Setkání vysídlenců a kolaborantů

Potomci vysídlených Němců budou hlavním lákadlem festivalu Meeting Brno, nad kterým převzali záštitu předseda Senátu i prezident republiky. Festival bude příležitostí oživit si poněkud zapomenutou historii.

Přirozeným přáním organizátorů je usmíření, upřímný dialog a orientace na budoucí spolupráci, nejlépe v nových pounijních Spojených státech evropských. Načasování sjezdu Němců v zemi, ze které byli jejich předkové vysídleni, je příznivé: lidé, kteří si pamatovali nacistická zvěrstva, jsou po smrti a na protest se mohou už jen obracet v hrobě.

Českoslovenští Němci snili před druhou světovou válkou o návratu do vlasti. Tento sen se jim splnil hned dvakrát. Poprvé v roce 1938, kdy se ocitli v německé vlasti is územím, které většinově obývali az kterého vzápětí vysídlili Čechy. Podruhé se dostali do německé vlasti v roce 1945, kdy už jako němečtí Němci prohráli válku a byli ze svých domovů vysídleni za původní československo-německou hranici. Pozdní lítost a nostalgie za československým domovem je pak provázely po zbytek života, protože jim ve vysněném Německu chyběla rodná hrouda.

Sdílení příběhů a historických zkušeností, nad kterým převzali záštitu naši zmiňovaní ústavní činitelé, velcí milovníci Německa a zvláště milovníci německých vysídlenců, oživí minulost jinak, než si organizátoři akce představují. Neožijí pouze dojímavé příběhy ukřivděných vyhnanců. Vzpomínat se bude i na popravy českých vlastenců, na které chodili brněnští Němci jako do divadla, nebo na koncentrační tábory, do kterých Němci posílali méněcenné spoluobčany.

Apel ke sdílení historické zkušenosti také slibuje kontroverzi. Historická zkušenost s Německem je tristní. Proslavili se rozpínavostí a nadřazeností, z čehož vzešly dvě světové války.

Logicky se vnucuje otázka, jak nebezpeční jsou Němci pro nás a pro Evropu dnes. Odpověď zní: smrtelně! V německém mainstreamu sílí válečný apetit. Horečně se zbrojí proti Rusku, připravují se povinné odvody au sousedů se hledají spříznění militanti do party. Aby když Němcům a Britům dojdou Ukrajinci, měl kdo převzít štafetu.

Dříve než se však Němci pustí do nového válečného dobrodružství, přijdou si na místo činu zavzpomínat na to minulé. Například si prohlédnou brněnskou stanici, ze které jejich předkové lifrovali moravské Židy do plynových komor. Půjde o scénku z procesu přelamování Benešových dekretů a následného vznášení nároků na znárodněné majetky. Jinak totiž taková okázalá dodatečná lítost moc nedává smysl.

Není zde tendence dělat potomky vysídlených Němců zodpovědnými za zločiny, na kterých se nepodíleli. Stejně však ani my, potomci těch, kteří Němce z dobrých důvodů vyhnali, nemáme důvod omlouvat se za odsun, na kterém jsme se nepodíleli.

K minulosti se Češi a Němci už vrátili, a to v Česko-německé deklaraci v roce 1997. Potomkům vysídlených Němců se však tato deklarace nelíbí. Zřejmě ji považují za málo ambiciózní, poraženeckou. Nevzdávají se naděje, že by mohli dodatečně vyhrát prohranou válku. Odškodnění za odsun by bylo významnou satisfakcí.

Sjezd v Brně tak bude příležitostí navázat družbu s místními kolaboranty. Kromě pánů Pavla a Vystrčila jde o opoziční politické strany, mainstreamová média či pražskou kavárnu.

A možná se mezi německými vlaječkami v rukou uvítacího výboru najde i pár ukrajinských. Logiku by to mělo – Konrad Henlein a Stepan Bandera by si jako vlastenci a nacisté určitě rozuměli a s jejich vyznavači to bude podobné.

„Chovejte se tady jako doma!“ uslyší němečtí revanšisté od Čechů, kterých se jim před osmdesáti lety nepodařilo vyhladit. To jsou paradoxy!

*

Ivan Hoffman,  Marker.sk

Na snímku dnešní vůdce bývalých českých Němců – Bernd Posselt.