Zvláštní doba – osobní zpověď

O svém stáří jsem nikdy neměl jasnou představu. Když jsem byl mladý, důchod byl daleko a šedesátka nepředstavitelně vzdálená. To jsem ještě netušil, že odchod z práce nám budou posouvat tak moc, že se ho plno vrstevníků nedožije. Přestože jsem nikdy nebyl konzervativní, ten technologický úprk spojený s mnoho důsledky asi většinu mé generace jinak na mnohé připravené zaskočil.

Co se kolem nás děje? Ne tak úplně daleko létají rakety, umírají lidé. To je první zásadní poznatek. Druhým je ztrouchnivělost kdysi tak obdivovaného Západu. Již jsem pochopil, že chytří politici mají schopnost předvídat a jestliže komunisté nás od toho Západu drželi dále v době jeho rozkvětu, možná tušili, že blahobyt nebude mít dlouhého trvání. Neadoruji komunisty ani socialismus, sám jsem se s nimi rval a stálo mě to vzdělání. Nevhodný pro studium na VŠ. Co z toho vyplynulo? Vcelku fajn dětství, přežití vojny a následného úprku z ní k VDUP (Výstavba dolů uranového průmyslu ). Po splnění povinností a prožití komedie zvané Sametová revoluce divoké začátky podnikání a úžasných deset let v devadesátkách.

Nechci se zaobírat rodinou, která poté přišla, znamenala změnu života, ale celkově se život začal tak nějak komplikovat. Z politiků se postupně stali grázlové, z obchodníků podvodníci, novináři se vrátili k slepé oslavě režimu, tentokrát liberálního, internet a moderní komunikace přes mobily zašly do extrému a mládež ztratila radost, kterou jsme my mívali ze svobody, pohybu, zdravého rebelování v mezích dosahu rodičovské rákosky. To vše je pryč a můj náhled na současnost je úplně něčím jiným, než co jsem si kdy mohl představit.

Žijeme v době, kdy se vytratily přátelství, logika, moudrost, vlastenectví, spravedlnost, tolerance, rodinné smýšlení, úcta, hrdost, zodpovědnost a poctivost. Místo atributů, na nichž jsem vyrostl, tu máme hamižnost, podrazáctví, nenasytnost, manipulaci, davovou psychózu, zlobu, aroganci, nenávist. Největší problém mládež ovlivněná dobou. Když už netouží po tom být bezpracně ve 20 letech miliardáři, tak by chtěla o všem rozhodovat, do všeho být zapojena, nejlépe ve vedoucích funkcích. Aniž by měla úroveň vzdělání, které dosahovali v jejím věku dnešní šedesátníci, jejich zkušenosti, a především schopnost ustát enormní technologický skok vpřed při zachování zdravého rozumu, má pocit, že je schopna svým naivním progresem popostrčit svět vpřed. Pryč jsou staré zvyky, dle kterých si mladí starých vážili. Mládí vpřed a nejlépe přes mrtvoly starých. Těch pár, které adorují, jim buď leze kamsi, nebo jsou to bezpáteřní manipulanti hledající prospěch pro sebe samé. Proč by jinak Pavel jezdil po školách, které už i tak ovládá Člověk v tísni?

Studentská omladina chce nyní třeba demonstrovat proti okleštění příjmů prolhaných veřejnoprávních médií, k čemuž je postrkována těmi, kteří mají z médií profit. Jak snadné je ovlivnit mládež jinak většinou čumící do mobilů, přemýšlející o svém možném či vysněném sexuálním zaměření, mající chuť na sojové latté či bezinkový džus a snící o zelené budoucnosti, aniž by si o ní něco seriózního přečetla. Místo plánů na rodinu a děti se radši toulá po světě, streamuje, kouří trávu, chodí jako bezdomovci a k budování domova má vlastně chuť naplnit proroctví, dle kterého bude šťastná, i když nebude nic vlastnit. Střední generace už období socialismu nezažila, ale ráda o něm mluví a kritizuje ho, přičemž se plácá v unijním marastu a levném blahobytu ztvárněném Lidlem, Globusem a Alzou. Skutečné hodnoty jsou kde? Jistě, neplatí to pro všechny, ale celkový obraz se moc neliší.

Alan Delon říkal, že opustí tento svět rád a bez smutku. Ani mne nebaví poslouchat neustálé nářky o tom, jak je těžké stát se bohatým, zajištěným, co vše k tomu člověk potřebuje. Ve skutečnosti to málo, které k spokojenému životu stačí, může mít každý z nás. Pokud vás nebude drtit touha po bohatství, možná zjistíte, že ho vlastně ani nepotřebujete. Váš život může nakonec vypadat jinak. Je fajn parkovat v garáži více hezkých aut, ale jezdit budete stejně většinou v jednom. Mít 10 pokojů, ale do tří se ani jednou za rok nepodíváte. Vlastnit deset tisíc metrů pozemku, ale pohybovat se na jejich desetině. Žít mezi lidmi, ale přátelit se aspoň s jedním člověkem. Dělat vše pro děti, ale jednou slyšet, že jste pro ně nic nedělali. Vědomí, že Vás peníze osvobozují, je sice reálně správné, nicméně neznamenají automaticky štěstí.

Nejsem dost stár na to, aby byl se vším smířen jako Alan Delon. Ale jsem dost unaven na to, abych ho chápal. Do důchodu daleko, mládí v háji. To mne ale netrápí. Co mne štve, pochází odjinud. Ne z věku, ale z nevděku, neochoty jiných být samostatnými, aniž by uměli projevit úctu. Jen pár lidí si nakonec zaslouží skutečnou pozornost. Ostatní se o ni připravují sami. Možná to máte jinak, ale já vnímám současný svět spíše negativně. Přestože jsem vynaložil mnoho sil na to, aby to bylo jinak. Mít klid, radost, dobrou náladu, to vyžaduje několik dobře poskládaných střípků do mozaiky. Bohužel se kolem nás pohybuje více lidí křivých a toxických než přínosných. Máte-li to lepší, blahopřeji.

*

Jindřich Kulhavý