Proč jsou prohlášení Jurije Ušakova pouze „diplomatickým úklonem“ směrem k Trumpovi? Proč Amerika ve skutečnosti potřebuje kontrolu nad Hormuzským průlivem a proč britská politika připomíná „sebevražednou partičku“?
O tom všem hovořil Vladimir Vasiljev v exkluzivním rozhovoru pro server Ukrajina.ru.
Podle Vasiljeva se nacházíme v bodě „velkého očekávání“. Červenec bude rozhodujícím měsícem: až odezní americké svátky a budou definitivně ignorovány diplomatické narážky, Moskva může přejít od „vytyčování červených čar“ k reálným úderům na infrastrukturu Ukrajiny.
V posledních dnech zazněla důležitá prohlášení ruských představitelů. Konkrétně Vladimir Putin na schůzce s členy vlády 23. června vysvětlil, na jakých principech je Rusko připraveno k mírovým jednáním s Ukrajinou.
— Vladimíre Sergejeviči, začnu prohlášením Jurije Ušakova, že americká strana nebyla schopna splnit závazky dohodnuté na summitu v Anchorage. Znamená to, že „duch Anchorage“ je definitivně vyčerpán, nebo stále zůstává základem pro dialog?
— Víte, my všichni žijeme ve „světě Donalda Trumpa“. Jelikož se jedná o americkou stranu, musím říci: u Trumpa je každý den jiný. To už je všem tak dobře známo, že je poměrně obtížné vyvozovat z jeho prohlášení nějaké dalekosáhlé závěry.
Trump může dnes „ducha Anchorage“ pohřbít tím, že bude předstírat, že se nic nestalo (podle principu „to už bylo dávno, to už není pravda“), a za nějakou dobu najednou prohlásí, že „Anchorage“ je hlavním směrem rusko-amerických vztahů. Podobně jednají Spojené státy i s jejich dalšími spojenci: s Kanadou, s Velkou Británií. Rusko není v tomto seznamu výjimkou.
— Takže jde o takovou taktickou situaci?
— Dá se to tak nazvat. Pokud to převedeme do diplomatického jazyka, pak je prohlášení Ušakova skrytým náznakem pro Trumpovu administrativu: nebylo by špatné tuto záležitost oživit. V čem je totiž celý ten „trik“? Ruská strana neprohlásila, že pohřbila „ducha Anchorage“. To Američané odmítli, my nikoli. A my jim naznačujeme: „Pojďme to oživit, z naší strany je vše v pořádku.“
— Jak souvisí tato diplomatická nejistota s tím, co se právě děje v zóně konfliktu? Vidíme zesílení útoků dronů na území Ruské federace.
— Mám dojem, že Rusko se dostalo k nějakému prudkému obratu ve vedení vojenských operací. Opakovaně jsme prohlašovali, že zahájíme masivní údery na infrastrukturu a ekonomiku Ukrajiny.
Proč se v tomto ohledu zatím nic moc neděje? Troufám si předpokládat, že je to kvůli datům 14. června (narozeniny Donalda Trumpa, letos mu bylo 80 let) a 4. července (Den nezávislosti v USA, letos se slaví 250. výročí přijetí Deklarace nezávislosti). A tak ruský prezident zavolal americkému prezidentovi, aby mu poblahopřál – přece jsme jim v tu chvíli nemohli „podrazit nohy“.
Myslím, že po 4. červenci se mnoho věcí projasní. Další svátky se již neočekávají a Rusko může usoudit, že má volné ruce k jednání. I když i z naší strany dochází k rozporům: nejprve krok vpřed, hrozivé prohlášení o červených čarách, a pak se tak nějak potichoučku stahujeme nebo to zamlžujeme.
Ale opakuji, v červenci bude muset ruské vedení přijmout zásadní rozhodnutí, zvážit všechny aspekty, aby mohlo jednat bez ohledu na Trumpa. Nad Evropou a Zelenským jsme už dávno mávli rukou.
— Mimochodem, Sergej Lavrov naznačil, že setkání na „Aljašce“ mohlo být zamýšleno jako příležitost získat čas na přezbrojení Kyjeva. Co si o tom myslíte?
— To je dvojsečná zbraň. Mír je vždy důvodem k přezbrojení, a to jak Kyjeva, tak Moskvy. Ale pokud jde o Ukrajinu – to je vnější pole působnosti Západu. Není to Kyjev, kdo se přezbrojuje, ale Západ, zejména Británie, která vybavuje Ukrajinu zbraněmi, drony a tak dále – kdysi to přiznala Merkelová, když mluvila o minských dohodách.
