Jaroslav Štefec: Epidemie absurdit

Pokud budete hledat význam pojmu „absurdita“, dozvíte se, že je to něco nesmyslného, nelogického, co je v rozporu s očekáváním, nebo se zdravým rozumem. Pokud byste ale čekali, že to bude už z titulu výše uvedeného významu něco spíše výjimečného, těžce byste se mýlili. Svět kolem nás je absurditami přímo nabit. Počínaje „českými“ cenami armádních nákupů, přes Lipavského v pozici ministra zahraničí až po nadšené kvokání “lepšolidí” nad sjezdem Sudetendeutsche Landsmannschaft Bundesverbandu, tlupy pohrobků německých nacistů, v moravské metropoli.

Ta posledně jmenovaná je zvláště výživná – potomci Němců, „odejitých“ po WWII z bývalého Československa na základě rozhodnutí představitelů vítězných mocností, pořádají u nás svůj sjezd. V zemi, jejíž předchůdkyni, ČSR, stálo řádění německých nacistů během její okupace více než 325 000 životů československých občanů. Der Untermensch, jak nám říkali a jak nás s většinou tzv „západu“ do značné míry vnímají i dnes. Navíc striktně požadují, abychom my, maličká a bezvýznamná Česká republika, revokovali výsledky Postupimské konference. Prostě síla.

V tomto prostředí je nalezení podobně výživného příkladu absurdity skutečně unikátní. Přesto se mi to povedlo, a je to skutečně klenot. Mám na mysli článeček jistého Alexandra Mitrofanova, uveřejněný v obskurním internetovém tabloidu Novinky pod názvem „Očima Saši Mitrofanova: Vyjednavač za Evropu by tu byl“. Mitrofanov v něm reaguje na návrh Vladimíra Putina pověřit mírovým vyjednáváním mezi Evropskou unií a Ruskou federací o Ukrajině bývalého kancléře BRD Schrödera.

Řev, který se vzápětí ozval napříč EU, a pravděpodobně také okamžitá reakce Káti Kallasové, pseudoministryně zahraničí EU, že jediným možným vyjednávačem je přece ona, zřejmě podnítil Mitrofanovu fantazii až natolik, že sedl a napsal toto dílko, nad jehož logikou skutečně zůstává rozum stát. Snáší jeden argument za druhým a vytváří umné předivo argumentů, aby po mnoha peripetiích dospěl k závěru, který mě opravdu dostal. Naprosto vážně totiž navrhuje do pozice mediátora vyjednávání o poválečném osudu Ukrajiny mezi EU a RF prezidenta Petra Pavla.

Za jiných okolností bych to chápal. Existuje historický precedens, o němž ale nejspíš Mitrofanov jako roduvěrný Rus, narozený před devětašedesáti lety v sovětském Rostově na Donu, nejspíš nemá ani páru. V dobách, kdy byla Zlatou bulou Karla IV čeština povýšena na roveň dalším třem říšským jazykům a český král byl nejvyšším mezi světskými kurfiřty Svaté říše římské, připadla mu také role mediátora sporů mezi ostatními kurfiřty. Z tohoto úhlu pohledu by to samozřejmě mělo jistou logiku.

Jenže to by na Pražském Hradu musel sedět někdo úplně jiného kalibru, než Petr Pavel. Člověk s mizivým mezinárodním renomé, politická a diplomatická nula, vyjadřující se pohrdavě nejen o Rusku, ale i o americkém prezidentovi jako “vyjednávač”?! To už by snad byla lepší i ta Kallasová. Něco tak absurdního jen tak nevymyslíš. Asi proto mám z této vpravdě kafkovské šarády oprávněný pocit, že Mitrofanov si z nás, Čechů, dělá po vzoru Haškova Švejka naprosto nezakrytě legraci a směje se, jak mu to baštíme. A asi i platíme.

A víte, co je na tom úplně nejlepší? Celá ta debata kolem „evropských mírových vyjednávačů“ je naprosto nesmyslná. Vychází totiž z mylné interpretace záměrů Moskvy, která žádného „vyjednávače míru“ nepotřebuje. Vladimír Putin tu válku letos hodlá ukončit a na ambicích Evropy připsat si za to zásluhy mu ale vůbec nezáleží. To ostatně už pochopil i Donald Trump a od jakýchkoliv „mírových vyjednání“ o Ukrajině se distancoval. Navíc i on se domnívá, že tato válka letos skutečně skončí, a to dosažením všech cílů, které si stanovilo ruské vedení po Zelenského odmítnutí mírové smlouvy z Istanbulu.

Proč Putin navrhl právě Schrödera? Je to jednoduché. Jediné, co může EU po skončení války na Ukrajině udělat, je vrátit se k dávno zapomenuté diplomacii a pokusit se vyjednat slušné poválečné podmínky. Přesně k tomu je Schröder ideální člověk. Chová se jako diplomat a Rusové mu věří. Nehodlají už skočit ani na chytristiky typu „Minsk X“, ani na nekonečné žvanění o evropských hodnotách, ani na mudrování o vojenské síle EU a NATO. Vyjednat jakž takž slušné podmínky pro země, které by rády obnovily toky ruské ropy, plynu, hnojiv a dalších surovin, to je, oč tu běží.

Bohužel, tohle zatím nedokázala pochopit nejen Kallasová, ale ani celá slavná Evropská komise. O absurdní reinkarnaci TGM, sedící aktuálně na Pražském Hradu a používající k projížďkám po ČR i EU místo bělouše výkonný motocykl, nemá smysl vůbec uvažovat. Takže kdo, když ani Kallasová, ani Pavel? Buď to bude Schröder, nebo nikdo. Moskva nikoho nepotřebuje. Důsledky si vedení EU samozřejmě přičte, ovšem jen potichu a interně. Kdo to odnese, budeme my. Občané zemí EU. Samozřejmě hlavně těch východních.

*

Jaroslav Štefec, FB

Na snímku bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, přítel V. V. Putina, navržený ruskou stranou jako vyjednavač s Evropskou unií. A reakce? Smečka nájemných kritiků řve a kňourá jako na povel. Zabránit spolupráci Německa (Evropské unie) a Ruska se musí zabránit za každou cenu. To by potom byla Čína druhá a USA až třetí. A to žádné případě jejich loutkovodiči nemohou připustit.

-vd-