Rostislav Iščenko: Spojené státy prohrály na Ukrajině, utekly bojovat do Íránu, ale svou dřívější autoritu už nikdy nezískají

Spojené státy se dostaly do bodu, kdy už je pozdě něco měnit. A tak vyvolávají jeden konflikt za druhým a snaží se každým dalším konfliktem přehlušit ty předchozí, které se jim nepovedly. Prohrály na Ukrajině, utekly bojovat do Íránu. Potřebují potlačit Čínu a Rusko. Ale zatím se všechny konflikty, které za tímto účelem vyvolaly, obrátily proti nim.

O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru komentátor agentury MIA „Rossija segodňja“ Rostislav Iščenko.

– Rostislave Vladimiroviči, signalizuje Orbánova porážka v maďarských volbách oslabení moci USA a ztrátu jejich vlivu v Evropě?

– Evropská unie začala projevovat samostatnost již v ukrajinské otázce. Trump říkal, že je třeba se smířit, zatímco Evropa tvrdila, že ne. V tomto kole Evropané nad Trumpem zvítězili. K usmíření opravdu nedošlo.

To, co se stalo v Maďarsku, je naprostá ostuda, protože navzdory snahám prezidenta a viceprezidenta Spojených států hlasovala většina Maďarů proti Orbánovi. A to i přesto, že hlavní opozičník pochází také z Orbánovy strany a opustil ji teprve nedávno. A rozpory mezi nimi nejsou zas až tak hluboké. Je to ukázka poklesu autority USA. Lze být ještě mocný, ale nemít autoritu. Už je nikdo neposlouchá.

Spojené státy americké byly nějakou dobu jedinou supervelmocí mezi rozpadem Sovětského svazu a obnovením statusu Ruska. Ale právě politika „s nikým se nebudeme bavit“ je dovedla k neúspěchu ve všech směrech.

S Íránem bych to nespojoval. Orbán a Írán jsou důsledky zmíněné politiky. Nejprve se Spojeným státům nevedlo s Ruskem. Potom s Evropou, která byla původně ve vztahu k nim v naprosto vazalském postavení. Nakonec ji však zahnali do takového kouta, že i Evropa začala vrčet. Ještě před 5–6 lety byla takřka nemožná představa, že by se Evropa někdy odvážila vzepřít Spojeným státům. Dnes plive na USA každý, komu se jen zachce. Do nemocného starého bezzubého lva už se kopat dá. Pro svět to však dobré není, lidé si zvykají na to, že se tak může zacházet s každou supervelmocí.

Spojené státy se dostaly do bodu, kdy je už pozdě něco měnit. A tak rozdmýchávají jeden konflikt za druhým a snaží se každým dalším konfliktem přehlušit ty předchozí neúspěšné. Prohrály na Ukrajině, utekly tedy bojovat do Íránu. Teď prohrávají v Íránu. Zajímalo by mě, kam utečou příště. Ještě je tu Tchaj-wan, tam by se dalo bojovat. Potřebují přece potlačit Rusko a Čínu. Zatím se však všechny konflikty, které kvůli tomu rozpoutali, obrátily proti nim.

– Lze po volbách v Maďarsku tvrdit, že jsme svědky trvalého trendu, kdy dochází ke střídání proruských či proamerických lídrů a k nástupu eurocentrického bloku?

– Zcela nedávno zvítězil v polských volbách pravicový konzervativec, ale vláda v Polsku je i nadále levicově liberální. A pravice ji nedokáže svrhnout. V Německu roste popularita „Alternativy pro Německo“, ale vládu sestavit nedokážou. „Podle průzkumů se „AdG“ stala nejoblíbenější stranou v Německu, koalice se však stejně sestavují proti ní. Aby mohla sestavit jednobarevnou vládu, musí tento trend přetrvat. A to zdaleka není jisté.

Orbánova strana volby prohrála, ale předtím byla u moci čtyři volební období po sobě. Za tu dobu mohla udělat spoustu chyb. Lidé v sobě potlačovali nespokojenost, což se projevilo ve volbách. V Maďarsku se však nedostali k moci levicoví liberálové, jako kdysi v Polsku s Tuskem. V Maďarsku se dostal k moci stejný pravicový konzervativec, který před několika lety utekl od Orbána kvůli nenaplněným osobním ambicím.

