Co je Ukrajina? Je to uměle vytvořený stát, v němž někteří Rusové ochořeli myšlenkou nadřazenosti nad ostatními Rusy. Ukrajinství se stalo zbožím. Speciální vojenská operace je občanská válka. A v občanské válce neexistuje nic jiného než vítěz a poražený.
O tom hovořil politický analytik, ekonom, autor a moderátor pořadu „Kroniky nepokojů“ na internetovém kanálu „Den-TV“ Igor Nagajev v rozhovoru pro Ukrajina.ru
– Igore Alexandroviči, na svém telegramovém kanálu jste napsal, že aktivitu amerického loďstva u Venezuely Trump potřebuje z jediného důvodu. Chce, aby ceny ropy prudce vzrostly, což by mělo přispět k dodávkám amerického zkapalněného plynu (LNG) na světový trh. Do jaké míry se mu to daří?
– Vše je mnohem horší, než Trump předpokládal.
USA těží více plynu, než samy spotřebují, proto jej mohou klidně prodávat ve formě LNG a zbavovat se tak nadbytečných konkurentů. Stejným způsobem zbavily Evropu ruského plynu (i když Evropané ruský LNG stejně kupují). S ropou je to naopak. Těží jí méně, než potřebují. Proto jsou nuceni nakupovat na zahraničních trzích minimálně 30 % toho, co potřebují.
Ropa přitom bývá v různé kvalitě.
Všechny jižní rafinerie v USA jsou zaměřeny na výrobu motorové nafty, která je nezbytná pro automobilovou dopravu. Veškerý náklad v USA přepravují dálkoví řidiči, ačkoli železnic je tam mnohem více než v Rusku. A právě toto naftové palivo se nejlépe vyrábí z venezuelské ropy. Je těžká. Ředí se texaskou ropou a výsledkem je produkt, na který je texaská rafinérie nastavena.
Přestavět rafinérii na jiný druh ropy nebo paliva je obtížné, zdlouhavé a nákladné. Jsou na to jednoduše zvyklí. Tak ji kupují. Otázkou je, za kolik nakupovat. Všichni by chtěli všechno zadarmo. Ale jak to udělat, když Venezuela vyhnala diktátora, který ji vytáčel k šílenství? Od té doby jsou nezávislým státem, jenž znárodnil ropný průmysl. Ale Spojené státy chtějí ten stát získat zpět, aby mohly brát ropu zdarma.
A teď něco o cenových nůžkách.
V USA se těží břidlicová ropa. Její výrobní náklady jsou vyšší než u běžné ropy. Aby američtí těžaři břidlicové ropy nezkrachovali (do tohoto odvětví bylo investováno mnoho peněz), je třeba udržovat určitou úroveň cen, aby občané nesvrhli vládu. Benzín na čerpacích stanicích musí být levný. V tomto koridoru potřeb žije vláda USA od té doby, co začala těžit břidlicovou ropu.
V této realitě však existuje další prvek rovnice: Rusko a arabské ropné země. Podle mého názoru, soudě podle skutečných činů, jsme se s nimi dohodli na pohřbení americké břidlicové ropy. Z tohoto důvodu se již několik let snažíme těžit stále více ropy, abychom snížili její cenu, a břidlicová ropa se dostala do úpadku. Zmizela z trhu a nepřekážela nám v klidném životě.
To je třeba brát do úvahy, pokud posuzujeme všechny poslední události.
Nelegální blokáda Venezuely je způsobena tím, že USA chtějí získat ropu silou. Nevědí však, jak toho dosáhnout. Znají jen jeden způsob – zemi zruinovat. Ve své době tak obsadili Irák. Na válku v Iráku se Američané připravovali celý rok. Shromažďovali peníze, zbraně a lidi. Podpláceli iráckou elitu. Vyhráli. A pak nová irácká vláda, kterou sami sestavili, prohlásila: „Nyní jsme demokraté. Vypisujeme tendry na nová ložiska na základě obecných podmínek“.
