městě a získali území.

Co znamená úspěch v Kupjansku?

Vysílá to důležitý signál pro jednání v Berlíně: Podívejte, stále stojí za to nás podporovat.

Ruský postoj také vychází z předpokladu, že dříve či později stejně zvítězí. Je tento předpoklad správný?

To záleží na tom, kolik pomoci Ukrajina dostane. Přirovnávám to k matematické rovnici s několika proměnnými. Jednou z nich je západní pomoc. Pokud Evropané a Američané tuto pomoc zvýší, zlepší se i šance Ukrajiny. Ale tyto proměnné se již zlepšily i ve prospěch Ruska.

Proč?

S pomocí jiných států, zejména Číny, může Rusko ve velkém měřítku nasadit drony s optickými vlákny, protože Čína dodává kabely, cívky a navíjecí stroje. Severní Korea dodává dělostřeleckou munici a Írán dodává technologie dronů. Toto je momentum, kterého se Rusové drží. Přesto se jim nepodařilo dosáhnout operačního průlomu. Ukrajina je i nadále schopna na bojišti nějak obstát, i když jen odrážet nebo zdržovat ruské útoky.

Minulý týden jste řekl, že Evropané se musí rozhodnout, zda bezpodmínečně podpoří Ukrajinu, nebo přiznat, že na to nejsou připraveni. Jak by bezpodmínečná podpora vypadala?

Ukrajina čelí čtyřem hlavním výzvám. Potřebuje peníze, kvůli náletům se potýká s energetickou krizí, třetí je korupční skandál kolem Zelenského a čtvrtá se týká nedostatku vojáků na frontě. Evropa může udělat hodně, například poskytnutím finančních prostředků a konečně zpřístupněním zmrazených ruských fondů Ukrajině. Cílem je zajistit, aby země zůstala schopna konat. Obrana proti náletům vyžaduje protiletadlové systémy. Jedná se o čistě obranné zbraně a jejich bezpodmínečné dodání by nemělo pro nikoho představovat problém.

To je také otázka dostupnosti.

Přesně tak. Evropa si objednává rakety a systémy Patriot od Američanů, kteří si za ně účtují tučné ceny. USA nyní vyrábí 1 000 raket Patriot ročně. Evropa vyrábí pouze 100 podobných systémů SAMP/T ročně, brzy možná 140. To zdaleka nestačí.

A co dělostřelectvo?

Nerovnováha panuje i v dělostřeleckých granátech. Evropané letos dodali Ukrajincům 1,8 milionu granátů. Rusové sami vyrobili 3,5 milionu a další tři miliony obdrželi od spojenců.

Rusko má nicméně také obrovské problémy a na bojišti v žádném případě nemá na bojišti velkou převahu.

Naprostá pravda. Ekonomické sankce fungují, stejně jako ukrajinské útoky na stínovou flotilu. Existuje poměrně dost věcí, které se ukazují jako účinné. Nicméně otázkou je, jak dlouho vydrží Ukrajina, ne jak dlouho vydrží Rusové. Nesmíme zapomínat: Rusko v této válce nebojuje samo; má silné spojence. To pravděpodobně tak zůstane. Indie těží z levné ropy z Ruska. Čína nemá zájem na tom, aby Rusko válku prohrálo, protože se obává, že by se Američané pak znovu zaměřili na tchajwanskou otázku.

Ohlédnutí za uplynulým rokem a těšení na ten nový – odkud jsme přišli a kam směřujeme?

Z mého pohledu jsme v devátém kole boxerského zápasu. V osmém kole se Donald Trump ujal prezidentského úřadu v USA; byli jsme svědky pomalého, ale stálého ruského postupu. Setkání mezi Trumpem a Putinem na Aljašce nepřineslo žádné významné výsledky. Ruská zimní ofenzíva vedla k viditelnému průlomu v jižním sektoru.

A co deváté kolo?

Devátá fáze začala v listopadu americkým 28bodovým plánem. Ukrajinská strategie spočívá v tom, způsobit Rusům co nejvíce ztrát. Rusové si ale myslí, že jsou již blízko vítězství. Říkají si: Určitě vydržíme dalších šest měsíců, ne-li rok, dokud nedosáhneme toho, co chceme. Rusové nejsou ochotni ke kompromisům.

