Nikdo není nedotknutelný. Vrtulníky za miliardy pod lupou

Nákup hasicích vrtulníků Firehawk znovu přitahuje pozornost. Thomas Paukner upozorňuje na podnět k přezkumu zakázky a rozebírá rozdíly mezi českou a americkou cenou stejných strojů.

Investigativní publicista vystupující pod jménem Thomas Paukner zveřejnil rozsáhlý komentář věnovaný nákupu vrtulníků S-70 Firehawk pro Českou republiku. Reaguje v něm na podnět k přezkumu zakázky, který podle něj podal poslanec hnutí ANO Jiří Mašek, a znovu otevírá otázky kolem ceny zakázky, role společnosti Česká letecká servisní i způsobu, jakým Ministerstvo vnitra veřejnou soutěž zadalo.

„Odešlo další trestní oznámení. Podnět na přezkum nákupu vrtulníků od Jaroslava Strnada podal poslanec Mašek za ANO. Celé věci předcházela debata na Ministerstvu vnitra, protože se můj text podle Zdislavy Pokorné dostal k rukám Lubomíra Metnara,“ napsal na Facebooku Thomas Paukner.

Ve svém komentáři připomíná, že Česká republika pořídila vrtulníky S-70 Firehawk vyráběné polskou společností PZL Mielec, zatímco licenci na jejich přestavbu na hasicí speciál drží americká společnost United Rotorcraft. Dodavatelem české zakázky je společnost Česká letecká servisní, kterou vlastní podnikatel Jaroslav Strnad.

Paukner upozorňuje, že Jaroslav Strnad podle jeho slov vrtulníky nevyrábí ani neupravuje a sám sebe označuje za integrátora projektu.
„Strnad vrtulníky nevyrábí, to dělají Poláci. Ani je neupravuje, licenci na model Firehawk drží firma United Rotorcraft. Strnad je podle vlastních slov ‚integrátor‘ – ať už to znamená cokoli,“ uvádí Thomas Paukner.

Podrobně se věnuje také výsledkům veřejné soutěže. Připomíná, že hodnota zakázky činí přibližně 3,18 miliardy korun, tedy zhruba 1,07 miliardy korun za jeden vrtulník. Současně poukazuje na to, že nabídku podala také společnost Airbus, která podle zveřejněné zadávací dokumentace nabízela nové vrtulníky Super Puma přibližně o 660 milionů korun levněji.

Významnou část svého komentáře staví na srovnání s obdobným nákupem ve Spojených státech. Upozorňuje, že město Los Angeles pořídilo ve stejné době dva vrtulníky Firehawk od stejných výrobců PZL Mielec a United Rotorcraft za přibližně 29 milionů dolarů za kus po odečtení místních daní a dovozních poplatků.

„Jediný rozdíl mezi českým a americkým tendrem je v tom, že Američané nekupovali od ‚integrátora‘ Jaroslava Strnada. Proto na jednom stroji ušetřili 440 milionů korun a kdyby Vít Rakušan nakupoval jako Američané, ušetřil by přes 1,2 miliardy,“ tvrdí Paukner.

Dále uvádí, že podle jeho informací se pozornost nemá soustředit pouze na nákup nových vrtulníků, ale také na další zakázku týkající se repasovaných strojů v hodnotě přibližně 1,7 miliardy korun bez DPH. Podle Pauknera se vzhledem k financování z evropského programu RescEU případem zabývají nebo by se jím mohly zabývat také evropské kontrolní instituce.
Ve druhé části komentáře rozšiřuje svou kritiku i na další případy spojené s nakládáním s veřejnými prostředky. Připomíná prověřování dotačního případu z období ministra Petra Hladíka, zmiňuje kauzu BeSTAN a tvrdí, že všechny tyto případy podle něj spojuje nedostatečná veřejná kontrola.

„Nyní přijde ta pointa. Máme tu vyšetřování tendrů za pět miliard korun, vyšetřování dotací za 600 milionů korun a vyšetřování politické strany, která možná organizovaně a úmyslně vysávala státní rozpočet, aby odkláněla státní peníze do stranické kasy. A mediální ticho je naprosto ohlušující,“ – píše Thomas Paukner.

Na závěr komentáře se vrací k roli médií. Tvrdí, že podobným tématům podle něj nevěnují dostatečnou pozornost, a právě proto podle něj získávají větší význam nezávislí publicisté a občanské iniciativy.

„To ale nevadí. Když média přestanou fungovat, stačí je nahradit,“ uzavírá Thomas Paukner.

*

Thomas Paukner a Lukeš, První Zprávy.cz a FB
Na snímku Jaroslav Strnad – majitel zbrojařské CSG