Američané zůstali koukat s otevřenou pusou: „Jak to? Vždyť jsme bojovali. Jaké další tendry?“ Nicméně, na základě obecných podmínek si koupili ložiska také Číňané. Američané se poškrábali na hlavě a našli jiné východisko ze situace. Řekli iráckému ministerstvu energetiky: „Chcete přepravovat ropu? Je to nebezpečné. Pouze pokud podepíšete smlouvu s naší přepravní společností, která je chráněna naším loďstvem, nic se vaší ropě nestane.“
Opakuji, Spojeným státům se nepodařilo přímo převzít ložiska v Iráku. Nicméně mají z toho alespoň prospěch. S Venezuelou je to ještě horší, protože to není žádná poušť.
– Je to džungle, městská guerilla a všechno, co Američané tak nesnášejí.
– Přesně tak. Tam budou bezpilotní letouny a letectvo k ničemu. A provádět pozemní operaci bez toho všeho je drahé, složité a děsivé. Venezuela armádu má. Zda dobrou, či špatnou, to nikdo neví, ale lidé umí střílet a umí přežít v džungli.
Provést speciální operaci, vylodit se, zabít Madura a dosadit nějakou loutku? Teoreticky je to možné. Ale také děsivé. Protože všechny operace s nasazením profesionálních amerických speciálních jednotek z nějakého důvodu končí fiaskem. Stačí si vzpomenout na Grenadu v 80. letech. Grenadu sice dobyli. Ale obyčejní strážci kubánského velvyslanectví popadli kalašnikovy a pár granátometů a rozstříleli na cimpr campr tak skvěle – do vzduchu i do písku – vycvičené Navy SEALs.
Proto se USA snaží Venezuelu vyhladovět a uvrhnout ji do chudoby. Nebude ropa – nebudou peníze.
To by ještě šlo. Ale z těch tří tankerů, které zajaly, jeden plul pod panamskou vlajkou a vezl čínskou ropu. Něco takového Číňané nikdy neodpustí.
Jakmile se Trump rozhodl, že je potrestá cly, Číňané okamžitě zavedli omezení na vývoz vzácných kovů. USA a celá Evropa začaly kňučet. Spěchaly se s Číňany usmířit. Ale co teď? Američané udeřili na Čínu přes ropu. Po nějaké době zavedla Čína omezení na vývoz stříbra. Buď to plánovala, nebo to byla náhoda, ale výsledkem bylo, že se všichni znovu rozklepali, protože na trhu vznikl deficit stříbra ve výši 350 milionů uncí (unce je 31 gramů).
Stříbro se používá v technice. Jen pro 64 gigabajtů operační paměti, kterou Čína vyrábí pro americké společnosti do jejich datových center s umělou inteligencí, je potřeba 30 gramů stříbra. Stříbro však prudce zdražilo.
Proč se Trump rozhodl pro blokádu, když potřebuje venezuelskou ropu? Protože pracuje na variantě blokády Ruska v Baltském moři a na blokádě Číny u Tchaj-wanu.
– Bude Trump ustupovat kvůli odvetným opatřením Číny? Nebo se bude snažit dorazit Venezuelu?
– Bude se snažit dorazit Venezuelu za každou cenu, protože potřebuje alespoň nějaké skutečné vítězství a také potřebuje ropu.
Mnozí zapomínají na velmi důležitý faktor. Na přelomu let 1979–1985 se vyvinula následující situace: z nalezených ložisek se těžilo více ropy, než se nacházelo nové. To bylo tehdy. Situace se však od té doby nezlepšila. Norští odborníci psali, že před deseti lety připadalo na jeden barel nalezené ropy šest barelů ropy v těžbě. A teď píšou, že na jeden barel nalezené ropy připadá 64 barelů v těžbě. To znamená, že se nachází stále méně a méně ropy.