Pokud se podíváte na strategická prohlášení Magyara, vidíte, že se snaží navázat na Orbánovu energetickou politiku. Co se týče politiky vůči Ukrajině, problém spočívá v tom, že tam není s kým a o čem jednat.

Pokud dojde po Orbánově odchodu k propadu maďarské ekonomiky a lidé zchudnou, strana „Tisza“ nebude mít v příštích volbách šanci. Aby si udržela moc, musí uspokojit ekonomické potřeby Maďarů. Aby je uspokojila, musí mít relativně levné zdroje energie. A kde je vzít? No přece v Rusku. Dále už vše závisí na jednáních.

Ano, v Evropě probíhá tvrdý boj. Boj pravicových konzervativců s levicovými liberály. Přitom pravicoví konzervativci vyznávají demokratické postoje, levicoví totalitní. Kdo z nich nakonec zvítězí? V různých zemích to bude různé. A právě to podkopává Evropskou unii.

Zatím vládnou ve většině evropských států levicoví liberálové, kteří diktují evropskému lidu svou neústupnou vůli. Jak se bude situace vyvíjet do budoucna, to teprve uvidíme, ale trendy pro ně jsou negativní, protože nedokážou nabídnout žádné ekonomické ani politické průlomy.

Mohou nabídnout pouze stagnaci a válku. Ani jedno, ani druhé Evropany zjevně neuspokojuje. Tím spíše, že se nejedná o válku s Madagaskarem, ale s Ruskem. Což je sebevražda. Proto mají levicoví politici v Evropě velmi špatné vyhlídky. I když s Trumpem si poradili úspěšně. Do jaké míry jim pravicoví evropští politici dovolí, aby s nimi takto manipulovali, rovněž nevíme. To se dá zjistit pouze experimentálně.

– Mezitím Erdogan pohrozil Izraeli vysláním vojsk. Nakolik je tato hrozba reálná?

– Turecko má s Izraelem už dlouho odporné vztahy. Pro Erdogana, který bojuje o regionální vedoucí postavení, není vůbec výhodné, aby si z porážky americko-izraelské koalice nasbíral všechny výhody Írán. Přičemž koalice je porážce blízko, protože vše, co nyní Trump říká a dělá, je jen kouřová clona kryjící ústup. Írán se dostal dost blízko k tomu, aby demonstroval svou výraznou převahu nad touto koalicí.

Pokud se tedy Írán, který je pod sankcemi, má mnohem slabší armádu než Turecko a nemá vlastní výrobu moderních zbraní jako Turecko, dokázal udržet proti Izraeli a Spojeným státům a dostat je na pokraj vojenské katastrofy, pak Turecko správně usuzuje, že proti samotnému Izraeli může směle bojovat.

Izrael je vlastně úzký pruh země, který lze snadno prostřílet, a Erdogan se o to může pokusit. Pokud však Trump zahájí pozemní operaci proti Íránu, Erdogan se tvrdých opatření zdrží. V případě, že Trump zahájí jadernou válku proti Íránu, Erdogan se na dlouhou dobu zdrží jakékoli aktivity na Blízkém východě. Dokud nebude mít své vlastní jaderné zbraně. Protože by se jednalo o signál, že Izrael a Spojené státy jsou připraveny bombardovat kohokoli, a to nejen bombardovat, ale i použít proti němu jaderné zbraně.

Erdogan potřebuje vítěznou válku, aby zacelil politické a ekonomické mezery ve svém projektu. K tomu ho tlačí i celková situace na Blízkém východě. Pro Izrael tedy skutečně existuje reálné nebezpečí, že Turecko s ním může začít válku. Zahájení takové války však zaručeno není. Záleží totiž na velkém množství vnějších i vnitřních faktorů.

*

Rostislav IŠČENKO – Roman GNAŤJUK – Denis RUDOMJOTOV,  UKRAJINA.ru (06:30 20.04.2026)

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová