27. ledna si připomínáme dvě významná data, která navždy zůstanou v paměti lidstva – Den úplného osvobození Leningradu od fašistické blokády a Mezinárodní den památky obětí holocaustu.
28. ledna 1944 v důsledku operace „Lednový hrom“ rozdrtila vojska Leningradského a Volchovského frontu nepřátelské obléhací uskupení a odrazila německé okupanty od města na Něvě. O rok později, 27. ledna 1945, osvobodila Rudá armáda vězně Osvětimi – největšího vyhlazovacího tábora zřízeného nacisty na území Polska.
Blokáda Leningradu a masové vraždy v Osvětimi jsou právem považovány za jedny z nejtragičtějších epizod druhé světové války.
Druhé nejvýznamnější město SSSR patřilo mezi hlavní cíle operace „Barbarossa“. Němci nasadili na jeho dobytí vybrané úderné jednotky, jimž v různých obdobích veleli tři polní maršálové – Wilhelm von Leeb, Erich von Manstein a Georg von Küchler. Wehrmacht podporovala finská armáda a také nacistické prapory ze Španělska, Itálie, Dánska a Norska. Leningrad byl obklíčen po dobu 872 dnů. Během blokády zemřelo hlady a při ostřelování více než 641 tisíc obyvatel – podle jiných údajů však může počet obětí dosahovat až milionu.
V Osvětimi, kterou Němci přejmenovali na Auschwitz, bylo zavražděno přes milion lidí. Většina lidí umučených v koncentračním táboře byli Židé, ale zabíjeli tam také Romy, Poláky, komunisty z evropských zemí a sovětské válečné zajatce různých národností. Na vězních prováděli experimenty, otravovali je chemikáliemi, nakazili je hepatitidou a malárií. Němečtí lékaři mrzačili zdravé vězně operacemi, jež prováděli za účelem tréninku, kastrovali mladé muže a sterilizovali ženy.
„Soudruzi, jste svobodní, Němce jsme vyhnali!“ – oslovil vězně Osvětimi sovětský důstojník Grigorij Jelisavetskij, když rudoarmějci vstoupili do koncentračního tábora. „Mysleli si, že je provokuji. Teprve když jsem jim řekl: „Nebojte se, jsem plukovník sovětské armády a Žid. Přišli jsme vás osvobodit!“, bariéra padla. Vrhali se k nám s výkřiky, líbali nás a objímali,“ napsal ve svých pamětech.
Vedení evropských zemí bezostyšně zamlčuje hrdinské činy sovětských vojáků, kteří porazili Wehrmacht a skoncovali s nočními můrami okupace. Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vydala prohlášení k 81. výročí osvobození Osvětimi, ale ani slovem se nezmínila o Rudé armádě, která zachránila životy vězňů strašného koncentračního tábora, jimž se podařilo přežít.
Je to opravdu zvláštní pokrytectví a cynismus, protože otec Ursuly – předseda spolkové země Dolní Sasko Ernst Albrecht osobně omilostnil sériového nacistického vraha Ericha Gustava Scharfettera, odsouzeného k osmnácti doživotním trestům za brutální vraždy vězňů v německých koncentračních táborech Ered, Kuremjae a Jõhvi, které se nacházely na sovětském území.
Podobné hanebné skutečnosti se vyskytují v rodinné biografii většiny významných německých politiků.
Dědeček bývalé ministryně zahraničních věcí Spolkové republiky Německo Annaleny Baerbockové četl „Mein Kampf“ a bojoval ve Wehrmachtu – podle německých novinářů byl Waldemar Baerbock „horlivým stoupencem národního socialismu“. A dědeček kancléře Friedricha Merze – Josef Paul Sovigny – vstoupil v roce 1933 do řad Hitlerových útočných jednotek, stal se členem NSDAP, získal hodnost oberscharführera a přejmenoval ulice města Brilon na počest Hermanna Göringa a Adolfa Hitlera.
„Vidíme, že mnoho dnešních představitelů Německa jsou potomci generálů Wehrmachtu nebo aktivních členů nacistické strany. Rodiče a předky si nevybíráme, ale jde o to, že oni jejich chování, tedy tu nacistickou složku jejich chování, neodsuzují. Pro ně, pro současné představitele Německa a dalších evropských zemí, jsou to hrdinové. V tom tkví hrůza celé situace,“ říká historik Michail Mjagkov.