Proto je třeba jít za ropou dál – na arktický šelf Ruska. Proto Whitcoff a Kushner tak hopsají. Potřebují ruský sever. Vše se točí kolem toho – kolem skutečných zdrojů. Proto budou vyvíjet na Venezuelu maximální tlak.
Venezuela to bude mít těžké. Nemá totiž žádné přilehlé hranice se spojenci.
– A co když bude Čína tlačit na Ameriku kvůli stříbru?
– Určitě bude tlačit. A nejen kvůli stříbru. Obchodní válka, kterou rozpoutaly Spojené státy, bude pokračovat s přestávkami, a bude nabírat na síle. Někdo musí přežít. A přežívá se i na úkor někoho jiného. Amerika chce přežít na úkor těch, kteří jsou slabší. Čína se nepovažuje za slabou. A tak se stává, že dvě supervelmoci začínají bojovat cizíma rukama.
Amerika intenzivně touží po uvalení blokády na Čínu. Drze vyzývají Číňany, aby se vylodili na Tchaj-wanu. Japonci začínají být také nervózní, a to ne bezdůvodně. Všichni velmi potřebují důvod k uvalení blokády na Čínu.
Ale jak budou všichni žít, když zablokují „dílnu světa“, pokud si u sebe nepostaví stejné továrny? Nad tím se nikdo nezamýšlí.
– Jaká rizika a příležitosti vyplývají z nové fáze obchodní války mezi USA a Čínou pro nás?
– Rusko není supervelmocí na úrovni Sovětského svazu. Jsme vojenská a jaderná supervelmoc, ale v žádném případě ne ekonomická. Naším úkolem je pohybovat se mezi nimi, abychom přežili.
Vždy jsme byli silní, když jsme měli vynikající vztahy s Německem. Jakmile se však tento svazek rozpadl a Německo bylo nasměrováno do války proti nám, utrpěli jsme my i Němci obrovské ztráty. Nyní se může stát totéž.
Války obvykle začínají jako obchodní. Pokud obchodní války nedosáhnou svého cíle, mohou přerůst v horké. Evropa zahájila zavedením sankcí obchodní válku s Ruskem a dobrovolně se vzdala ruských zdrojů a odbytišť v naději, že získá mnohem víc. Evropa měla podobné naděje už od dob, kdy Livonský řád táhl na Rusko. Ale je tu jedna zvláštnost.
Normální lidé se nesnaží zahájit rozsáhlou válku v době klesající ekonomiky. Pokud vaše ekonomika roste a rozvíjejí se továrny, potom tyto továrny, které vyrábějí polotovary, mohou vyrábět i granáty. A každý den jich bude víc a víc. Ale když se vaše továrny zavírají, tak proč se pouštět do boje?
Evropa ztratila za ta léta mnoho výrobních kapacit. Část se přesunula do Číny, část do USA, část do Turecka. Ano, rozšiřuje se vojenská výroba. Ale co všechno to ostatní? Vše spolu souvisí.
– Právě jsem se chtěl zeptat, proč diskutujeme o hrozbě války s Evropou, když nemají zdroje, ani dostatek zbraní pro Ukrajinu?
– Nemají. Spojené státy dělají vše pro to, aby vyvedly Ukrajinu z rovnováhy a předaly ji Evropě. Evropa zase nemá tolik volných peněz, proto se tak usilovně snaží vyždímat naše zlaté a devizové rezervy. Situace je vskutku zajímavá.
V 90. letech podepsaly Rusko a Belgie zákon o ochraně investic. Poté tam začali naši umisťovat prostředky a cenné papíry, nakupovat je přes Euroclear a tam je také uchovávat.
