Německo militarizuje, už i VW má místo automobilů vyrábět vojenskou výzbroj (koneckonců nejinak tomu bylo v 30. letech, kdy místo „brouka do každé rodiny“ vyráběly vozidla pro wehrmacht). Jenže i Německo naráží – podobně jako řada dalších evropských států – na své limity, a tou je nábor lidské síly. Uvádí to The European Conservative v materiálu „Pouze 530 rekrutů se připojuje k německé armádě v rámci nového dobrovolnického programu“.
„Dobrovolný nábor do armády v Německu přinesl letos pouze 530 nových rekrutů z téměř 300 000 osmnáctiletých kontaktovaných osob, což vyvolalo ostrou kritiku vládních plánů na omlazení ozbrojených sil země.
Pět měsíců po spuštění nového systému vojenské registrace v Německu ministerstvo obrany uvedlo, že rozeslalo dotazníky 298 200 mladým mužům a ženám, kteří v roce 2026 dosáhnou 18 let. Podle prvního hodnocení ministerstva projevilo zájem o vstup do Bundeswehru přibližně 25 % mladých mužů. Po telefonických pohovorech toto číslo kleslo na 12,5 % a lékařským vyšetřením prošlo přibližně 1 500 kandidátů. Přibližně 80 % z nich bylo prohlášeno za způsobilé ke službě a zhruba 530 z nich nakonec obdrželo potvrzené nabídky na zahájení alespoň šestiměsíční dobrovolné vojenské služby v tomto roce.“
Nejinak je tomu téměř v celé Evropě. Jak uvádí materiály řady armádních magazínů, je stále větším problémem realizovat nábor lidské síly do armád. Podle těchto materiálů jen 2 % mladých mužů a žen, kteří projevili zájem o vstup do ozbrojených sil, projde vstupními procedurami. Přestože byly zmírněny fyzické a psychické testy, i tak jimi neprojde 85 % zájemců. Zbývající pak vykazují jiné důvody, pro něž je vstup do ozbrojených sil nemožný. Velkým problémem evropských armád je také nedostatek důstojnických a poddůstojnických kádrů s odbornou způsobilostí v technických oborech.
„To tlačí na vlády zemí, které stále více nutí zbrojní koncerny k vývoji autonomních robotických systémů, které eliminují problém s nedostatkem personálu. Tento stav však přináší negativní dopad na myšlení politiků a generálů, protože dochází k minimalizaci ztrát lidí. Negativní v tom smyslu, že ztrácí zábrany k rozpoutání válečných konfliktů, protože nemusí čelit tlaku veřejného mínění. Negativní aspekt robotických autonomních systémů je i v tom, že zatím nedokáže rozlišit vojáka od civilisty, jsou zkrátka primárně zaměřeny na eliminaci čehokoliv živého. Jak trefně poznamenává jeden z analytiků, bojiště začíná připomínat tak trochu scény z Terminátora.“
Je to problém celé společnosti. Armády i vládní instituce dokonce financují vývoj sofistikovaných bojových her s podprahovým vlivem na mladé lidí. Cíl je potlačit zábrany k zabíjení „protivníka“ jeho dehumanizací. Setřít rozdíl mezi virtuální světem a realitou. Nic nového, podobně pracuje mediální korporát s veřejným míněním. Školský systém je zase založen na tezi, že západní systém je dokonalý a jakékoliv jiné systémy jsou zlé, špatné, nepřijatelné – zkrátka určené k eliminaci. Důsledek je zřejmý – pokud zničím někoho, kdo má jiný pohled na svět, nepředstavuje to nic špatného.
Nabízí se otázka, čemu lze v dnešním světě ještě věřit? Rozvoj AI a desetiletí řízený proces „hloupnutí“ populace přináší ideální kombinaci k jejímu snadnému ovládání.
Pojďme dál.
Dovolím si drobnou poznámku k MS ve fotbale. Ne k naší účasti. Od té jsem nic nečekal a nic jsem také nedostal. Koneckonců, českou realistu rozebírá na KOSE vlk. Já nejsem žádný velký fanda fotbalu, ale samozřejmě MS v severní Americe mě nemohlo minout. Obzvláště poté, kdy skončila hokejová sezóna, tedy asi mnou nejsledovanější sport. Viděl jsem tedy několik zápasů. A nevím, zda jsem tak odtržen od fotbalové reality, ale u řady evropských výběrů jsem nabýval pocitu, že sleduji Africký pohár. Kolik klasických rodilých Němců, Nizozemců, Francouzů, Belgičanů, Norů, Švédů hraje v reprezentačních výběrech? Ale asi je jednodušší naturalizovat cizince než vychovat hráče.
