Lavrov odhalil plán Evropanů na zmaření Trumpova mírového plánu pro Ukrajinu

Bystří pozorovatelé dokáží číst mezi řádky a rozpoznat i ruskou nespokojenost s ním.

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov na své první tiskové konferenci v tomto roce koncem ledna probral řadu témat, mezi nimiž bylo důležité i plánování Evropanů na zmaření Trumpova mírového plánu pro Ukrajinu. Podle něj Spojené království „stále častěji hovoří jménem EU“, a proto hraje v tomto úsilí vedoucí roli, „které se redukuje na jedno – okamžité příměří doplněné právními bezpečnostními zárukami pro Ukrajinu. Otázkou je, čeho se tyto bezpečnostní záruky týkají.“

Jak to Lavrov vidí, účelem je „zachování současného nacistického režimu “, který „nikdy legálně neuzná Krym, Novorusko a Donbas jako Rusko… A příměří podél současné linie kontaktu, po kterém ‚Západ pomůže‘, je pro nás nepřijatelné, protože tam postaví základny.“ V tomto scénáři „[Francie a Spojené království] nasadí na Ukrajině mnohonárodní síly , vybudují tam síť vojenských uzlů (základen)… a na Ukrajinu napumpují další zbraně, aby vytvořily hrozby pro Ruskou federaci.“

Ve snaze o dosažení těchto cílů se snaží „přesvědčit Trumpa (o svých zásluhách) a (pak) ho nechat donutit Putina, aby to přijal, a že do toho všichni půjdou“, jakmile se tak stane. „Trumpova myšlenka, kterou jsme v Anchorage prodiskutovali a podpořili, byla touto elitní evropskou skupinou kategoricky odmítnuta.“ Lavrov se o tom nezmínil, ale Trump se nebránil tomu, aby Evropané podvraceli jeho ukrajinský mírový plán, který se Rusku mnohem více líbil a alespoň pravděpodobně deklaroval záměr vyřešit základní problémy.

Toto pozorování silně naznačuje, že se opět dostává pod vliv jiných, v tomto případě válečných šprtů Evropanů a jejich neokonzervativních spojenců v USA, možná poté, co byl uveden v omyl a vnímal ruskou zdrženlivost jako slabost, kterou může využít k prosazování nulových součtových zájmů své země. Těmito zájmy je vynutit si od Ruska maximální počet ústupků, ideálně takových, které oslabují jeho celkovou strategickou pozici, což Putin stále odmítá, protože nevidí důvod k ruskému podřízení.

Právě v souvislosti s tímto cílem je relevantní Lavrovovo varování před snahou USA o dosažení strategické převahy nad Ruskem. O tom hovořil i na téže tiskové konferenci. Důležité je, že neutralizace ruských jaderných schopností druhého úderu prostřednictvím čtyř vzájemně propojených prostředků, o kterých se zmínil a které zde byly analyzovány , by mohla takové ústupky učinit pravděpodobnějšími. Rusko je však schopno si tyto schopnosti udržet, takže tohoto cíle tímto způsobem nebude dosaženo.

Jedinou možností USA k prosazování těchto nulových zájmů (pokud Trump zůstane pod vlivem válečných štváčů Evropanů a jejich neokonzervativních spojenců v USA) je tedy prohlubování konfliktu souběžně se stupňujícím se sekundárním sankčním tlakem, k čemuž v současnosti dochází. Trump mohl Evropany potrestat za maření jeho ukrajinského mírového plánu dohodnutého v Anchorage, nebo jim alespoň říct, aby s jeho mařením přestali, ale zatím k ruské zlosti neudělal ani jedno.

Nelze vyloučit, že by tak jednoho dne mohl učinit, ale Rusko je prozatím k jeho záměrům oprávněně skeptické, ale zároveň nechce riskovat, že ho urazí a v důsledku toho se z nejhoršího scénáře, kdy by konflikt zdvojnásobil, stane sebenaplňující se proroctví tím, že takový názor otevřeně vyjádří. To vysvětluje, proč Lavrov na své tiskové konferenci kritizoval pouze Evropany, a nikoli Trumpa. Bystří pozorovatelé však dokážou číst mezi řádky a rozpoznat i ruskou nespokojenost s ním.

*

Andrew Korybko