Tenhle Kaiser prostě nešel nevydat!!!!! Další úvod si odpustím. Smlsněte si na něm sami!
Poslušně hlásíme, že zbrojíme
Kompetenční spor o to, zda má prezident Petr Pavel do Ankary odcestovat jako součást české delegace, nebo ne, měl i jeden nečekaný dopad na českou veřejnou diskusi: jako kdyby v celém sporu šlo jen o to, kdo dostane možnost před spojenci oddaně deklarovat, že samozřejmě budeme zbrojit, zbrojit, zbrojit. Sledujeme jakousi kolektivní přeměnu ústavních činitelů České republiky na žactvo, které panu učiteli pravidelně předkládá domácí úkoly, v tomto případě faktury. Pokus Andreje Babiše vyvázat se aspoň z každoročního aliančního příspěvku 70 miliard eur na válečné úsilí Ukrajiny se v takovém pohledu na svět jeví vysoce netakticky: Jen tím upozorňujeme na svou špatnou pověst švejků!
Odvrácenou tváří entuziasmu pro nákupy moderních zbraňových systémů budou už v dohledné době vyšší daně nebo vyšší státní dluh, tím pádem i dražší obsluha státního dluhu. Závazek postupně navyšovat výdaje na obranu o dvě desetiny procenta HDP ročně až do cílových 3,5 procenta, závazek, k němuž nás bez jakýchkoli debat zavázala Fialova vláda loni na summitu v Haagu, znamená, že každý rok jenom v této rozpočtové kapitole porostou mandatorní výdaje o 16 miliard korun.
Vlastně to nejsou mandatorní výdaje, mandatorní výdaj je ze zákona. Jsou to kvazimandatorní výdaje, dané politicky. Letos podle Národní rozpočtové rady mandatorní a kvazimandatorní výdaje dohromady činí 82 procent státních výdajů. Jen to, co z toho čísla zbývá do stovky, tvoří manévrovací prostor pro jakoukoli vládu a její priority. Národní rozpočtová rada nedávno spočítala, že při zachování ostatních trendů by tři procenta HDP na obranu vedla do padesáti let k veřejnému deficitu 180 procent HDP. Podíl 3,5 procenta, na který se oficiálně přísahá teď, povede za stejnou dobu k deficitu 244 procent. Dluh Řecka, jímž se před šestnácti lety spustila krize eurozóny, byl poloviční.
Za naší touhou mít silnou armádu je pochopitelně obava z Ruska. Tak proč tedy tolik investujeme do F-35, které jsou dobré pro vedení ofenzivy hluboko v týlu nepřítele, ale k ničemu pro ochranu před roji dronů, jimiž nás v hypotetické válce zahltí Rusko? Proč je u nás taková nechuť udělat poctivou inventuru všeho, co přispělo k válce na Ukrajině, změřit nenulový podíl, který na této katastrofě měla geopolitická a vojenská expanze Západu až k ruským hranicím?
Ti, kdo u nás takzvaně udávají tón v této věci, se samozřejmě dávno zabydleli ve hře na vojáky. Každou pochybnost o příčinách války orazítkují jako ruskou propagandu, stejně tak pochybovače o moudrosti turbozbrojení. Usnadňují si tím práci.
List Wall Street Journal před Ankarou rekonstruoval, jak se vlastně rodilo dnešní odcizení mezi Washingtonem a Evropou i jak se rodila ona procenta HDP na obranu. Asi měsíc po návratu Donalda Trumpa do Bílého domu se v Bruselu mimořádně a tajně sešlo několik evropských státníků. Panovaly obavy z nevypočitatelného staronového prezidenta. Generální tajemník NATO Mark Rutte účastníkům porady v Bruselu vsugeroval 3,5 procenta s tím, že bez USA budou evropské země nuceny na vlastní obranu dávat procent deset. Někteří účastníci – Němec, Italka, Rumun – lehce prskali, ale Rutte si svou číslici, jíž pak bude oslňovat Trumpa, prosadil. Za dva měsíce bylo zase všechno jinak. Do NATO přijel nový americký velvyslanec a hned stanovil, že 3,5 je pro Trumpa pořád málo, že těch procent musí být pět. Rozdělení na 3,5 procenta tvrdých výdajů a 1,5 měkčích výdajů pak zase vymyslela evropská část NATO jako prostředek k uklidnění svých voličů na jedné a náladového Trumpa na druhé straně.