Šokující zjištění přineslo vyšetřování ve Velké Británii. „Šokující“ jak pro koho.
„Nové vyšetřování odhalilo šokující rozsah selhání britského imigračního systému. Během posledních pěti let bylo ve Spojeném království znovu objeveno přibližně 4 300 dříve deportovaných cizinců, přičemž více než 720 z nich bylo deportováno nejméně dvakrát. Celkem bylo zaznamenáno 4 614 případů opětovného vstupu a úředníci uznávají, že skutečná čísla mohou být výrazně vyšší. Největší skupinu recidivistů tvořili albánští občané.
„Británie vždy nabízela útočiště těm, kteří prchali před válkou, ale tento systém přežije pouze s důvěrou veřejnosti,“ řekla ministryně vnitra Shabana Mahmoodová. Opozice však již označila dění za národní frašku.
Podle statistik ministerstva vnitra je ve Spojeném království v současné době na svobodě 19 779 pachatelů, což je více než dvojnásobek oproti 8 500 ve stejném období roku 2020. Migranti se brání své deportaci, napadají ji u soudu s odkazem na článek 8 Evropské úmluvy o lidských právech (právo na rodinný život) nebo se domáhají ochrany před pronásledováním ve svých domovských zemích.
Podle deníku The Telegraph mezi těmi, kteří v posledních 18 měsících úspěšně napadli svou deportaci, byli jednotlivci, kteří se dopustili sexuálních trestných činů, loupeží, podvodů, žhářství a domácího násilí.
Britská vláda 30. června předloží legislativu, která omezí možnost migrantů blokovat deportaci pomocí zákonů o lidských právech a moderním otroctví. Konkrétně zruší dvoustupňový systém odvolání, který může procesy protahovat roky. Londýn dále do let 2028–2029 zdvojnásobí svůj rozpočet na vymáhání imigračních zákonů z 681 milionů liber na 1,33 miliardy liber a počet zaměstnanců agentury se zvýší ze 4 500 na 7 300.“
Nemyslím si, že jinak je tomu v EU, obzvláště když aktivistické soudy, neziskovky, ale i státní úředníci diskriminují domácí populaci na úkor migrantů. Odhady nákladů migrace ve všech aspektech od roku 2014 se pohybují mezi 3,5-4 bilióny EUR. Samozřejmě je nutné připočítat statisíce, možná milióny lidí, kteří utrpěli nějakou ujmu v důsledku trestné činnosti migrantů, nezřídka fatální.
Ve stínu letní sezóny se skrývá problém, kterým jsme se zde na Kose opakovaně zaobírali.
Financial Times: „Evropa riskuje vstup do zimy s nejnižšími plynovými rezervami za 15 let“
Do konce sezóny plnění zásobníků plynu, která obvykle trvá od dubna do října, budou evropská skladovací zařízení naplněna pouze z 76 %, píší noviny. To by byla nejnižší úroveň od roku 2011.
Autor poznamenává, že jedním z hlavních důvodů je narušení dodávek zkapalněného zemního plynu po konfliktu mezi Spojenými státy a Íránem.
V důsledku nepřátelských akcí byla omezena doprava přes Hormuzský průliv — skrze který před krizí procházelo přibližně 20 % celosvětových dodávek LNG —, zatímco produkce v Kataru a Spojených arabských emirátech také poklesla.
Analytici varují, že pomalé obnovení rezerv může vést k novému nárůstu cen v zimě.
Jsme v kritické fázi evropské kampaně pro doplnění zásob plynu v létě. Čím déle bude omezená nabídka LNG trvat, tím nižší budou rezervy na začátku zimy a tím vyšší riziko prudkého nárůstu cen,“ řekla Natasha Fieldingová, analytička společnosti Argus Media.
Dříve byl povinným cílem 90% naplnění skladovacích zařízení, ale Brusel nyní doporučil zemím usilovat o 80% úroveň, a v některých případech dokonce 75 %, aby nedošlo k dalšímu nárůstu cen, uvádí noviny.
