Prezident Putin zaslal zdvořilý vzkaz ajatolláhu Modžtabovi Chamenejímu, v němž mu osobně pogratuloval ke zvolení nejvyšším vůdcem Íránské islámské republiky.
Na slovech (kurzíva moje) záleží:
„V době, kdy Írán čelí ozbrojené agresi, budou vaše snahy v této vysoké funkci nepochybně vyžadovat velkou odvahu a oddanost. Jsem přesvědčen, že budete čestně pokračovat v práci svého otce a sjednotíte íránský lid tváří v tvář obrovské zkoušce.“
Poté, co zdůraznil zahraniční „agresi“ a kontinuitu vlády, Putin bez jakýchkoli pochybností znovu potvrdil strategické partnerství:
„Z mé strany bych rád znovu potvrdil naši neochvějnou podporu Teheránu a solidaritu s našimi íránskými přáteli. Rusko bylo a zůstane spolehlivým partnerem Islámské republiky.“
Na scénu vstupuje zoufalý prezident Trump – jakýsi neo-Caligula – který telefonuje Putinovi, aby ho v podstatě požádal, aby zasáhl jako prostředník a přesvědčil Írán k příměří. Místo toho vyslechl zdvořilé shrnutí nepříjemných faktů o válce z vlastní volby, kterou Epsteinův syndikát proti Íránu rozpoutal.
Trump hází svého oblíbeného vyslance Steva Witkoffa pod autobus spolu s ubohým Jaredem Kushnerem a nafoukaným klaunem vydávajícím se za ministra nekonečných válek – jako by to oni ho donutili Írán bombardovat. Byl to právě Witkoff, kdo po telefonátu tvrdil, že Rusko prohlásilo, že Íránu nepředává zpravodajská data, přičemž se odvolával na prezidentského poradce pro mezinárodní záležitosti Jurije Ušakova.
Nesmysl. Ušakov nic takového nikdy neřekl. Rusové na nejvyšší politické úrovni vojenské záležitosti spojené s jejich strategickými partnerstvími s Íránem a Čínou nekomentují.
A nyní fakta.
Ruské zpravodajství, íránská realizace a žádná vojenská smlouva
Není žádným tajemstvím, že Moskva sdílela s Teheránem to, co lze označit za průmyslové množství zpravodajských informací a bojových dat získaných na Ukrajině. Velká část pokročilé rušící technologie a satelitních zpravodajských dat, které vedly k sériovému ničení radarů THAAD, radarů Patriot a dalších ultra-těžkých pevných radarových instalací, pochází z Ruska i Číny.
Záběry ruských systémů S-400 a Krasucha úspěšně zachycujících americké střely sice zveřejněny nebyly – a pravděpodobně ani nebudou – faktem nicméně zůstává, že ruští technici pomáhají íránským posádkám dolaďovat trajektorie raket a dronů přímo za letu.
Existuje tedy sofistikovaná a velmi praktická souhra mezi čínskými a ruskými orbitálními snímky s vysokým rozlišením a systémy zaměřování na jedné straně a rojem levných dronů za 20 000 dolarů na straně druhé.
Rusko dodalo Íránu výkonné, modernizované a v boji prověřené drony Geran-3 a Geran-5. Jde fakticky o ruské Šahedy: smrtonosné, levné střely s plochou dráhou letu, vybavené ochranou proti rušení prostřednictvím antény Komet a schopné dosáhnout rychlosti 600 km/h. Nyní jsou rozmístěny po celém bojišti.
A nyní ta mimořádně pikantní část.
Něco málo přes týden před dekapitačním úderem Epsteinova syndikátu na Teherán 28. února zaslala ruská rozvědka IRGC plně vypracovaný americký útočný plán – včetně matice cílů, odpalovacích platforem a časových sekvencí.
IRGC (viz revoluční gardy) tedy přesně věděly, co je čeká.
Šest týdnů předtím, v prosinci loňského roku, uzavřela Moskva s Íránem zbrojní kontrakt v hodnotě 500 milionů eur zahrnující dodávku 500 odpalovacích zařízení MANPADS Verba a 2 500 pokročilých střel 9M336.
Rusko v podstatě poskytuje Íránu zpravodajské informace a systémy protivzdušné obrany. Čína dodává protilodní střely a satelitní dohled v reálném čase.
Krása celé situace spočívá v tom, že neexistuje žádná formální trojstranná aliance ani vojenská smlouva. Vše je zakotveno v jejich vzájemně provázaných strategických partnerstvích.
Vzhledem k výše uvedenému není divu, že zmatený Epsteinův syndikát obviňuje ruské a čínské zpravodajské služby ze způsobení potvrzených zásahů – jako například zasažení satelitní komunikační stanice tvořící součást komunikační a kybernetické obranné jednotky izraelské armády poblíž Beer Šeby.
A to ani nemluvě o dalším, nevyhnutelném ruském kroku: instalaci mimořádně výkonného systému protivzdušné obrany S-500 Prometheus přímo v Íránu.
Jak získat podíl na trhu, aniž byste se zapotili
Na energetické frontě nyní Moskva na Putinův příkaz zvažuje to, co by se nakonec mohlo stát definitivním preventivním zastavením zbývajícího vývozu do EU – aby mohl být přesměrován do Asie za stále rostoucí ceny.
EU totiž ruský plyn postupně vyřazuje: krátkodobé kontrakty budou zakázány od konce dubna; úplný zákaz LNG přijde do konce roku; a zákaz plynu z plynovodů vstoupí v platnost do roku 2027.
Velká část LNG je proto již směřována do Číny, Indie, Thajska a na Filipíny. Jde o klasické Follow The Money (následuj peníze): tankery s LNG jsou uprostřed plavby odkláněny z evropských přístavů do Asie, která nabízí vyšší spotové ceny.
