Co vám o EU nikdo neřekne aneb mocenský boj v Bruselu

Evropské uHnie jsou český sdělovadla plná. Spíše přeplněná. Lhostejno zda mainstreamová či alternativní. Nicméně kdybych po dlouhé době nezavítal na jeden ze svých nejoblíbenějších portálů – švýcarský web Weltwoche, netušil bych, k čemu se schyluje v Bruseli…. Že šílená gynekoložka a její komis, ruku v ruce s Eurparlamentem, plným všelijakých Danuší, Farských, Gregorových všech odstínů, barev šíleností hodlají zásadním způsobem rekodifikovat rozdělení pravomocí při rozhodování a nevratně oslabit, ba téměř marginalizovat roli národních států v rozhodovacím procesu!!!!

Kdy konečné slovo má připadnout komisi a právě euroúparlamentu a Evropská rada složená z národních vlád by těžce ostrouhala! Nechápu, že o něčem takovém se musím dočíst, s přispěním náhody na Weltwoche….

Machtkampf in Brüssel: EU-Staaten stellen Kommission von Ursula von der Leyen Klage in Aussicht

Mocenský boj v Bruselu: členské státy hrozí Evropské komisi Ursuly von der Leyenové žalobou

V EU vypukl mocenský konflikt, který oficiálně zní jako boj za více demokracie a mohl by ji ve skutečnosti přinést méně.

Státy EU hrozí žalobou Komisi a parlamentu. Příležitost se zdá být technická: jde o rámcovou dohodu, která má Evropskému parlamentu poskytnout větší vliv. Ve skutečnosti jde o základní otázku, kdo si podrží v Evropě poslední slovo: volené národní vlády, nebo nadnárodní politika, která se stále více prosazuje?

Parlament chce vynutit, že je s ním „rovně zacházeno“. Rada, tedy zástupci členských států, se naopak odvolává na smlouvy EU. Tyto záměrně dávají státům větší váhu.

Pozadí: EU není federální stát, ale konfederace států. Někteří to vnímají jako status quo, jiní jako přechod. Komise a parlament se drží přechodné teze a nyní tvoří alianci proti národním metropolím. Oficiálně usilují o větší transparentnost, větší blízkost k občanům. Ve skutečnosti to znamená menší kontrolu ze strany národních parlamentů.

Spor je vyvolán obchodními dohodami a mezinárodními jednáními. Parlament chce zasáhnout dříve, oddálit nebo zastavit dohody. To zní demokraticky, ale především jde o mocenskou politiku. Kdo rozhoduje o obchodních dohodách, ovládá ekonomiku, zahraniční politiku a geopolitické zóny vlivu. Není divu, že jsou vlády nervózní.

Německý europoslanec Sven Simon nazývá odpor států „národními reflexy“ a tím neúmyslně pojmenoval jádro sporu. Koneckonců, národní reflexy nejsou nic jiného než demokratické zpětné vazby. Potřebujeme je.

Protože bez nich zůstává politický establishment jen mezi sebou a stále více vzdaluje od občanů – a zároveň prý uplatňuje jejich údajnou vůli. Výsledkem je Unie, která se jeví efektivněji – ale je daleko méně demokratická.

***

Jestli tohle projde, tak Evropě nechť pomáhají všichni svatí, včetně Alláha!! Obě poslední, ty pod Leyenovou, to je něco tak zdivočelého, že jsem si to nikdy neuměl ani představit. A europarlament? To je podle mne první patro pekla, plného bláznů! Zdaleka a dlouho nejnebezpečnější uHnijní instituce vůbec.  A ti by teď měli získat právo posledního slova???? Doufám, že jen spím a mám hodně zlý sen!

Ale nejspíš ne…. bohužel.

Jo v originálním článku je interaktivní grafika, kde jste dotázáni, jestli se dá uHnie reformovat. Hlasoval jsem a okamžitý výsledek vypadal takto:

Jak vidět, jsem nezřízený optimista…

*

Petr Vlk, Kosa Zostra