Kromě toho dalším rizikem pro evropský trh bude úplný zákaz EU dovozu ruského LNG od 1. ledna 2027. V současné době představuje ruský zkapalněný plyn přibližně 14 % veškerých dodávek LNG do Evropy.
O tom, jak vypadá stav evropských zásob, se můžete přesvědčit zde. Zatím to opravdu není žádná hitparáda. Já jen dodám, že spotové ceny se – oproti loňským 30 EUR/MWh – od března letošního roku pohybují kolem 45-50 EUR/MWh, tedy o 50 % výše v době vrcholícího plnění zásobníků. Ten plyn (mimo Ruska) na trhu prostě není.
**
Takže vlkův vstup a praktické doporučení:
Vy, kterým pomalu dobíhají staré smlouvy nebo jste na spotových tarifech pro dodávky plynu byste neměli váhat a zkusit si dojednat nové fixní smlouvy na plyn a pojistit si cenu. Je to ve vašem vlastním zájmu!!!
Dál zase Harryp:
Vatikán obvinil Evropskou unii z dvojích standardů v otázce vojenských konfliktů. Tato obvinění byla na setkání kardinálů vznesena argentinským prelátem Viktorem Manuelem Fernándezem.
Jak uvedly italské noviny il Fatto Quotidiano, kardinál řekl: „EU je vinná ze selektivního uplatňování mezinárodního práva, legitimizující některé vojenské intervence a ospravedlňující jiné.“ Podle Fernándeze, zastánce ortodoxie v katolické církvi, vlády stále více uplatňují morální a právní principy na základě politické oportunity, nikoliv univerzálních standardů.
„Pokud je země nepřítelem, je odsouzena jako nedemokratická a je vystavena různým sankcím; ale pokud je spojencem, skutečnost, že jí chybí svoboda slova, lidská práva nebo demokracie, je ignorována,“ prohlásil Fernández ve svém úvodním projevu kardinálům a označil Evropu za „nekonzistentní ve své zahraniční politice“.
„Evropská unie v podstatě uvaluje ekonomické sankce na jednu zemi a posílá finanční pomoc a zbraně do jiné; avšak nedělá totéž v případě jiných invazí, ještě vážnějších, s ještě krutějšími důsledky pro celou populaci,“ dodal prefect.
Noviny dodávají: „Není možné nevidět v prvním případě rusko-ukrajinskou válku, v druhém pak izraelské útoky na Gazu a sousední země, stejně jako útoky USA a Izraele na Írán.“
Uvidíme, zda Vatikán nebude na Ukrajině (a možná i v EU) brzy označen za „agenta Kremlu“.
Podle oficiálních údajů stál konflikt v Perském zálivu americké daňové poplatníky půl biliónu USD. K tomu se pojí otázka, jaký byl cíl a jaké jsou důsledky.
Víte, kdy bylo poprvé publikováno, že Irán je blízko k výrobě jaderných zbraní? Nebudete tomu věřit.
Britský časopis o obraně Jane’s Defence Weekly ve vydání z 24. dubna 1984 obsahoval nečekanou a alarmující větu: „Írán se zabývá výrobou atomové bomby, která bude pravděpodobně hotová do dvou let, jak uvádějí tiskové zprávy z Perského zálivu z minulého týdne.“
Od té doby se 42 let před každým útokem na Írán píše o vývoji jaderné zbraně. Bývalý nejvyšší duchovní vůdce Íránu Alí Hosejní Chámeneí vydal Fatwu (islámské nábožensko-právní stanovisko, které vydává kvalifikovaný znalec islámského práva), která zakazovala výrobu jaderné zbraně. Toho ovšem Američané zabili. Nové vedení už tak zdrženlivé není.
Obamova administrativa s tehdejším vedením EU uzavřela s Íránem dohodu, jejímž výsledkem byla smlouva o kontrole íránského jaderného programu. Donald Trump po svém nástupu smlouvu rozcupoval. Přesto do Íránu jezdili inspektoři MAAE. V roce 2024 Írán inspektory vykopnul na základě podezření o předávání citlivých informací USA a Izraeli. Bezprostředně po jejich „návštěvě“ došlo k zavraždění řady íránských vědců izraelskými a americkými útoky. Nyní Trump a Rubio vítězoslavně vykřikují, že se vracejí inspektoři MAAE do Íránu. Jenže oni tam před Trumpem byli.