Každý den, kdy zůstává Hormuzský průliv uzavřen – a zůstane uzavřen – Rusko získává další tržní podíl kdekoli na světě za prémiové ceny, a to prakticky bez jakéhokoli úsilí.
Tajemník íránské bezpečnostní rady Alí Larídžání to v několika jazycích, včetně ruštiny, jasně řekl: co se týče Hormuzského průlivu, existují „otevřené příležitosti pro všechny“ – tedy pro partnery Rusko a Čínu – a pro válečné štváče, tedy pro Epsteinův syndikát a další nepřátelské aktéry, je to „slepá ulička“.
Rusko rozhodně nepotřebuje, aby byl Hormuzský průliv otevřený. Přesto od Larídžáního obdrželo nenápadné gesto uznání jejich partnerství.
Válka Epsteinova syndikátu proti Íránu se pro ruský státní rozpočet stává mimořádně ziskovou – něco podobného nebylo vidět od cenových skoků na začátku roku 2022. Se zavřeným Hormuzským průlivem a katarským LNG zcela mimo hru je ruská energie jedinou skutečně dostupnou alternativou: už nejde o sankcionovanou komoditu. Válka proti Íránu tak ve skutečnosti přeměňuje ruskou ropu a plyn ve strategickou zbraň.
Co se Indie naučí ze své dvojí zrady
Indie je naproti tomu případ, který by mohl rozbít leckterý psychoanalytický kabinet. Nové Dillí v roce 2026 předsedá BRICS. Indie je jedním ze zakládajících členů BRICS a Írán je jeho plnoprávným členem. Všichni původní členové BRICS válku Epsteinova syndikátu proti Íránu odsoudili: Brazílie, Rusko, Čína, Jižní Afrika. Indie čekala tři dny, aby v podstatě vyzvala Írán a USA, ať si spolu „hezky“ promluvily.
Zatímco premiér Modi podepisoval obranné dohody s tímto kultem smrti v západní Asii – přičemž 40 % izraelského vývozu zbraní míří právě do Indie – byl jeden ze členů BRICS bombardován některými z těchto stejných zbraní.
Modi byl ve skutečnosti v Izraeli a nadšeně hovořil o „mateřské zemi“ (Indii) a „otcovské zemi“ (Izraeli) pouhých 48 hodin předtím, než kult smrti v západní Asii a širší Epsteinův syndikát zahájily svůj dekapitační úder na Teherán.
Pro všechny praktické účely dal Modiho tábor přednost zbrojním kontraktům a Trumpovým celním úlevám před mezinárodním právem.
A ještě je to špinavější.
Indie nedokázala vydat ani formální prohlášení odsuzující americký torpédový útok na íránskou válečnou loď Iris Dena v mezinárodních vodách – a to přesto, že indické námořnictvo tuto loď hostilo během vojenského cvičení. Všichni zakládající členové BRICS útok odsoudili. Indie ne.
Kontroverze stále pokračuje: existují indicie, že Indie možná dokonce poskytla Američanům souřadnice neozbrojené a pozvané Iris Dena. A nyní Srí Lanka pod americkým tlakem odmítá předat těla obětí Íránu.
Jak hluboce indická zrada poškodila BRICS, se bude vyhodnocovat ještě dlouho. Jak to momentálně vypadá, BRICS je v kómatu.
Snad přece jen vzejde něco příznivého – a to díky neomezené diplomatické obratnosti Íránu.
Subrahmanyam Jaishankar, indický ministr zahraničních věcí, telefonoval Abbásu Araghčímu, íránskému ministrovi zahraničních věcí.
Araghčí to odehrál jako dokonalý gentleman. Indii nepoučoval ani nevybuchl vztekem – po americku. Byl zdrženlivý, jako by Indii dával najevo, že Írán si je plně vědom její velmi obtížné situace a že tuto strategickou nejednoznačnost interpretuje jako relativně užitečnou – nikoli jako nepřátelskou.
V praktickém smyslu je Írán téměř sousedem Indie: íránské jižní pobřeží Makran leží přímo naproti západnímu pobřeží Indie přes Arabské moře. Z přístavu Kandla v Gudžarátu do Čáhbaháru v Sistánu-Balúčistánu je to pouhých 550 námořních mil. Jde o skutečný námořní koridor, který byl po staletí Námořní hedvábnou stezkou mezi dvěma civilizačními státy.
A nyní se vše vrací – jako součást Mezinárodního dopravního koridoru sever–jih (INSTC), který spojuje tři členy BRICS: Rusko, Írán a Indii. Toto téma zpracovávám ve svém dokumentu „Zlatý koridor“, natočeném loni v Íránu.
Írán je navíc pro Indii nejbližším významným zdrojem ropy a LNG.
Rusko dává Indii vlastní lekci. Nové Dillí za to bude muset draze zaplatit – například tím, že přestane dostávat energetické slevy, i když je Moskva připravena případně zvýšit indický podíl na dovozu ruské ropy až na 40 %, jak potvrdil ruský vicepremiér Alexandr Novak.
Nové Dillí možná stále nechápe obrovské sázky, o které se ve válce Epsteinova syndikátu proti Íránu hraje.
Moskva a Peking jsou však na zcela jiné úrovni. Investují do optimálního výsledku: do války, kterou Impérium chaosu nemůže vyhrát – a za cenu, kterou si nemůže dovolit zaplatit.
Scéna je připravena. Rusko Írán informovalo o tom, co přichází; Rusko a Čína poskytují klíčové zpravodajské informace a nepřetržitý satelitní dohled; a Decentralized Mosaic odvádí hlavní práci. „Výjimečný“ útočný plán byl od samého počátku vážně kompromitován.
Pepe Escobar, ZDROJ, česky CZ24.news
