Válečná kořist bez války: Západní státní pirátství proti Rusku

To, co se od ledna 2026 odehrává ve Středomoří, není náhoda ani pouhé zvýšení napětí související se sankcemi. Jedná se o mnohem hlubší strategický obrat: moře již není neutrálním prostorem, ale polem otevřeného politického boje. Bojové vrtulníky, výsadkové komando, zadržené tankery, kapitáni zadržovaní bez vyhlášení války: tyto obrazy připomínají spíše éru pirátství a kořistnictví než mezinárodní právo 21. století. A přesto jsou to právě západní státy, stálí členové Rady bezpečnosti nebo pilíře NATO, které tyto operace organizují, aniž by byl vyhlášen válečný stav.Poslední hodiny tento posun potvrzují. Indický kapitán lodi Grinch, zadržený 22. ledna francouzskými komandy, je nyní ve vazbě v Marseille a v únoru bude souzen za „odmítnutí spolupráce“. Mezitím loď Progress zůstává unášena proudem u pobřeží Alžírska, přičemž její status „mimo kontrolu“ maskuje možnou západní intervenci.

Ještě výmluvnější je, že Spojené království otevřeně oznámilo svůj záměr zabavit další ruské tankery, aby mohlo prodat jejich náklad a výtěžek použít na financování ukrajinského válečného úsilí. Nejedná se již o sankce, ale o konfiskaci zboží: explicitní přeměnu civilního majetku na válečnou kořist, bez vyhlášení války, bez rámce OSN a bez jiné legitimity než námořní síly.

Zadržování lodi Grinch francouzským námořnictvem, následované vyřazením lodi Progress z provozu, tedy neznamená pouze eskalaci proti Rusku. Zahajuje novou západní námořní doktrínu: mobilní suverenitu, uplatňovanou mimo jakýkoli jasný právní rámec.

Francouzské námořnictvo samo zveřejnilo video z operace: komanda slaňující z vrtulníku NH90 Caïman na palubu lodi Grinch, záběry, které se hojně šíří na sociálních sítích a v médiích. To, co Paříž prezentuje jako demonstraci „dodržování sankcí“, se v očích mnoha lidí jeví jako inscenování hrubé síly, připomínající spíše koloniální éru než moderní námořní policejní zásah.

Moře jako trvalá šedá zóna

Oficiálně se Paříž a Londýn odvolávají na „dodržování sankcí“, „námořní bezpečnost“ nebo lodě, které jsou údajně „mimo kontrolu“. Ve skutečnosti jsme svědky normalizace preventivního zadržování lodí bez vyhlášení blokády, bez mezinárodního mandátu a bez uznaného válečného stavu.

Postup je nyní dobře zavedený:

• příznačné okolnosti – „podezřelý“,
• majitel nebo správce lodi je pod sankcemi,
• technická záminka (porucha AIS, neobvyklé manévry, nedostatečná spolupráce),
• vojenský zásah,
• soudní řízení a následky.

Konkrétních příkladů je mnoho. Kromě lodí Grinch a Progress France již v prosinci 2025 zadržela tanker spojený s ruskou „fantomovou flotilou“, zatímco Německo blokuje podobnou loď v Severním moři. Spojené státy pod vedením Trumpovy administrativy od ledna zadržely nejméně sedm sankcionovaných tankerů, včetně ruských lodí operujících přes Venezuelu.

Toto hromadění postupně mění moře v institucionalizovanou šedou zónu, kde si Západ přiznává trvalé výjimečné právo bez účinné mezinárodní kontroly. Právo již nepředchází jednání: následuje ho. Síla vytváří normu a poté ji obléká do sekundárních právních odůvodnění. Již se nejedná o námořní právo, ale o politickou správu moře silou.

Toto zvýšení počtu zadržení – od Středozemního moře po Atlantik – je součástí dynamiky podnícené Trumpovou administrativou, která od svého nástupu do úřadu zvýšila počet zabavení: od začátku ledna bylo zadrženo nejméně sedm sankcionovaných tankerů, často s logistickou podporou Velké Británie nebo Evropy. Evropa následuje americký příklad a mění „šedou zónu“ ve společnou doktrínu: moře patří těm, kteří mají sílu ji prosadit.

Od sankcí k ekonomické predátorství

Na rozdíl od převládajícího názoru nejsou tyto operace zaměřeny pouze na „potrestání“ Moskvy. Útočí na logistické jádro ruské globalizace.

Od selhání klasických finančních sankcí Rusko restrukturalizovalo svou ekonomiku kolem tří pilířů:

1. námořní vývoz uhlovodíků,
2. alternativní pojistné a platební okruhy,
3. stárnoucí, ale mohutná flotila pod vlajkami výhodných států.

Tento systém funguje, dokud je moře otevřené.

Jakmile se však nejistota stane strukturální, systém se zhroutí.

Skutečnou pákou Západu totiž není samotné zabavení, ale strach, který šíří v celém námořním řetězci:

• pojišťovny, které se stahují,
• nákladní dopravci, kteří váhají,
• přístavy, které odmítají přístup,
• posádky, které dezertují.
• Je to válka rizika, nejen tonáže.

Čísla jsou jednoznačná. Ruská „fantomová flotila“, odhadovaná na více než 600 lodí, zajišťuje přibližně 70 % moskevského vývozu ropy a obchází cenový strop G7. Každé zadržení způsobuje skokový nárůst pojistného o 20 až 30 %, což činí některé plavby ekonomicky nemožnými. V konečném důsledku by to mohlo do konce roku 2026 vést k 15% poklesu ruských příjmů z uhlovodíků, což by oslabilo tři pilíře výše popsaného systému.