Námořní plavba Hormuzem je na 53 % předválečné úrovně. Ponechme stranou, kolik je na tom pravdy a jaké lodě a za jakých podmínek proplouvají. Jenže před 28. 2. byl Hormuz otevřený neomezeně, bez podmínek a proplouvalo jím dvojnásobné množství lodí. Před 28. 2. měly USA nejméně 8 bezpečných základen v Perském zálivu. Nyní jsou docela rozbité a stupňuje se tlak perských monarchií na jejich zrušení, aby se nestali terčem odvety Íránu.
Možná mám dlouhé vedení, ale mohl by mi někdo vysvětlit, jaká pozitiva toto válečné dobrodružství přineslo USA a Izraeli?
Časté téma, které se probírá v našem mainstreamu, jsou ztráty Rusů na frontě, které dle fantaskních „údajů gigantů“ české mediální scény dosahují mezi třiceti a padesáti násobku těch ukrajinských. Když se poukazovalo na skutečnost, že při výměně padlých vojáků je téměř permanentně poměr přesně opačný (naposledy to bylo 37 Rusů za 1 000 Ukrajinců), bylo to vyvraceno tvrzením, že Rusové sbírají mrtvoly při postupech, zatímco Ukrajinci tuto možnost nemají.
Mohu tuto tezi přijmout a jistě je v ní i kus pravdy. Nicméně poslední tři měsíce máme možnost dennodenně číst o ukrajinských postupech a „osvobozování území“ od Rusů. A z toho mi pak vychází, že pokud Ukrajinci postupují a osvobozují území, pak by se měl poměr padlých vrácených druhé straně srovnávat. To se však neděje. Podle Deep State (což je web spojený s ukrajinskou SBU) za poslední tři měsíce vrátili Rusové 4 200 padlých Ukrajinců a Ukrajinci 196 padlých Rusů! Z oficiálních ukrajinských údajů známe počet zahájených stíhání případů dezerce ukrajinskými orgány. 213 000 případů do dubna 2026. Podle údajně hacknutých dokumentů ukrajinského ministerstva obrany bylo vyřazeno z boje 2 400 000 ukrajinských vojáků. K tomuto údaji ovšem přistupuji s velkou rezervou (možná spíše s nedůvěrou), protože se může jednat o dezinformaci ruské strany. Byl zveřejněn hackerskou skupinou, která má doložitelně ruské kořeny, tudíž nelze nijak tuto informaci ověřit.
Ukrajinci jistě působí ruské straně problémy s dalekonosnými zbraněmi – míněno drony a občas nějaká raketa. Byl by také div, kdyby ne, když pro Ukrajinu dnes pracují všechny země v NATO a EU. Samozřejmě se mluví o zbraních a financování Ukrajiny. To je však jen část pravdy. Největší devízou, kterou Ukrajina ze Západu dostává, je zpravodajství, satelitní průzkum, navigace a komunikace v podobě Starlinku. Bez tohoto zázemí by Ukrajina zkolabovala během pár dní.
Jenže i přes tyto nesporné výhody ze Západu mají ruské údery na Ukrajinu značně vyšší dopady. Možná (a zdůrazňuji možná) měl Trump v počátku svého funkčního období skutečně snahu pokusit se ukončit konflikt na Ukrajině. Ne kvůli Rusku ani Ukrajině, ale ze zcela vlastních narcistických důvodů. Ale podle všech dostupných informací USA nikdy neopustili podporu Ukrajiny – a to ani v době setkání Rusů a Američanů na Aljašce. Během celého konfliktu nedošlo k přerušení dodávek zpravodajských informací ze strany USA Ukrajině (ano, Trump vyhrožoval, ale neudělal). Rusové si naivně mysleli, že pokud Trumpovi nabídnou společné byznys projekty, ze kterých by finančně těžili Američané, Trumpova podpora Ukrajině se sníží. Trumpovi je jedno, zda americké zbraně budou zabíjet na Ukrajině, jen prostě chtěl nahradit americkou podporu Evropou. A to se nyní děje.
