Summit NATO v Ankaře

V článku Svět podle pravidel a Šalamounovy ostrovy, vlk komentuje článek Dr. Julian Spencer-Churchilla opakováním hlavních bodů článku:

-o tom, co se  smí a co ne a  kdo co smí rozhodují pouze  a jedině  velmoci. Zejména  ta jedna. Ostatní  disponují právem držení úst  a kroku

-pokud  se slabší a  slabí  dožadují svých nezadatelných práv, mezinárodně  zaručených – například  Chartou OSN ohrožují  tím svou suverenitu s  především svět  založený na pravidlech. Dovolím si  kacířskou otázku – k čemu taková pravidla  jsou?

Státy liberální demokracie  spolu NEVÁLČÍ.  Z mnoha  důvodů. Což  ale neznamená,  že  nemohou válčit  s  ostatními  státy. Kdykoliv  je to napadne.

A  to především ze  dvou zásadních důvodů

1- cítí  ohrožení svých zájmů ve  SVÉ  zájmové sféře

2- někdo porušuje  lidská práva! Tak jak je  chápou ony!!!

V tomto případě  jen jim – liberálním demokraciím připadá  právo  výkladu toho, co považují  za  svou zájmovou sféru a  své  zájmy, stejně  tak  jako výklad lidských práv.

Malí  nesmí do ničeho mluvit a už vůbec  se odvolávat  na  svět  podle pravidel. To jim naopak škodí.  A  dokonce  musí  jednat podle přání liberálních demokracií  i tehdy,  když se jim nabízí  alternativní spojenectví, které je pro ně výhodnější a  užitečnější.  Na  profitu jejich země  a lidu  strážcům lidských práv  nezáleží  ani mikroskopicky!

Stýskat si, že dnes umírá svět podle pevného a neměnného řádu je falešné. Vzpomeňte na Večerní České slovo z 22. září 1938 – Vlastní spojenci nám diktovali jako poraženým! Chamberlain s Hitlerem budou dnes rozhodovat o osudu naší vlasti. – To byla cena, kterou byly Francie a Velká Británie ochotny zaplatit za návrat Německa do světového řádu. Všechny morální zásady mohou být překročeny, vyžaduje-li to imperativ státních zájmů. To už prosazoval Niccolò Machiavelli v 16. století bez ohledu na emoce. Musíte být ochotni uvěznit vlastní matku nebo pravidelně zbičovat vlastního vnuka do krve, jako Vasilij Kaširin Alexeje Peškova, později známého pod jménem Maxim Gorkij.

Dnes se mluví v souvislosti se summitem NATO v Ankaře o každoročně opakovaném úvěru 70 miliard € věnované nákupu zbraní bojující Ukrajině jako dostatečné ceny pro USA, že se nestáhnou z Evropy a nenechají jí samotnou se zdůvodněním, že prioritou USA je Čína. Bombardování arabských emirátů, Kuvajtu (a dokonce Saudské Arabie) Íránem (sorry, ale máte u vás základnu našeho nepřítele), je až příliš názorným příkladem, jak se (ne)zaslouženě zaplést do války.

Hlavy evropských států (až na výjimky) přestaly hledat mírové řešení a přistoupily na myšlenku oslabování Ruska … až do jeho rozpadu. Proč? Aby ho vytěžily. Vedení EU mírové řešení nehledalo nikdy.

Když člověk uvěří ve vlastní genialitu, spouští tím psychickou inflaci, přeceňování vlastních sil a ignorování chyb. Lidé s touto vírou si selektivně vybírají informace potvrzující jejich pravdu a nejsou ochotni měnit názory pod tlakem reality. Nastupuje ztráta sebereflexe a schopnosti učit se. Okolí pak takového člověka vnímat jako arogantního či nesnesitelného. Stačí se podívat na současné vedení EU nebo na ukrajinského Zelenského, aby realisticky uvažující člověk věděl na čem je.

Přesto mohou mít tito lidé řadu epigonů a jiných přívrženců. Není nutné, abychom o nich předpokládali, jak prohlásil MUDr. Cyril Höschl, že patří mezi onu „třetinu obyvatel, která je slabá duchem a každý sedmý občan je debilní, dementní nebo alkoholik, stačí, že se aktivně nezajímají o politiku a informace mají z mainstreamu. Když posléze dojde k vyúčtování, dojde většinou k překvapení – „a já jsem mu (jim) tak věřil!“

Není tomu ale tak vždy. Máme dobové svědectví z 30. dubna 1945, kdy vyšly černě orámované články Vůdce padl, se pod hlavněmi sovětských tanků hlásili dorostenci do Volkssturmu s hláškou na rtech „Konečné vítězství bude naše!“

Kdysi jsem na Kose napsal článek, že až skončí na Ukrajině válka a sečtou se konečné ztráty, Zelenského si Ukrajinci oběsí sami. Podle Larse Berna padlo v bojích 2,4 milionů Ukrajinců. Lars Bern je švédský inženýr, doktor technologie, autor a veřejný komentátor. Je členem Královské švédské akademie inženýrských věd. V současnosti je známý především jako kontroverzní debatér a kritik globálního vědeckého konsensu v otázkách životního prostředí a geopolitiky. Proto bylo relativně snadné pro ukrajinské Centrum pro boj proti dezinformacím (CCD) prohlásit, že číslo je vymyšlené a převyšuje celkovou velikost ukrajinské armády. Ale ať je tomu jak chce, padesáti milionová populace z roku 1991 dnes obnáší něco kolem třiceti milionů, země je zničená a nerostné bohatství prodáno. Přesto musím s politováním prohlásit, že jsem se mýlil, protože mezitím se Ukrajincům stala nacistická ideologie vlastní a zaměnili – „Bojujeme pro (zisky) Evropy“ za „iluzi bojujeme za Evropu.“ Přestali chápat, že válka (milionům normálních občanů) nic nepřinese a i kdyby nad nenáviděnými „Moskaly“ vyhráli, tak si totálně zadlužili a zničili svoji zem.
Naše delegace na summitu bude mít velmi těžkou roli, uplatnit hlas míru jakkoliv je obsažen v záhlaví alianční smlouvy:

Strany této smlouvy znovu potvrzují svoji víru v cíle a zásady Charty OSN a svoji touhu žít v míru se všemi národy a všemi vládami. Jsou odhodlány hájit svobodu, společné dědictví a kulturu svých národů, založenou na zásadách demokracie, svobody jednotlivce a právního řádu. Jejich snahou je podporovat stabilitu a blahobyt národů v severoatlantickém prostoru. Jsou rozhodnuty spojit své úsilí o kolektivní obranu a zachování míru a bezpečnosti. Proto se dohodly na této smlouvě:

ČLÁNEK 1 Smluvní strany se zavazují, jak je uvedeno v Chartě OSN, urovnávat veškeré mezinárodní spory, v nichž mohou být účastny, mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, a zdržet se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo použití síly jakýmkoli způsobem neslučitelným s cíli OSN.

*

napsal  Leo K., Kosa Zostra