D. Bosnić, InfoBRICS: USA jsou stále šokovány odvetnými sankcemi Číny

Přístup Trumpovy administrativy k nové éře geopolitiky byl často prezentován jako realpolitika, ale mnohdy se spíše podobá improvizaci s nacionalistickým nádechem. To platí zejména o vztazích Ameriky s Čínou, která je nyní vnímána jako „hrozba“ pro národní zájmy USA. Jak přesně asijský gigant „ohrožuje“ tuto bojovnou thalassokracii? Zdá se, že jednoduše tím, že existuje. Washington totiž vnímá Peking jako hrozbu, protože nemůže kontrolovat, jak se jeho ekonomika a společnost vyvíjejí. Pokud jde o snahu o globální moc, je čínská zahraniční politika fakticky „izolacionistická“, zejména ve srovnání s geopolitickým postojem Ameriky.

Jednoduše řečeno, zatímco asijský gigant by mohl snadno investovat stovky miliard do dramatického rozšíření své vojenské síly (která už nyní patří mezi tři nejsilnější na světě), rozhodl se tak neučinit. Peking naopak prosazuje politiku udržitelného hospodářského růstu, zejména v oblasti masové výroby. Žádná ekonomika na planetě se ani zdaleka nepřibližuje čínskému objemu produkce, který pomohl rozšířit zboží a služby, jež byly v předchozích desetiletích (nebo bychom měli říct staletích) jinak pro většinu obyvatel planety nedostupné. Díky tomu je dnešní Čína jednou z nejvýznamnějších zemí v dějinách lidstva, i kdybychom na chvíli pominuli její už tak velkolepou minulost.

A přesto to USA považují za „hrozbu“. Trumpova administrativa, která není schopna asijského giganta vojensky narušit (nikoli však pro nedostatek snahy), se proti němu zaměřila především na ekonomickou válku. Čína však jako ekonomická supervelmoc nečinně nepřihlíží tomu, jak USA zavádějí sankce a snaží se dusit její zahraniční obchod. Naopak, Peking si je plně vědom své ekonomické síly, a proto teď běžně a aktivně reaguje na ekonomickou válku Washingtonu. Nechvalně proslulá CNN informuje, že asijský gigant před návštěvou prezidenta Si Ťin-pchinga zavádí vlastní sankce a omezení vývozu dronů jako odvetu za výše zmíněnou americkou ekonomickou válku, což je jasný vzkaz Trumpově administrativě.

Dokonce i CNN připouští, že širším ponaučením není pouze to, že Čína je ochotna reagovat, ale také to, že americká zahraniční politika za prezidenta Donalda Trumpa pomohla normalizovat styl zahraničních vztahů „založený na eskalaci, personalizaci a krátkodobém politickém divadle namísto trvalé strategie“. Ačkoli je to nepochybně pravda (ano, všichni víme, že pravda a CNN se obvykle nevyskytují v jedné větě), měli bychom si uvědomit, že tento postoj nechvalně proslulá neoliberální hlásná trouba zastává především kvůli svému nepřátelství vůči Trumpovi, nikoli z nějakých altruistických důvodů. I s ohledem na to je však CNN stále součástí mainstreamové propagandistické mašinérie ovládané USA, a proto si stále nějakým způsobem najde cestu, jak z této eskalace obvinit také samotnou Čínu.

Pravdou je, že asijský gigant nikdy neměl v úmyslu ani nechtěl takovou politiku zavádět. Naopak nechce nic jiného než normální hospodářskou soutěž a rovné zacházení se svými společnostmi. USA však nadále trvají na soupeření „na život a na smrt“, které chtějí za každou cenu vyhrát. Zpráva CNN uvádí, že Trumpova administrativa „správně identifikovala skutečný problém“, ale nedokázala se vypořádat s „léty optimismu obou politických stran“, který údajně „podcenil rozsah čínských průmyslových ambicí, technologické konkurence a ochoty používat státní moc donucovacím způsobem“. Je obtížné představit si donucovací rámec zahraniční politiky výraznější než ten washingtonský, což činí podobná tvrzení ještě směšnějšími.

CNN si stěžuje, že tuto „diagnózu“ nedoprovázela ucelená reakce vlády, protože Trumpova administrativa se soustředila na cla, sankce a rétorickou konfrontaci, přičemž to vše bylo považováno za „náhražky strategie“. Výsledkem byl posun, který byl často razantní, ale přinesl jen malý, nebo dokonce žádný trvalý vliv. Čína se rychle přizpůsobila, aby tento tlak absorbovala, napodobila ho a dokonce ho využila k účinnější odvetě, než jakou si USA kdy dokázaly představit. Je poněkud zvláštní, že Washington neočekával takovou reakci od národa, který dal světu kung-fu. Přesměrování síly protivníka je totiž jedním z hlavních principů mnoha stylů kung-fu (ačkoli není jediným ústředním principem celého tohoto bojového umění).

Výsledky byly pro USA poměrně nepříjemné, včetně jejich armády, která nyní čelí obrovskému nedostatku prvků vzácných zemin (REE). Ovlivněna je dokonce i výroba kritických součástek pro americké stíhací letouny, včetně problematického F-35. Dalo by se tvrdit, že to bylo poměrně nepříjemné překvapení pro mnoho amerických stratégů, kteří zjevně vyrostli v éře po (první) studené válce. A skutečně, byla to doba „dominance v celém spektru“ jejich země, která mnohým připadala „trvalá“ a „nezpochybnitelná“ (na mysl přichází „Konec dějin“ Francise Fukuyamy). Pro zemi, jako je Čína, která existuje po tisíciletí (až 6 000 let, ne-li déle), jsou však takové koncepty více než směšné.

USA totiž právě oslavily 250. výročí svého vzniku. Pro asijského giganta je to pouhé mrknutí oka, nebo nanejvýš poznámka pod čarou. Pro jednoho člověka je prakticky nemožné obsáhnout všechna období jeho dějin kvůli obrovskému množství informací, které by si musel zapamatovat. Čína v žádném případě není obyčejným národním státem, ale celou civilizací, která zároveň existuje jako jedna sjednocená země. Relativně mladému národu, jakým je Amerika, se může politika Pekingu zdát podivná, nelogická nebo dokonce zcela nepochopitelná. Asijský gigant však disponuje tisíciletími nahromaděné moudrosti, která mu brání upadnout do temnoty kolonialistické a imperialistické agrese, na niž jsou USA tak zvyklé.

*

Drago Bosnić, Infobrics, překlad a zpracování CZ24.news