Kromě hrubých čísel je devastující i psychologický dopad. Majitelé lodí a pojišťovny, z nichž většina sídlí v Londýně nebo v daňových rájích, nyní uplatňují „neformální černou listinu“: každé plavidlo, které proplulo poblíž oblasti západní intervence, riskuje zařazení na černou listinu. Jedná se o formu námořní cenzury, kterou si trh sám uvalil a která je účinnější než jakýkoli dekret: Rusko platí dvojnásobně, a to přímými ztrátami a systémovým vyloučením z globálního námořního finančního systému.

Skutečná západní inovace: privatizace blokády

Historicky je blokáda jasným, přiznaným a kodifikovaným válečným aktem.

To, co se dnes zavádí, je zákeřnější: bezejmenná, fragmentovaná, právně nejasná, ale ekonomicky obávaná blokáda.

Spojené království zde hraje ústřední roli. Tím, že Londýn otevřeně požaduje možnost prodat zabavené náklady, překračuje další hranici: přímé získávání hodnoty, které je považováno za nástroj zahraniční politiky. City, pojišťovny, právnické firmy a královské námořnictvo tvoří soudržný ekosystém, ve kterém se moře stává prostorem strategické ziskovosti.

Už nejde o prosazování pravidel, ale o přeměnu námořní moci na nástroj ekonomického vykořisťování.

Nebezpečně asymetrická strategie

V krátkodobém horizontu si Západ myslí, že má rozhodující výhodu. Rusko nemůže eskortovat všechny své lodě. Jeho flotila je roztažená, jeho zdroje omezené a jeho námořní trasy koncentrované (Baltské moře, Černé moře, Středozemní moře).

Tento pohled je však krátkozraký.

Moskva není sama. Může:

• internacionalizovat riziko zapojením Číny,
• militarizovat své vývozy prostřednictvím smíšených konvojů,
• přesunout toky do Arktidy,
• reagovat asymetricky (přístavy, kabely, pojištění, kybernetika).

V den, kdy bude čínský tanker doprovázený ruským plavidlem zadržen nebo ohrožen, již nepůjde o záležitost mezi Ruskem a Západem, ale o narušení systémové rovnováhy.

Okamžité dopady a rizika odvetných opatření

Sotva 48 hodin po zadržení se objevují první napětí. Ruský konzulát v Edinburghu požaduje přístup k zadrženým posádkám a zmiňuje reciproční opatření proti západním lodím. Vojenští analytici již hovoří o možnosti cílených zadržení britských tankerů nebo o zintenzivnění nepřímé ekonomické války, zejména prostřednictvím útoků na londýnské pojišťovny.

Asymetrie je zřejmá: Západ dominuje na otevřeném moři, ale Rusko vyniká ve sporných oblastech. Pokud se do hry zapojí Čína, byť jen za účelem zajištění svých dodávek, blokáda by se mohla proměnit v multilaterální krizi s globálními obchodními ztrátami v řádu miliard denně.

V Moskvě se již diskutuje o scénářích cílené odvety: nejen symetrické zabavení západních lodí v Černém moři nebo Baltském moři, ale také urychlení partnerství s Íránem a Čínou za účelem vytvoření ozbrojených „bezpečných koridorů“. Pokud by byl ruský a čínský konvoj ohrožen ve Středozemním moři nebo v Rudém moři, eskalace by se mohla vymknout kontrole a ekonomická blokáda by se proměnila v globální krizi kolektivní bezpečnosti.

Když moře přestává být společným majetkem

To, co se odehrává od Středozemního moře po Baltské moře, daleko přesahuje Rusko. Jedná se o zpochybnění námořního práva jako univerzálního základu, nahrazeného geopolitikou hotových faktů.

V této souvislosti by se iluze beztrestnosti Západu mohla rychle zhroutit. Video zveřejněné francouzským námořnictvem o útoku na Grinch – pečlivě zinscenované – symbolizuje spíše přiznání než demonstraci síly: přiznání, že námořní řád nyní drží pohromadě pouze díky nátlaku.

V domnění, že dusí Moskvu, Západ oslabuje světový obchod, delegitimizuje své vlastní principy a připravuje svět, ve kterém moře již nebude prostorem pro pohyb, ale polem trvalé konfrontace.

Otázkou tedy není, zda Rusko ustoupí.

Skutečnou otázkou je: jak dlouho ještě bude zbytek světa akceptovat, že několik mocností promění oceány v ekonomické a politické loviště?

Bouře už na moři zuří.

Nakonec to, co se rodí před našima očima, není jen blokáda proti Rusku: je to pomalá smrt principu svobody plavby pro všechny, nahrazená selektivním námořním řádem, kde vládne síla a zisk.

To, co se od ledna 2026 odehrává ve Středomoří, není náhoda ani pouhé zvýšení napětí související se sankcemi. Jedná se o mnohem hlubší strategický obrat: moře již není neutrálním prostorem, ale polem otevřeného politického boje. Bojové vrtulníky, výsadkové komando, zadržené tankery, kapitáni zadržovaní bez vyhlášení války: tyto obrazy připomínají spíše éru pirátství a kořistnictví než mezinárodní právo 21. století. A přesto jsou to právě západní státy, stálí členové Rady bezpečnosti nebo pilíře NATO, které tyto operace organizují, aniž by byl vyhlášen válečný stav.