Stává se, že je mimořádná pozornost věnována naprosté nicotnosti. Také se ale událost mimořádná může potkat s okázalým nezájmem. Vždy to souvisí s tím, co chceme, respektive nechceme vidět. Ve vleklé válce mezi Ruskem a Ukrajinou došlo k eskalaci, jež vyústila v blokádu černomořských ukrajinských přístavů. Aniž by to vyvolalo větší zájem mejnstrýmových analytiků, stala se fakticky Ukrajina 22. července 2026 vnitrozemským státem. Tímto dnem počínaje do Oděsy nevplouvají a ani z Oděsy nevyplouvají žádné zahraniční lodě.
V reakci na ukrajinské útoky na ruské tankery Rusové systematicky likvidují ukrajinskou přístavní infrastrukturu. Potápěním nákladních lodí pak učinili námořní obchod s Ukrajinou sebevražednou misí, o kterou vlastníci lodí nestojí. Při naprosté ruské vzdušné převaze nejsou Ukrajinci schopni přístavy ubránit. Není tedy žádný rozumný důvod předpokládat, že ochromení námořní dopravy je pouze dočasné. Naopak je pravděpodobné, že Ukrajina už přes Oděsu nic nevyveze ani nedoveze. Nikdy. Stane-li se Oděsa opět přístavním městem, už nebude ukrajinským.
Jako vnitrozemský stát bude Ukrajina ekonomicky neatraktivní pro své západní sponzory. Pro BlackRock či Vanguard nedává smysl investovat do ukrajinské půdy či nerostů, když nelze vyvézt obilí ani železo. Z vojenského hlediska bude komplikovanější zásobovat Ukrajinu odříznutou od moře zbraněmi a střelivem. A protože Rusové současně loví ukrajinské lokomotivy, vyhlídky na porážku Ruska jsou mizivé. Kromě pěchoty dojdou i zbraně a munice.
I bez moře ovšem Ukrajina zůstává zajímavá pro západní politiky a samozřejmě pro zbrojaře. Ukrajinou se straší a odůvodňuje militarizace Evropy. Pro NATO je pak boj s Ruskem do posledního Ukrajince výhodný podle hesla „z cizího krev neteče“. Západ má zájem na poškozování a vyčerpávání Ruska. Cena, kterou platí Ukrajinci, Západ netíží. Od začátku je jasné, že Západ pomáhá Ukrajincům válčit v předem prohrané válce. Na Ukrajině se odehrává asistovaná sebevražda: Západ asistuje ukrajinskému sebezničení. Co se tváří jako pomoc trpícímu, je ve skutečnosti čirý cynismus.
Cesta Ukrajiny od mezinárodně garantované neutrality ke státní nicotnosti ztrátou moře neskončí. Reálně hrozí, že Ukrajina dříve či později přijde o svá západní území, která kdysi patřila Polsku, Maďarsku a Rumunsku. Sen ukrajinských nacionalistů předělat ukrajinské Rusy na Ukrajince a zavléct je na Západ byl stejně naivní, jak sen Rusů předělat ukrajinské Ukrajince na Rusy a zavléct je na východ. Výsledkem této strkanice je rozvrácený stát, jehož občané se rozutekli do světa. A svět už na Ukrajince pohlíží přes prsty a spekuluje, jak je poslat zpátky na Ukrajinu na smrt, před kterou utekli.
Jak dlouho bude Oděsa součástí vnitrozemské Ukrajiny, respektive kdy bude přičleněna k Rusku, je otázka pro generály. Už to není téma politického vyjednávání. Když se ale bude v budoucnu vyprávět historie Oděsy, za den, kdy Ukrajina Oděsu ztratila, bude určitě považován 2. květen 2014. Den, kdy banderovci upálili desítky Rusů v Domě odborů.
*
Ivan Hoffman, Parlamentní Listy a CZ24
Doufejme, že zločinci z Oděsy budou odsouzeni. Nejdříve je, ale budou muset pochytat.