Dva metry

Útok Spojených států a Izraele na samostatný stát Írán je ukázkou toho, jak lze vnímat vlastní nadřazenost bez ohledu na reálné ohrožení. Vysvětlovat tuto akci jako preventivní je poté ironií, odsuzujete-li zároveň ruskou SVO na Ukrajině. Jde o bezprecedentní pokřivení globální politiky a opět se ukazuje, jakým způsobem Západ uvažuje. Vše, co se mu nepodřídí, je třeba zničit, okrást, zabít.

Rusko vstoupilo na Ukrajinu dlouho po porušení slova daného kdysi Gorbačovovi a týkajícím se nerozšiřování NATO po konci Varšavské smlouvy dále na východ a nepřibližování se k ruským hranicím. Realita? Pobaltské státy, Finsko, Švédsko, Česká republika, Slovensko, Maďarsko, Rumunsko do něj vstoupily, pokus přijmout i Ukrajinu trvá. To není jen porušení slibu, ale naprostý výsměch. Důvodům k SVO bylo však více. Nedodržení Minských dohod, nacismus šířící se Ukrajinou a nenávist k ruskému etniku žijícímu na celém území Ukrajiny přecházející k vojenským akcím a pogromům proti donbaským městům, Alej andělů alarmujícím způsobem připomínající vraždící systém Kyjeva namířený proti Rusům a snaha vymýtit ruštinu i tam, kde je přirozeným rodným jazykem, to vše je dalším ospravedlním vstupu ruské armády na ukrajinské území. Připomeňme události z Oděsy a upálení Rusů v tamním Domě odborů, “výlety” batalionu Azov a Pravého prostoru na Donbas a vyzbrojování Ukrajiny Západem. I přesto Rusové nechávají žít vedení současné Ukrajiny, šetří civilní obyvatelstvo a už na začátku nabídli jednání, které kyjevská vláda po konzultaci s tehdejším britským premiérem Borisem Johnsonem odmítla.

Američané Írán dlouhodobě nenávidí. Svědčí o tom vojenské základny rozeseté v blízkosti íránského území. Výmluvy na teroristický stát mají zastřít geopolitický význam této země. Největší vojsko v regionu bohatém na ropu a plyn, atomový program schopný podílet se na vývoji jaderné energie i se snažící vytvořit si vlastní nukleární zbraň, neochota podřídit se USA a schopnost vzepřít dalšímu místnímu hegemonu Izraeli podporovanému Spojenými státy. V roku 1979 byl zaznamenán odklon od Západu a vznikla islámská republika. Jistě, v tu chvíli se mnohé změnilo k horšímu, nicméně je to věc tamního obyvatelstva. Kdysi byla Persie uvnitř mnohem svobodnější, uvolněnější a pro nás pochopitelnější, ale ani o 20 let později, když jsem tam byl, se Íránci netvářili nijak nespokojeně a žili své životy. Reptali na povinnosti vyplývající z radikálního vnímání islámu, obcházeli nařízení v rámci možností a rozhodně čeřili vody světového dění méně než Palestinci, Syřané, Izraelci či Jordánci. Ostatně, v Saudské Arábii, Sýrii, Pákistánu či Afganistánu je islám ještě mnohem agresivnější.

Problémem Íránu jsou tedy ropa, plyn a geopolitický vliv na obchod s těmito komoditami. Také partnerství s Ruskem a Čínou. Zde je důvod k americké nesnášenlivosti. Agresivita Američanů a jejich namyšlenost jsou proslulé a jejich sebestřednost nedozírná. Ani Izrael netrpí zrovna pocitem skromnosti a ve spojení jsou tyto dva státy ukázkou agresivity v mezinárodním pojetí. Ne, netvrdíme, že je Írán bez chyby, ale vzpomeňme na Irák. Na něj USA zaútočily s tím, že jde o centrum terorismu, hledali tam zbraně, aby nakonec hlavně ukradly zlato. To nejsou obranné ani preventivní války, jedná se sprosté rabování a ukázku moci a síly. To samé bylo s Libyí, Jugoslávií, Vietnamem a zcela upřímně, o stejné jde ve sporu EU a NATO s Ruskem. A Američané by podobně přistoupili k Číně, kdyby z ní neměli strach.

Íránci se brání. Obrovská demonstrace v Teheránu v sobotu podpořila současné vedení (kdo z něj zůstal naživu, netušíme) a lidé provolávali  „smrt Američanům“. Íránské rakety se objevily v místech, kde se nachází americké vojenské základny a zasáhly i místa, která bohužel s útokem Američanů nemají moc co dělat. To je daň za podřizování se sousedních vlád americkým zájmům. Nikdo se neptá, kolik zemřelo Íránců, ale svět lituje dubajský hotel zasažený íránskou municí. Američané s Izraelci likvidují íránský jaderný program (i ten energetický), zatímco blízcí sousedi Izrael, Pákistán i Indie jaderným arzenálem disponují. Ne, tady nejde o předcházení hrozby ohrožení Spojených států. Jedná se útok světového četníka na nepodvolitelné se Peršany. Hlavním cílem je změna režimu tak, aby se ten příští stal dalším vazalem USA, další americkou ropnou rafinérií udržující dolar při životu, zároveň jde o snahu získat dohled nad důležitou trasou, kterou potřebují arabští exportéři ropy k vlastnímu obchodu.

Chování Západu, médií a politiků je opět falešné. Odsuzovat Rusko, velebit Ukrajinu je dle nich správné, zároveň tleskají Američanům a Izraelcům útočícím na stát, který jim skutečně nijak neškodí. I ten náš trouba na Hradu zabalený do ukrajinské vlajky funguje v podobném módu, jen se obává, aby se svět nevěnoval událostem na Blízkém Východu a nezapomněl na „utrpení“ Zelenského. Macinka obvolává premiéry a vyslovuje podporu USA. V oblasti operují i Britové.  Takže se v podstatě neděje nic zvláštního, co bychom nečekali. Ruská a čínská přítomnost v místě dění je zanedbatelná, což mrzí, ale zákoutí globální diplomacie jsou prostě temná. Je pravděpodobné, že Rusové dokončí SVO na Ukrajině skutečným dobytím oblastí, které si vytýčí, Čínu toto vše opravňuje k zpětvzetí Taiwanu a Trump udělá vše proto, aby akci v Íránu přetavil v udržení Republikánů u moci. A my? Opět jsme zastoupeni klasickými řiťolezci zvyklými se někam za každou cenu přimknout. Bez ohledu na to, co si prostí lidé myslí.

*

Jindřich Kulhavý