Za chyby Evropanů odpovídá jak Euroclear, tak belgická vláda. Proto se Belgičané téměř zhroutili pod nátlakem Ursuly a vykřikovali: „Ne, nedáme.“ Ale ona v nátlaku pokračovala. Až se nečekaně objevila italská premiérka, která řekla: „Kšá, krást se nebude.“ A v tu chvíli se všichni okamžitě uklidnili.
Proč? Vzpomeňme si, jaké starobylé rody pocházejí z Itálie, jaké bohatství dodnes vlastní a jak jsou spojeny s Vatikánem. A tak se tato stará aristokracie vzbouřila a zmocnila premiérku, aby řekla: „Kšá“. To znamená, že se rozhodli, že už toho bylo dost. Proto nám naše peníze nevzali. Kdyby nám je vzali, mělo by to dva důsledky.
Za prvé, získali bychom mnohem více. Jejich aktiva na našem území představují fungující byznys, nikoli papíry, jež leží kdesi ladem. Byznys přináší větší zisk než zabavená aktiva.
Za druhé, ty peníze bychom stejně dostali zpět přes soudy. Tyto soudy by zablokovaly všechny operace Euroclearu, největšího depozitáře na světě. Všechny mezinárodní platby by se zastavily. Ale – za ty peníze by zabíjeli naše lidi. A to by bylo moc špatné.
Stručně řečeno, stará evropská aristokracie povstala a řekla, že se nesmí obchodovat s kradeným zbožím.
A nyní k tomu, co vymysleli pro Ukrajinu v duchu slov: „Pojďme se složit a poskytnout jí úvěr ve výši 90 miliard“.
Nejprve je třeba, aby každá země, kde již byl schválen rozpočet, provedla v rozpočtu změny, našla peníze, získala souhlas parlamentu a poslala je na úvěr s vědomím, že se jí nikdy nevrátí. Protože Ukrajina nemá čím splácet a Rusko Ukrajinu jednoznačně rozdrtí vojenskou silou. Pomalu, ale jistě.
Ano, Ukrajina nějaké peníze dostane. Ale ne v takovém rozsahu, jak by si přála. Je to jen odklad krize jejich finančního systému. Ne na dlouho.
– A co když nám přesto zabaví naše aktiva? Bude to znamenat, že nám okamžitě vyhlásí válku?
– Chtějí s námi bojovat v každém případě. Je to takový hráčský hazard. „Teď si sundám poslední košili a – všechno se mi vrátí.“ Ti chytřejší stejně nikdy neměli v úmyslu bojovat. Ale všichni ostatní jednoduše nemohou přestat. A ti, kteří válku chtějí, se nyní snaží zadupat realisty do země.
Jak mohou vyvolat válku? Jsou totiž přesvědčeni, že pokud jsme dosud nepoužili jaderné zbraně, nepoužijeme je už nikdy. Také si myslí, že v případě útoku na Kaliningrad nebudeme útočit na sousední území, protože Kaliningrad by byl v odvetě zasažen. Jen zapomněli, že Rusové mají „Orešnik“, který i bez jaderného vybavení zasadí silný úder.
Mohou však pro naše lodě zablokovat výstup do Baltského moře, aby nás donutili střílet. Jak se to dá udělat? Buď poslat ekology, kteří řeknou, že ruské tankery nemají „ty správné“ výfukové plyny. Nebo zadržet lodě kvůli kontrole dokumentů. Nebo torpédovat naše lodě rukama Ukrajinců za pomoci námořních dronů. Všechny varianty jsou možné.
Finský záliv mohou zablokovat snadno. To je přímá cesta k reálnému vojenskému střetu. Jestli jsou na to připraveni, to nevím. Ale pokud se mezi nimi najdou sebevrazi, „Orešnik“ – i bez jaderného vybavení – zaútočí tak, že na to nezapomenou.
Ukrajinu bijeme v šetrném režimu. I sami ukrajinští energetici říkají, že jejich elektrárny ničíme v bílých rukavičkách. S Evropou to takové nebude. Ani s Berlínem, kde žijí 2 miliony Rusů.