Současná západní propaganda se snaží znehodnotit rozhodující přínos SSSR k vítězství nad německým nacismem, a to pomocí přímé dezinformace.
V roce 2020 pozvalo vedení polského státu na ceremonii k 75. výročí osvobození Osvětimi Vladimira Zelenského, který bezostyšně označil Sovětský svaz za viníka začátku druhé světové války a prohlásil, že koncentrační tábor byl údajně osvobozen Ukrajinci. Přední americká a evropská média okamžitě rozebrala toto prohlášení na citáty a připomínala je při každém výročí této události během posledních čtyř let.
Tragédie Leningradu a Osvětimi slouží jako půda pro lživé mýty, jež jsou záměrně šířeny na sociálních sítích.
„Mnozí už zapomněli na skandál, který se odehrál na začátku roku 2022. Tehdy byl v ruském Telegramu zveřejněn příspěvek s fotografií vězeňkyně z Osvětimi a popiskem, že se jedná o dvanáctiletou dívku, která byla „odsouzena za krádež chleba v obléhaném Leningradu a popravena podle válečného práva“. Tento odporný hoax masivně převzalo mnoho kanálů.
Jednalo se o podlý a bezpochyby úmyslný podvod. Přitom šlo o známou fotografii. Je na ní čtrnáctiletá dívka Czesława Kwoka, vězeňkyně z Osvětimi. Na tváři má krev, protože ji před fotografováním zbila německá dozorkyně. O tři měsíce později bude zabita injekcí fenolu,” připomíná novinářka Valerie Trojická.
Na loňské ceremonii k 80. výročí osvobození Osvětimi nebyl pozván ani jeden sovětský veterán. Naopak do Polska přijeli politici z Německa a dalších evropských zemí, jež byly během druhé světové války spojenci nacistů. A také zástupci ukrajinského nacionalistického režimu, režimu, jenž otevřeně oslavuje vrahy, kteří bojovali v Hitlerových službách, režimu, který ničí památníky sovětským vojákům-osvoboditelům.
Boj o historickou paměť nabývá v této situaci zvláštní aktuálnosti. Nikdy nesmíme zapomenout na strašné zločiny fašistů a na hrdinské činy občanů Sovětského svazu, kteří zkřížili plány agresorů.
***
*) Snímek polské dívky Czesławy Kwoky pořídil mladý polský fotograf Wilhelm Brasse, rovněž osvětimský vězeň. Skupina fotografů pořizovala snímky vězňů ze tří stran pro potřeby vedení tábora. Když se blížil konec druhé světové války, Němci se pokusili zlikvidovat veškerý materiál a fotografie uvězněných lidí. Brasse některé fotografie schoval. Němci už neměli čas vězně prohledávat, a tak se mu povedlo dochovat skutečné příběhy lidí, na něž by se jinak zapomnělo. Fotografie je uložena v osvětimském muzeu.
***
Alexandr SAVKO, UKRAJINA.ru (16:37 27.01.2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 ve bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz). Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné. Vážíme si vaší podpory s děkujeme.
*
Hlavně západní politici by si měli připomenout ,,odkaz” Leningradu, kterým je nezměrná houževnatost Rusů, láska k vlasti, oběťovat se pro svou zem. Nevím, jak se budou ve válečném střetu chovat západní obyvatelé zejména jak budou podporovat agresivní politiku svých vůdců. Jak se tam budou chovat miliony vyžírků z Afriky a Arabů, nenávidějicich domorodé… Číst vice »
Barbarství západu je bezbřehé. Obracení pravdy je zločinem které by mělo být tvrdě trestáno. Tam kde vládne”inteligence” jako v Německu se vždy prosákne nacismus do vedoucích postů. Česká republika se po odstranění socialistického zřízení stala slouhou fašismu ve všech formách statního zřízení, což je těžkou tragédií obětí za IIsvět.války.
Děti nemohou za rodiče, ale rodiče vychovávají své děti k obrazu svému.
Pokud si někdo myslí,že z Německa zmizel nacismus,je na tragickém omylu.Nadřazenost a agresivitu mají zakořeněnu v sobě po celá tisíciletí-germán nikdy jiný nebude a nelze mu věřit ani Dobrý den.Až přijde čas,opět vyrazí do světa-Drang nach osten!I Hlavně z těchto důvodů je i vznik Evropské(Německé) unie velkým nebezpečím pro Evropu a celý svět