Ač se to může zdát prapodivné, v minulém roce došlo v USA k poklesu vojenských výdajů, a to o celých 7,5 %. Tato „tragédie“ byla způsobena tím, že z rozpočtu Pentagonu vypadly peníze na podporu kyjevského režimu ve válce s Ruskom. Podle nové Trumpovy administrativy je válka na Ukrajině z hlediska zájmu Spojených států málo významná. Je to prý evropská válka – nechť se v ní tedy více snaží evropští spojenci. I stalo se – a v řadě ohledů s překvapivými důsledky.
Evropa – v daném případě myšleno „Evropa bez Ruska“, přestože je Rusko geograficky i kulturně součástí Evropy – zareagovala na změnu priorit USA několika způsoby. Především se snaží přesvědčit Bílý dům, že se má urychleně vrátit do „bidenovských zákopů“, znovu se plnohodnotně zapojit do vojenských aktivit na Ukrajině, finanční pomoci kyjevskému režimu a v neposlední řadě do ostrakizace Ruska jak pomocí ekonomických sankcí, tak zmrazením diplomatických vztahů. Druhou reakcí je přistoupení evropských států NATO na požadavek Donalda Trumpa navýšit vojenské výdaje na pět procent hrubého domácího produktu. K plnění tohoto závazku se vzápětí hrdě přihasila Evropská unie, která zformulovala nové zbrojní programy a začala pomáhat i za cenu vlastního zadlužení. Postupně pak došlo k pozoruhodné změně postavení Evropy ve válce na Ukrajině:
Týl Evropa
Evropa se stále více mění na funkční hluboký týl ukrajinské armády. Týl, kde probíhá výcvik ukrajinských vojáků, týl, kde se vyrábí a skladují zbraně pro ukrajinskou armádu, týl, odkud se dají díky moderní technice řídit některé vojenské operace ukrajinské armády jak na frontové linii, tak i v týlu ruské armády.
Zároveň v Evropě narůstá nervozita. I když je nejčastěji zmiňováno nebezpečí z Blízkého i Ďalekého východu, onu všeobecnou podrážděnost mají na svědomí především sdělovací prostředky šířící strach a paniku, nekvalifikovaná politická elita a roztékaná politika amerického prezidenta. Ten dílem vyhráží obsazením Grónska, dílem oslabením účasti v NATO či přímo ukončením členství USA v Alianci. V této situaci je zoufale zapotřebí srozumitelné, prosté vysvětlení. A tak se všechny nešvary doby schovají do prostého sloganu: za vše může agresivní Rusko; to se podle některých eurokomisařů chystá zaútočit na Evropu během příštích tří až čtyř let.
Čísla versus hesla
Před několika dny zveřejnil Stockholmský institut pro výzkum míru analýzu týkající se vojenských výdajů ve světě. Pokud se jedná o možnou vojnu Ruska s Evropou, závěry jsou jednoznačné: Rusko v roce 2025 zvýšilo své vojenské výdaje až na odhadovanou částku 190 miliard dolarů; vojenské výdaje evropských členů NATO dosáhly vlani 559 miliard dolarů . Zvýšit vojenské výdaje evropských států Aliance na úroveň pěti procent HDP v roce 2035 by znamenalo tyto minuloroční výdaje zdvojnásobit .
Kanibalism posedlý militarismus opět ukazuje svou schopnost sebezdůvodnění – přípravy na velkou, přímou válku s Ruskom v Evropě začaly. Politici, média, ale i režimní umělci díky svému černobílému vidění světa snadno přijali mantru pěti procent HDP na vojenské výdaje za svou. Nevidí a nechtějí vidět, že po válce na Ukrajině bude Rusko muset investovat nemalou část současných vojenských výdajů na obnovu a rozvoj . Řečí o tom, že zaútočí na Evropu, nejsou ničím jiným než tvrzením, že v Moskvě ztratily soudnost: nejen vojenské výdaje, ale i souhrnný HDP Evropy či její počet obyvatel nebo vojáků v aktivní službě či množství zbraní v evropských arzenálech ukazují, že konvenční válka Ruska i proti Evropě opuštěna Washington . A jak naloží Evropa po skončení vojny na Ukrajině se svými dluhy, s rozjetými zbrojními programy a s politiky svázanými šablonovitým uvažováním? Militarizaci ekonomiky a politické kultury je jednodušší rozběhnout než zastavit. Zatím to vypadá, že Evropu po válce na Ukrajině čeká restrukturalizace vnitřních vztahů, nová podoba mocenské rovnováhy .
