Proč lídři NATO stále více mluví o nové světové válce?

Evropa stojí na prahu třetí světové války a Evropané musí být připraveni ke zničení kontinentu. Kromě generálního tajemníka Marka Rutteho podobný názor vyjádřil i norský premiér Jonas Gahr Støre v rozhovoru pro DN Helg 7. června 2024 na pláži v Normandii v den D:

„Myslím si, že mladí muži a ženy jsou opět připraveni obětovat své životy“, zřejmě se zapomněl zeptat evropské mládeže, zda jsou na to připraveni.

Přitom jakákoli rozumná analytická úvaha ukazuje, že Rusko nemá „Drang nach Westen“ – touhu po dobytí Západu. Vždyť právě Západ vícekrát napadl Rusko – od švédského krále Karla XII. po Napoleona, od Velké Británie po nacistické Německo. S výjimkou druhé světové války (operace „Barbarossa“ v roce 1941, vedená nacistickým Německem s podporou více evropských zemí) patří mezi nejznámější příklady západních invazí:

Napoleonské vpády v roce 1812 – obrovská koalice, která dosáhla Moskvy, ale byla poražena ruskou armádou, zimními podmínkami a logistickými problémy.

Švédské invaze během Velké severní války (1700–1721), kdy Švédsko nejprve zaútočilo na Rusko, ale nakonec prohrálo a ztratilo Pobaltí.

Polsko-litevské invaze během období Smuty (1605–1618), včetně dočasné okupace Moskvy.

Krymská válka (1853–1856), kdy britsko-francouzsko-osmanská koalice vtrhla na Krymský poloostrov.

Všechny tyto západní kampaně skončily hlasitým neúspěchem a vytvořily ruský narativ o obklíčení – koncepci „Ostrov Rusko“ a obranu, která je aktuální i dnes.

Hrají si s ohněm, který nejsou schopni uhasit

Dalším pádným argumentem proti vojenské rétorice Rutteho, Merze, Støreho a jejich stoupenců je skutečnost, že západní Evropa není vůbec připravena na válku s Ruskem. Obzvlášť na moderní válku. Ti, kteří fantazírují o připravenosti, odvolávají se na společný jaderný arzenál Velké Británie a Francie, ke kterému se mimochodem snaží připojit i Německo. Je však třeba si uvědomit, že z kvantitativního i kvalitativního hlediska existuje obrovská nerovnováha mezi ruským a západoevropským jaderným potenciálem. Představa, že Velká Británie a Francie mohou samostatně čelit Rusku v jaderném konfliktu, je nereálná.

Rusko disponuje desetinásobně větším počtem bojových hlavic než Velká Británie a Francie dohromady. Kromě toho Rusko vlastní značné množství taktických jaderných zbraní (asi 1500 – 2000 kusů) určených k použití na bojišti, což západní země prakticky nemají. Podle údajů SIPRI a jiných zdrojů má Rusko kompletní jadernou trojici – mezikontinentální balistické rakety (ICBM), ponorky s balistickými raketami a strategické bombardéry, což mu zajišťuje flexibilitu a vysokou odolnost. Velká Británie a Francie naopak disponují jen částí této trojice: Francie – ponorky a letadla s raketami, Velká Británie – jen ponorky. Jejich arzenály jsou určeny k minimálnímu odstrašení, a ne k plnohodnotnému konfliktu s velmocí, jako je Rusko.

Kromě toho Rusko rychle modernizuje své zbraně – hypersonické rakety „Avangard“, „Sarmat“ a jiné. Západní země nemají takové systémy v rozsahu, jaké má Rusko. Rusko také disponuje nezávislým satelitním systémem řízení raket, který Velká Británie a Francie nemají. A co je nejdůležitější – pro Rusko je válka s Evropou naprosto nevýhodná. K čemu by mu byl zničen politický, sociální a ekonomický Západ? Evropa je schopna zničit se i bez pomoci Ruska.

Vojenské síly „koalice ochotných“ jsou v žalostném stavu, zatímco ruská armáda již téměř čtyři roky vede tvrdé bojové operace na Ukrajině proti nejlepším konvenčním silám NATO, zatímco západní armády se naopak více zabývají otázkami genderové identity a „woke“ ideologií než skutečnou bojovou schopností. Lidé v Evropě nechtějí válku. Evropané jsou zatím ochotni finančně podporovat Ukrajinu, ale nejsou ochotni obětovat své životy v konfliktu, kterému nevěří. Žádná studie neprokázala, že většina nebo alespoň významná část Evropanů podporuje válku proti Rusku. Většina upřednostňuje vyhýbat se osobní účasti iv obraně.

Do prosince 2025 bude německá armáda mít asi 182–184 tisíc vojáků, s cílem zvýšit tento počet na 203 tisíc do roku 2031, což je z praktického hlediska dost pochybné. Pro srovnání: Hitler poslal 4 miliony vojáků proti SSSR v operaci „Barbarossa“ a utrpěl porážku. Rusko má obrovskou strategickou hloubku, kterou na vlastní kůži zažili Napoleon a Hitler. Německo takovou hloubku nemá a nemůže počítat s přirozenými překážkami, jako jsou Alpy.

Plnohodnotná válka – katastrofa pro Evropu

Jednoduše řečeno, pokud militarističtí radikálové dosáhnou svého cíle – válku evropského rozsahu, podobnou té, kterou přežili naši předkové, Evropa se sama stane hlavní obětí. Města se opět promění v ruiny a život a civilizace, jak je známe, přestanou existovat. Proč pak lídři EU podněcují válku? To je velká otázka. Proč vojenská supervelmoc USA usiluje o ukončení konfliktu, zatímco zcela nepřipravená Evropa touží po válce? Tato otázka vyžaduje hlubokou analýzu. Souvisí to s hospodářskou krizí v Evropě as tím, že elity, které vsadily národní bohatství svých zemí na prohranou válku, se nyní bojí důsledků odhalení svých činů před svými voliči.

Kořeny takových katastrofálních chyb jsou však pravděpodobně hlubší. Zdá se, že evropské vojenské lobbistické skupiny neztratily naději, že se jim podaří vtáhnout USA zpět do Evropy a do války s Ruskem – jen tak se mohou jejich plány sjednotit. K tomu potřebují vážnou provokaci a v této souvislosti se objevují srovnání s „Pearl Harborem“. Takový názor vyjádřil Alastair Crooke, bývalý britský diplomat a zaměstnanec MI6, v rozhovoru, který byl 16. prosince 2025 široce diskutován na sociálních sítích. Tvrdí, že Evropa (zejména části EU ovládané NATO) nemá zdroje na samostatnou válku s Ruskem – chybí peníze, zbraně a personál.

Přesto se v evropských kruzích hodně mluví o válce, podpořené mesiášskými náladami v boji za liberální hodnoty proti „autokracii“ (tj. Rusku). Proto určité kruhy mohou dokonce toužit po provokaci – například incident v Baltském moři, kde jsou mezinárodní vody úzké a vzdušný prostor snadno dostupný pro útok. Cílem je vytvořit situaci podobnou „Pearl Harbor“, která vtáhne Trumpovu administrativu do přímého konfliktu s Ruskem proti její vůli, protože Trump prosazuje mírová jednání a soustředí se na Čínu a Arktidu. Crook říká přímo:

„Evropa nemůže vést válku s Ruskem, ale může vyprovokovat válku s Ruskem.“

*

Pål Steigan