Opravdu je to všem naprosto jedno?

Evropský průmysl se rychle řítí z kopce. Nejde zdaleka jen o automobilový, i když u něj je to markantní. Netýká se to jen potíží koncernu VW, problémy mají i jiné značky a na ně navázané výroby dílů rozprostřené po celé Evropě. V krizi jsou i jiná odvětví, kterým chybí vstupní suroviny, dusí je ceny elektrická energie i klesající kupní síla. V návaznosti na to bude postupně kolabovat vše, protože nebudou peníze na nic.

Evropský kontinent ztrácí s obrovskou rychlostí své bývalé výsostné postavení. Vzhledem k náskoku Spojených států před světem se i tam dějí věci, o kterých nám nikdo nikdy neříkal. Jestliže zadlužení USA přesahuje všechny možnosti dluhy někdy splatit, nemůžeme se divit opuštěným městům, výrobním komplexům a chudobě v mnohých oblastech USA. Přesto se Spojené státy ještě honosí titulem největší světové ekonomiky schopné investovat stamiliardy dolarů do zbrojení. Dolar však ztrácí výsadní pozice světové měny a státy sdružené v bloku BRICS přechází na jeho vytěsňování. Američané spoléhají na svou invazní agresivitu, kterou předvádí nyní i pod vedením Donalda Trumpa. Krádeže ve Venezuele, snaha znárodnit si Hormuzský průliv, skoupit ukrajinskou úrodnou půdu a tamní minerály. To vše je průvodním jevem zachovat si svou rozhodovací světovou pozici. Jde o výhodu proti Evropě, lze-li to za výhodu považovat.

Evropské velmoci přišly o kolonie, nenávistí k Rusku a bezbřehé touze ho obsadit a vycucnout (tu mají i Američané) ztratily zdroje energií, nerostné suroviny a možnost rozšířit svůj trh. Po rozpadu Sovětského svazu se nějakou dobu zdálo, že se jim podaří naporcovat bohatství poskytované Rusku jeho geografickým umístěním. Nejdříve ale Západ zplundroval bývalé sovětské satelity včetně nás. To mu dalo na čtvrtstoletí jistou injekci, která pro země bývalé RVHP znamenala zadlužení, ztrátu samostatnosti a vznik závislosti na nově vzniklé Evropské unii. Přidejme společnou měnu Euro, která zahýbala ekonomikou méně výkonných států. Naopak velcí hráči ze situace profitovaly. Jenže, když z postsocialistických států zbyla jen poloprázdná skořápka (ještě tu lidé vlastní zatím aspoň nemovitosti), začali se Němci, Francouzi, Britové a Američané rozhlížet více na východ.

Britský premiér Johnson byl tím, kdo Zelenskému rozmluvil mírové iniciativy na počátku ruské SVO. Té však předcházelo plno let invazivní snahy USA a Velké Británie obsadit potichu ukrajinskou zemi. Myslí-li si někdo, že Majdan byl toho počátkem, Mýlí se. Merkelová prohlásila již o Minských dohodách, že byly stvořeny pro uklidnění Kremlu a neměly být Západem od počátku dodrženy. To byl rok 2014, ovšem už dávno existoval na Ukrajině rozvíjející se fašismum podporovaný právě tím Západem. Ukrajina měla být dalším přiblížením se k Moskvě. Podobně, jako to proběhlo s Pobaltskými státy. Až v tento okamžik Moskva řekla dost.

V této těžké situaci na sebe Evropa vzala další břímě. Spíše několik. Migrace narušila mnoho a přeměnila složení kontinentální populace, Velká Británie je už zčásti islámským světem, Francie, Španělsko, státy Beneluxu a Německo se Švédskem k tomu nemají daleko, především metropole. Bývalé státy RVHP dosud odolávaly, ale přistoupení k migračnímu paktu může mnohé změnit. Navíc jsme cílem invaze Ukrajinců prchajících ze své země. Ukrajinizace České republiky je děsivá. Její důsledky ještě poznáme a nebudou příjemné.

Stejně destruktivní je Green Deal naplánovaný WEF dopředu a urychlený covidem. Ten naznačil slabost a lenost obyčejných obyvatel Evropy vůči elitářským liberálům. Proč likvidují průmysl, soběstačnost, energetiku a zároveň odmítají spolupráci s Ruskem, které dokazuje svou schopnost přežít balíčky sankcí, to je nám záhadou. Je-li úkolem zlikvidovat životní úroveň na kontinentu, změnit jeho složení, víru a schopnosti, pak se to daří dokonale. Navíc za spokojeného bučení proliberálního stáda. Proces rozkladu už začal dávno, je v plném proudu a daří se ho urychlovat. Greendealové šílenství ukončují v USA, Kanadě, Čína si z něj bere pouze obchodní profit, Indie, Jižní Amerika a Afrika ho ignorují. Jen tady se s ekologickou úchylností manipuluje, vyhrožuje, straší a ve finále nás dovedou do chudoby. Kecy o tom, jak se máme dobře, nevystihují realitu, že to nebude trvat věčně. A už je to znát. Evropské unii dochází peníze, Leyenová volá po nových daních a navýšení svého rozpočtu, přijmutí dalších úředníků dohlížejících na občanskou disciplínu. Šrouby se utahují.

Evropě vládnou šílenci vzešlí z mateřského lůna WEF. Je to politicko-ekonomická mafie, jejíž tváří se stala Leyenová. Není možné, aby bylo tolik idiocie koncentrované v jedné ženské hlavě. Mimochodem s rozkladem Západu spojujeme i vzestup „důležitosti“ žen v politice. Není zvláštní, že nejvíce destruktivním je právě chování žen? Leyenová, Kallasová, Lagardeová v evropském měřítku či množství českých pipin v čele s Nerudovou, Pekarovou Adamovou, Richterovou, Langšádovou, Decroix a mnoha dalšími vytváří skutečnou úderku jdoucí za další degradací politické scény.

Nastala doba, kdy žít v Evropě přestává být bonusem. Kdo uteče první, možná vyhraje. Rusové už asi nebudou mít zájem zbytku Evropy pomáhat, Číňané systematicky likvidují evropskou konkurenci a původní obyvatelstvo tu vymírá. Mladá generace ještě nechápe, čemu tleská. A my starší? Zbytek života budeme pozorovat důsledky naší naivity, když jsme vítali Západ přicházející na naše území. Vše šlo udělat jinak a lépe.

*

Jindřich Kulhavý