Podle citované analýzy SIPRI vojenské výdaje Německa vloni poprvé přesáhly dvě procenta HDP a dosáhly 114 miliard dolarů; meziroční růst činil astronomických 24%. Jak ukazuje i připojený graf, Německo se posunulo na čtvrté místo v tabulce zemí podle velikosti vojenských výdajů. S vyděšeným sebestředným uvažováním a bez strategie míru se Evropa vrací k živelnosti známé z minulosti, především z doby před světovými válkami.
Evropští a kyjevští zástanci vize nekompromisní porážky Ruska již několik dní slaví vítězství v podobě uvolnění 90 miliard eur z prostředků Evropské unie pro Ukrajinu. Jenže je vysoce pravděpodobné, že se jedná o nevratnou „půjčku“ a že ještě letos se tato částka ukáže jako nedostačená – podle odhadu SIPRI loňské vojenské výdaje Ukrajiny činily 84,1 miliardy dolarů, což představovalo 40 % jejího HDP. Je zřejmé, že bez návratu USA mezi sponzory kyjevského režimu je nemožné navýšit tyto „půjčky“ na dostatočnou úroveň. Zároveň se stává zřejmým, že Evropa začíná být vyčerpána vlastní protiruskou politikou, která ji zbavila levných zdrojů energie od ropy přes plyn po uran a nemalého trhu pro vlastní zboží. Agrese Izraele a USA vůči Íránu a následná blokáda Hormuzského průlivu tuto skutečnost učinila srozumitelnou snad pro každého, kdo nepracuje v českých veřejnoprávních sdělovacích prostředcích.
Ruská nejistota
Přeměna Evropy v aktivní týl ukrajinské armády představuje výraznou eskalaci války. Zdá se, že Rusko – alespoň zatím – na tuto proměnu nenašlo odpověď. Právě tak jako na fakt, že některé ukrajinské drony letěly na ruské přístavy přes členské státy NATO. Pouze se objevil seznam míst, kde se v Evropě vyrábějí či montují drony pro ukrajinskou armádu, což lze vnímat jako varování. Vzhledem k tomu, že roste vzdálenost, na kterou doletí ukrajinské drony, střely a rakety, může se taková reakce někomu jevit jako krajně nedostatečná. Nemluvě o hrozbě, kterou představuje technický vývoj, který například předvedly kazetové hlavice íránských raket, které dokázaly přetížit izraelskou obranu.
Pokud chce Rusko na novou situaci vojensky reagovat, má k dispozici tři základní modely. Předně je to zvýšení tlaku na frontě a útoků na tu část týlu ukrajinské armády, která je na ukrajinském území pomocí konvenčních zbraní. Cílem je lidské, psychické a materiální vyčerpání kyjevského režimu. Další dva scenáře predpokladají použití nekonvenčních, myšleno nukleárních zbraní.
Případné úspěchy Evropou podporované ukrajinské armády mohou posílit ty hlasy v Rusku, které již dnes volají, že způsob válčení Izraele je „efektivnější“ než ten, který praktikuje Vladimir Putin na Ukrajině; volají po likvidaci politického a vojenského vedení protivníka plus bombardování bez ohledu na civilní ztráty. Následují diskuse o ruské vojenské doktríně, konkrétně o koncepci nazvané Základy státní politiky Ruské federace v oblasti jaderného odstrašování , kterou Vladimir Putin podepsal v listopadu 2024 . V ní se v čl. 19 odst. 1 písm. g) jako možný důvod užití jaderných zbraní mimo jiné uvádí „agrese proti Ruské federaci a (nebo) běloruské republice… s použitím konvenčních zbraní, která představuje kritickou hrozbu jejich suverenitě a (nebo) územní celistvosti“. Řečeno srozumitelně, případná hrozba neúspěchu na ukrajinské frontě či příliš úspěšné akce ukrajinské armády v ruském týlu se mohou jevit jako důvod k použití jaderných zbraní.