Funguje to i naopak. Nebýt Číny, Indie, KLDR, Íránu a dalších zemí s obchodními vazbami na Rusko, pak by Rusko sankce dříve nebo později položily. V důsledku ukrajinských dronových útoků dochází k velkým škodám na ruské energetické infrastruktuře, místně dochází k nedostatku pohonných hmot, energetickým výpadkům a Krym, Bělgorodská i Brjanská oblast jsou neustálým terčem útoků. To však má jiné dopady, než by si chtěl Západ připustit. Nespokojenost vůči ruskému vedení existuje, nikoliv však kvůli válce, ale – v důsledku radikalizace nálad ruské populace – za mírný postoj k Západu. Jak tohle skončí netuším, ale pokud budou pokračovat provokace a útoky přes Polsko, Pobaltí či Finsko, dříve nebo později dojde k incidentu, který spustí lavinu událostí. Co by pak mohlo odvrátit jaderné údery?
Sázky ukrajinského zeleného panáčka z Kyjeva se neustále zvyšují, nakolik se jimi nechá strhnout ekonomicky zdevastovaná Evropa? Odskáčou to nevinní lidé na obou stranách, nikoliv ti, kteří je do toho zatáhli.
Orlen Unipetrol vloni hospodařil s gigantickou ztrátou 47 miliard. Proč?
Jedna z věcí, která ničí české rafinérie i petrochemii, je značná investiční pod dimenzovanost. Poláci si dlouho z „bezúročných půjček“ v Česku vlastněných firem financovali výstavbu zcela nové rafinérie v Plocku a nyní stejně tak staví novou, velkokapacitní petrochemii v Polsku. V Česku se od roku 2007, kdy vlastní Orlen Unipetrol včetně rafinérií, postavila petrochemie III, což byl extrémně zpackaný projekt. A to byla vlastně jediná investice, která v Litvínově nebo Kralupech proběhla. Zlikvidovali pardubickou rafinérii a nyní to vypadá na podobný průběh s Litvínovem a Kralupy. Investice se studenými asfalty spolkla 1,5 miliardy Kč, aby byla následně zlikvidována (nyní se tam mají skladovat neprodejné plasty), nová teplárna spolkla miliardu a skončila likvidací protiletadlových bunkrů (z doby Hermann Göring werke) a vytvořením obrovské jámy.
Velkou ránu pro české rafinérie pak přinesla ideologická bariéra, kdy jsme se sami odstřihli od ruské ropy, která je nejvhodnější pro konfigurace českých rafinérií. Kapacita rafinérií v Litvínově na ruskou ropu byla 625 tun/hodinově. Poslední roky však dochází k nákupu desítek různých směsí rop z Blízkého východu a Afriky. A to přineslo rapidní snížení schopnosti zpracování. Přestože nás představitelé Orlen Unipetrol dnes a denně krmili ujištěními, že rafinérie jsou na přechod od ruské ropy na jiné typy připraveny, opak je pravdou.
Zatímco ve Slovnaftu MOL provedl investice více jak 35 miliard korun, v česku investice do rafinérií představují -3 miliardy. Důsledkem je výrazné zvýšení poruchovosti a neschopnost využití kapacity. Pokud je plná kapacita 625 tun hodinově, momentálně není schopen Litvínov provozovat na více než 520 tun. Jenže nižší kapacita, ale stejné vstupní náklady znamenají dražší produkci a nižší konkurenceschopnost. Důsledek je pak prohlubující ztráta. Až vám tedy zase představitelé Orlenu budou v médiích mazat med kolem huby „rozsahem investic“, pak vězte, že ty rozhodně nejdou do výrobních jednotek a už vůbec ne v Česku. Miliardové náklady na výstavbu solární elektrárny k „výrobě zeleného vodíku“ skutečně nepřináší žádné technické vylepšení stávajícímu zařízení.
Nevím, kolik lidí čte mé příspěvky na KOSE. Pro ně pak upozorňuji, že v následujících třech týdnech si dám pauzu. Odjíždím na dovolenou, respektive do lesa. Vyčistit si hlavu, odpočinout si a oprostit se od věcí všedních. Bez televize, bez internetu, telefon pouze na focení. Děkuji vám i vlkovi za pochopení.
*
Petr Vlk, Kosa Zostra (napsal Harryp)