Co to znamená pro Ukrajinu?

Ukrajina zoufale potřebuje úspěchy. Jistě jich dosahuje, naposledy v Kupjansku. Její vyhlídky se však týden od týdne zhoršují. Zelenskyj má daleko k požadavkům z minulého roku. Tehdy hovořil o znovudobytí celé Ukrajiny, včetně Krymu. Pokud jeho země nedostane od Západu další pomoc, situace se značně zkomplikuje.

Jádrem západní strategie vždy bylo ztížit Rusku život natolik, aby bylo donuceno usednout k jednacímu stolu. Proč by mělo Rusko vážně vyjednávat právě teď?

Rusko jistě pociťuje tlak sankcí a ukrajinských náletů. Ale díky svým spojencům si vedení v Moskvě myslí, že vydrží déle. Otázkou nyní je, kdo má větší, silnější vůli.

Řekli, že dnešní jednání byla vážná.

Vážnost jednání nepochází od Ruska, ale od Američanů. Jsou připraveni donutit Ukrajinu k mírové dohodě. To je významný rozdíl oproti minulosti. Proto mluvím o seriózních a realistických jednáních.

Co tím Američané chtějí získat?

Trump se chce z této války dostat co nejrychleji. Rusové to zahráli velmi chytře. Na straně USA vyjednávají obchodníci jako Wittkoff a Kushner. To nejsou diplomaté. Rusové jim nabídli společné obchodní dohody a Američané se chytili na návnadu. Chtějí vydělávat. Důstojný mír je pro ně méně důležitý.

Tak jaký by mohl být dnes výsledek?

Vidím tři scénáře. „Korejský scénář“ by byl příměří bez mírových jednání; „německý scénář“ by byl rozdělení Ukrajiny s částí NATO; a „finský scénář“ by byl nadiktovaný mír, v němž stát přežije, ale postoupí území.

To z pohledu Ukrajiny nezní dobře.

Každý, kdo se podívá na ruské dějiny, uvidí, že Rusko bylo ochotno vyjednávat pouze tehdy, když bylo pod obrovským tlakem. Ale my to nevidíme. Evropané nejsou schopni vyjednávat a Američané nejsou ochotni. Ukrajině tak hrozí nadiktovaný mír. V takovém případě by Rusko naprosto vyhrálo.

**

No uvidíme! Rusko prostě zahájilo tuhle válku, protože se cítilo existenčně ohroženo. Jako stát i jako národ. Z jejich pohledu není kam ustoupit, dokud nedosáhnou všeho, co si předsevzali.

Američané mají možnost zabránit zhroucení Ukrajiny. Evropa bojuje už jen za pověst svých papalášů, kteří ji přivedli na pokraj kolapsu a hrozí, že po zhroucení Ukrajiny by i poslední Pepek Vyskoč, odněkud z Pyrenejí, Orknejí nebo zpoza severního polárního kruhu rozpoznal, že ho čtyři roky vodili za nos a házeli do kyjevských zlatých záchodů jeho peníze. A nejspíš by z toho hodlal vyvodit důsledky a poslal všechny ty Macrony, Merze, Starmery, Leyenové, Costy, Kallasové na politické hnojiště.

My, obyčejní lidé můžeme jen čekat. Nic víc. A v němém údivu s i opakovat – čím jsme s eprovinili tak hrozně, že nám vládne takováhle smečka?

Jisté je ovšem jedno – Zelenský a kdokoliv jiný si může povídat, co chtějí. Fakta, ta nejtvrdší ze všech jsou dosahována na frontě a v zázemí. Ta určí výsledek jakýchkoli rozhovorů.

*

Petr Vlk, Kosa Zostra

Poznámka Nové Republiky k použitým mapám: Jak jste si jistě všimli, v mapách jsou otrocky do češtiny překládána jména měst. Tak jak je historie posadila do české literatury a koverzace. Ale na mnoha místech je překlad nepřesný. Např. “slovanský” je míněn Slavjansk, “Částky” jsou město Sumy, Knoflíkem je pravděpodobně míněno město Tokmak atd. atd.atd. Jak vidět, i nad mapami můžeme prožít docela zábavné chvíle.