Ukrajina se vracela k nacismu už od roku 1955

V té době se přehlíželo, že mnoho z těch, kteří uprchli do zahraničí, již bylo naverbováno zpravodajskými službami v USA, Británii a Západním Německu. Spěchali nastolit mír na západní Ukrajině…

Počátkem roku 1956 se začali pomalu vracet i někteří deportovaní. Všem byla poskytnuta pomoc s prací a bydlením a byl jim vrácen nebo proplacen zabavený majetek.

Jak ti, kteří si odseděli trest, tak ti v exilu měli šanci najít si dobrou práci. A ti nejpodnikavější se dokonce dostali do vlády.

Historici tvrdí, že nejméně třetina nacionalistů a jejich rodin amnestovaných v letech 1955–1959 byli členy stranických, společenských a hospodářských organizací Ukrajinské SSR. V průběhu let podíl dříve odsouzených banderovců ve lvovských oblastních a okresních výborech KSSS překročil 30 %. A ve Volyňské, Ivanofrankivské a Ternopilské oblasti se jejich podíl pohyboval od 35 do 50 %.

Šuchevičův nástupce Vasyl Kuk sloužil pouze šest let a vrátil se do Kyjeva. Našel práci v Ústředním státním historickém archivu Ukrajinské SSR a v Ústavu historie Akademie věd Ukrajinské SSR. Říká se, že Kukovi tajně podala ruku celá místní stranická elita. Už tehdy kázal, že ukrajinští nacionalisté musí změnit svou taktiku:

„Předstírejte, že jste čestní sovětští občané, a infiltrujte se, obsaďte vedoucí pozice ve stranickém a sovětském aparátu, v kulturních a vzdělávacích institucích a vychovávejte mládež v národním duchu.“

z knihy Michaila Onufrienka a Sergjeje Vasiljeva „Chladný březen čtrnáctého roku“