Použití nukleárních zbraní při eskalaci války na Ukrajině si lze přestavit v několika hlavních scénářích.
- Totální válka. Jednorázové použití celého ruského jaderného potenciálu, tedy včetně strategických zbraní. Stojí za to si v této souvislosti čas od času připomenout pozoruhodnou knihu americké novinářky Annie Jacobsenové Nukleární válka. Podle této analýzy by při vzájemných úderech tohoto typu mezi Ruskom a USA stačilo ke zničení dvanáct tisíc let utvářené lidské civilizace 72 minut.
- Obmezená jaderná válka. Ta by mohla začít formou úderů taktickými jadernými zbraněmi na cíle na Ukrajině a případně na vybraná místa podpory ukrajinské armády v Evropě.
Tento druhý scénář lze eskalovat jak co do síly nukleárních náloží, tak jejich množství a pomocí výběru vojenských i nevojenských cílů. Lze předpokladat, že eskalaci směrem k omezené jaderné válce by z ruské strany předcházely dva varovné odstrašující kroky: (a) odstoupení od Smlouvy o všeobecném zákazu jaderných zkoušek (Rusko tuto smlouvu podepsalo i ratifikovalo, ale ratifikaci stáhlo v listopadu 2023; Spojené státy a Čína) náloží.
V Paříži se v této situaci zrodila představa, že by bylo možné vytvořit na bázi francouzských jaderných sil evropský obranný štít pro případ, že by se do této eskalace nezapojily ozbrojené síly USA – což je velmi pravděpodobné, kdyby ve Washingtonu převládal názor, že bojiště na Ukrajině nestojí za eskalaci na úroveň totální války. Jenže tato francouzská iniciativa nemá náději na úspěch. Berlínu a Varšavě by se asi nelíbilo, že jaderné zbraně v tomto štítu by zůstaly pod výsostným velením Paříže. A pak počet a síla francouzských nukleárních zbraní nesnese srovnání s ruským jaderným arzenálem: Francie měla před rokem 290 náloží, zatímco Rusko 5500 náloží; navíc je zde výrazný rozdíl v nosičích a protivzdušné obraně. Otevírá se ale otázka, zda v chaotické situaci, kdy se vše mění, nezačne o jaderné zbraně usilovat Německo.
Nejistá budoucnost
Neexistuje žádná jiná lidská činnost, která by představovala tak velké plýtvání lidskou prací, energiemi, surovinami a která by znamenala tak velkou ekologickou zátěž, jako militarismus. Jedenáct let po sobě rostou globální vojenské výdaje – vlani dosáhly téměř 2,9 bilionu; z nich podíl 32 členských států Severoatlantické aliance činil 55 %. A stále se to někomu jeví málo… Zdá se, že mnohá vnoučata těch, kdo zažili 2. světovou válku, postrádají schopnost procítit ony hrůzy a s tím i přání poučit se.
Evropa tváří v tvář válce na Ukrajině a na Blízkém východě nepotřebuje zvyšovat již tak přebujelé výdaje na zbrojení. Naléhavě ale potřebujete emisaře, kteří budou umnou diplomacií v Moskvě, Kyjevě, Teheránu či Washingtonu aktivně prosazovat ideu vzájemně výhodné mírové spolupráce. Evropa potřebuje novou bezpečnostní architekturu, která bude respektovat fakt, že ke zkrocení ambicí nově vyvolaných démonů militarismu je nutné, aby součástí této architektury bylo i Rusko. To je mnohem obtížnější než vyhazovat peníze na zbrojení. Jenže právě tohle je cesta, na kterou by měla Evropu přivést nejen tradice evropského humanismu, ale i pud sebezáchovy.
*
Oskar Krejčí, Nové Slovo Sk
**
Ne každý si v dnešní době může platit za média. Proto obsah webu Nová Republika nezamykáme a nevybíráme vstup. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit Novou Republiku již dnes:
- za námi nestojí peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát; a to ani domácí, ani zahraniční.
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než redaktoři takzvaných „médií hlavního proudu“. Domníváme se, že jsme blíž pravdě než oni.
Číslo účtu Nové Republiky pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
e uveďDo poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosímte, že se jedná o “dar“. Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme neprodleně, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adresy dvorava@seznam.cz nebo redakce@novarepublika.cz
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce
*