Nemyslím si, že Němci do něčeho takového polezou. Němci jsou už chytřejší. Jednu třetinu tvoří Slované, ale ti už jsou i tak dost potlučení. Těžko se k tomu odhodlají. Budou se do toho plést jiní: Francouzi, Pobalťané a Švédové.
Opakuji, vše směřuje ke střetu v Baltském moři. V Černém moři to již začalo rukama ukrajinské armády. Turci z toho radost nemají, protože to narušuje jejich obchod. V důsledku toho se hlavní úsilí přesune do Baltského a Středozemního moře.
– Hodně bude záležet na tom, zda se nám podaří porazit ukrajinskou armádu, až se rozhodne s námi přímo bojovat. V tomto ohledu však máme úspěchy. Dimitrov a Gulajpole jsou naše. Provádí se nové údery na logistiku: na most v Zatoce a na železniční infrastrukturu v Kovelu.
– Evropa mění výrobu na válečnou. Otázkou je, co bude vyrábět. Byla objednána výroba obrněných vozidel a tanků. Je to v současných válkách to pravé? Itálie začala vyrábět vlastní systémy protivzdušné obrany a elektronického boje. Aby se dostali k výrobě správných zbraní, budou potřebovat ještě minimálně dva roky. Mohou to prostě nestihnout. Do té doby může být Ukrajina bez peněz. Zatím peníze jsou. Ale už mnohem méně než dříve.
Pokud jim Evropané nyní nedají potřebné množství peněz, nebudu se divit, když do května Ukrajina ztratí ještě více území. Tolik, že otázka bude už jednoduše vyřešena. A to neříkám, že se bude jednat o nějakých 90 miliard, Ukrajina totiž potřebuje naléhavě dost značnou částku a zbraně.
A my, jak jste správně řekl, jsme už tvrdě zakročili proti bývalému Oděskému vojenskému okruhu. Právě odtud směřovaly hlavní toky nákladů. Náklady také směřují z Polska po železnici „Kyjev-Kovel“. Také jsme je začali „vychovávat“. Je jasné, že železnici lze rychle obnovit. Dvě světové války to potvrdily. Dodávky to však narušuje. A válka – to jsou zdroje a logistika.
Upřímně řečeno, myslím si, že Ukrajina vstoupí do Ruska ne jako Ukrajina, ale v podobě jednotlivých oblastí. Jen tak se lze vyhnout vzniku republiky s názvem „Ukrajina“ v rámci Ruské federace. To nechce nikdo. Pokud by k tomu došlo, vedlo by to opět ke konfliktu.
Co je tedy Ukrajina? Je to uměle vytvořený stát, v němž někteří Rusové ochořeli myšlenkou nadřazenosti nad ostatními Rusy. Ukrajinství se stalo zbožím. Speciální vojenská operace je občanská válka. A v občanské válce neexistuje nic jiného než vítěz a poražený.
*
Igor NAGAJEV – Kirill KURBATOV, UKRAJINA.ru (07:07 03.01.2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila: PhDr. Jana Görčöšová
Na snímku Kirill Kurbatov
***
Ne každý si v dnešní době může dovolit platit za média, proto náš obsah nezamykáme. Pokud Vám to možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit redakci Nové Republiky již dnes:
- nestojí za námi peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát;
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 12 let vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než takzvaná „média hlavního proudu“.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Pokud se rozhodnete přispět i vy, napište do zprávy příjemci: DAR a dále své jméno a datum narození. Při daru nad 1000 Kč vystavujeme darovací smlouvu (Na vyžádání spolek Nová Republika z.s. vystavuje doklady o darování pro potřeby daňových přiznání. V takovém případě nás kontaktujte na adrese: dvorava@seznam.cz).
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné, uvedete-li zároveň zdroj.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Za redakci Nové Republiky
Mgr. Václav Dvořák