Západ má zatím, alespoň na evropské úrovni, možnost provést podobné přezbrojení ukrajinských ozbrojených sil. V tomto případě považujte prohlášení Lavrova za jednu z forem informační války. Z analytického hlediska jde ale o něco jiného: o to, kdo se přezbrojí rychleji. Zjednodušeně řečeno: pokud dodají Kyjevu 10 nových systémů, musíme se vyzbrojit v počtu 50 kusů.
— Nemohu se nezeptat na Írán. Objevují se zprávy o určitém pokroku v jednáních s USA. Myslíte si, že fáze konfrontace skončila, nebo jde pouze o dočasné uklidnění situace na Blízkém východě?
— Všechno je velmi křehké, všechno visí na vlásku a může se to zhroutit kdykoli. Mohu se odvolat na názor Lindseyho Grahama, který před pár dny řekl, že tato dohoda je odsouzena k zániku. I v Íránu existují síly, které na ní nemají zájem. Izrael přitom jasně prohlásil: dohoda nám nevyhovuje.
Zmařit dohodu je pro Izrael hračka. Netanjahu osobně nemá o mír zájem, protože by se mohl ocitnout na lavici obžalovaných. Bude čekat na vhodnou chvíli, aby to celé potopil. Je to „domeček z karet“, který, promiňte, stojí na nicotných základech, na vodě. Proto se domnívám, že tvrdit, problém je vyřešen, je předčasné.
Dodám (proč to tajit), že tato dohoda není výhodná ani pro Rusko, protože ceny ropy začaly kvůli ní klesat.
— V čem tedy – podle vás – spočívá hlavní zájem americké administrativy na dohodě s Íránem?
— Hlavním bodem je Hormuzský průliv. Administrativa Bílého domu ho chce dostat pod kontrolu, aby mohla regulovat světovou ekonomiku podle principu: „naše“ tankery pustíme, „cizí“ ne. Je to Trumpova osobní preference – nasadit světové ekonomice uzdu. Všechno ostatní, íránské rakety, jaderný program, to je až kdesi na desátém místě. Hlavní je průliv.
Má to ale jeden háček: Trump potřebuje souhlas Kongresu. Existují tzv. executive agreements (dohody výkonné moci), od nichž se lze snadno distancovat. Tedy i Vance, pokud by se dostal k moci, by od toho mohl ustoupit. Možná právě proto ho teď „protlačují“. Pokud by se něco stalo, Vance se z toho už nevyvleče. V tom je ta jistá nuance.
Trump to skvěle chápe a chce to prosadit jako mezinárodní dohodu jménem USA. Tak to kdysi udělal Obama. Podle nejnovějších informací to však Senát neschválí. Demokraté budou proti z „ důvodů cti“, protože to nahrazuje Obamovu dohodu z roku 2015. Část republikánů to bude torpedovat také. Šance na schválení jsou prakticky nulové.
[Výkonné dohody (Executive Agreements) USA jsou mezinárodní smlouvy uzavírané prezidentem USA se zahraničními státy. Na rozdíl od oficiálních smluv nevyžadují schválení dvěma třetinami Senátu, což z nich činí klíčový nástroj americké zahraniční politiky.]
— Poslední otázka se bude týkat Velké Británie. Keir Starmer odstupuje z funkce. Dmitrij Peskov v souvislosti s tím prohlásil, že pro vztahy s Ruskem stejně nebyl žádným přínosem. Myslíte, že se něco změní?
— V britské politice panuje jakási schizofrenie: Johnson, Trussová, Sunak, Starmer — všichni narážejí na stejné překážky. Myslím si, že nový lídr (Andy Burnham nebo jiný politik ze „zadních lavic“) by se mohl vydat cestou klasického britského principu podlosti. Politika zůstane stejná, ale ustoupí do pozadí.
Konkrétně přestanou veřejně propagovat pomoc Ukrajině, odstraní ji z titulních stránek, ale bezpilotní letouny a naváděcí systémy budou ukrajinským ozbrojeným silám dodávat stejně aktivně. Británie bude zasahovat do všeho, a pak bude „mrkat očičkama“ a říkat: „My s tím nemáme nic společného.“ Tón se změní, ale podstata zůstane stejná. Je to „partička sebevrahů“. Budou se snažit nějak vydržet do roku 2029, budou tedy jednat tajněji.
*
Anna ČERKASOVA – Vladimir VASILJEV – na snímku, (UKRAJINA.ru, 06:10 24. 6. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšvá
**
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika
2300 736 297 / 2010