Rok se s rokem sešel a po všech těch slavnostních příslibech, jak budeme z USA ve velkém kupovat zbraně, přijíždí Trump do Ankary rozladěný nedostatkem našeho nadšení pro jeho předem prohranou válku s Íránem.
I takhle tedy vznikají rozhodnutí, která pak formují naši rozpočtovou politiku. Fiskální politika dnes má být podřízena bezpečnostní politice. Bezpečnostní politiku ovlivňují „experti“, kteří házejí stovkami miliard na armádu, nezaleknou se žádné mocenské eskalace, přitom půlka z nich by neudržela vzduchovku. Něco je tu špatně.
*** *** ***
Skvělý text!!! Absolutně trefující do černého. Byť informačně, s výjimkou dvou věcí opakuje jen to, co už jste dávno četli na Kose. Jenže já nedisponuji Kaiserovou dokonalou stručností kompaktností ve vyjadřování. Bohužel.
Tou první novou informací jsou čísla, kvantifikující Rozpočtovou radou vlády, jaký devastující dopad na české veřejné finance bude mít to šílené a nesmyslné zbrojení….. Tohle bere dech. A velmi mne deprimuje, že jsem si to nespočítal sám. Stárnu a hloupnu. Vlku, líp už prostě bylo.
Tou druhou informační novinkou představuje to, jak se ta prokletá 3,5% potažmo procent pět, zrodilo. Kdo za tím stál a jak to spískal. Že šlo o snahu se za každou cenu zalíbit Trumpovi jsem věděl a psal. Kvůli tomu, aby jej udrželi ve válce na Ukrajině a tím si prodloužili politickou existenci. Což opakovaně Kosa sděluje. Nyní to máme potvrzené…..
Je to prostě jako vždycky – včera spekulace Kosy a nějaký ten „lovec dezinformací a majitel informační pravdy“ typu Cemper nebo Krupka by byl mohl napsat – fake a proruská propaganda, ale dnes potvrzená realita! Inu mezi dezinformací a informací je opravdu rozdíl jen v čase. V ničem jiném.
Ale nemá žádný smysl natřásat vlastní peří a to také nechci. Cílem je předat vám, těm, které zajímají tvrdá fakta a podstata věci neprůstřelnou informaci.
A jen si tak pohrávám s myšlenkou, že bych neudělal asi kdybych investoval čas a zbývající ubývající mozkovou kapacitu do jednoduchého projektu – totiž vzít současné % výdajů na zbrojení u jednotlivých členů paktu NATO, jejich zadlužení, nějaký aproximovaný růst jejich HDP a zkusit z toho odvodit stejná čísla pro všechny země paktu, jaká spočítala Rozpočtová rada vlády pro ČR a použil v textu Kaiser.
Tuším, co by vyšlo…. děsivá předpověď. Ještě děsivější mi přijde, že si podobnou aproximaci zjevně neudělal žádný evropský ministr financí. S výjimkou asi španělského…..
Že to nenapadlo nájemné písmáky mainstreamu naprosto nepřekvapuje! Základním předpokladem k něčemu takovému je schopnost KRITICKY a SAMOSTATNĚ a to i nad nedotknutelnými „posvátnými“ dogmaty současné víry. Což u všech těch Řezníčků, Řezníčkových, Šafrů, Fendrychů, Honzejků a dalších je zhola nemožné a to v celoevropském měřítku. Protože by jejich diváci, posluchači, čtenáři pochopili, jaké že duševní trosky doposud manipulovali jejich informačním prostorem. Což by znamenalo, že všichni tihle by se ocitli nejspíš rychle na pracáku nebo by někde v supermáku, v nejlepším případě doplňovali mouku a řepkový olej do regálů. Na to by snad stačili…
*
Einar Tangen: Čína nechce vládnout světu….