Jako v opičárně. Týden na planetě Zemi

Výběr těch nejšťavnatějších zpráv z uplynulého týdne, které by neměly zůstat zapomenuté v záplavě informací i dezinformací, které nám sem Putin (a další mediální domy) naházel.

V Německu jdou na demokracii s fištrónem. Chtějí zrušit jednu ze stran. A to Alternativu pro Německo, ve zkratce AfD. Té se vžilo označení pravicově extremistická, protisystémová. Po jejím zrušení volá přes tisíc právníků, kteří se podepsali pod výzvu tamnímu Ústavnímu soudu. Za jistou kuriozitu lze považovat skutečnost, že k volání po zákazu došlo teprve v okamžiku, kdy strana začala v průzkumech sahat po moci. Dokud to byla strana nevýznamná, nechali ji právníci na vyblbnutí masám. Zarážející je, proč se tamní chytré hlavy nepozastaví nad tím, proč podpora AfD tak mohutně roste a prostě straně nevezmou vítr z plachet tím, že začnou naslouchat obavám voličů. Radši půjdou, jak patrno, na demokracii s fištrónem.

Pokud ale tisícovka právníků věří, že zákaz strany vymaže z hlavy miliónům voličů jejich reálné problémy s nefungujícími službami a migrací, pak zjevně nerozumí základnímu pravidlu fyziky – tlak vytváří protitlak. Zákaz milióny naštvaných lidí nepromění v nadšené příznivce vlády, jen je natlačí do ilegality nebo k ještě radikálnějším alternativám.

Do Rakouska

Vzít AfD příčinu jejich úspěchu? Podívejme pro poučení do Rakouska, kde je situace velmi podobná. Vídeňská čtvrť Cizekplatz. Podivné, jaksi neněmecké jméno. Je to tak, Cizekplatz je pojmenované po rodákovi z Litoměřic, po Františku Čížkovi. Ten studoval ve Vídni na tamní proslulé Akademii výtvarných umění (která o necelé půlstoletí po Čížkovi odmítla jako uchazeče jistého Adolfa a tím připravila světu jednoho z nejnakrklejších diktátorů). Čížek začal razit svobodu učení dětí a stal se jednou z inspirací proslulé Marie Montessori.

Nuž, na Cizekplatz už se teď taková paráda volnomyšlenkářství neodehrává. Vídeň, stejně jako Německo, razí a razila politiku otevřených dveří. A protože otevřenými dveřmi se do Vídně nahrnulo vedle masy inženýrů a chirurgů i spoustu násilí a zločinu týchž inženýrů a chirurgů, vznikla na Cizekplatz domobrana motorkářů, kteří projíždí čtvrtí na svých pekelných strojích a střeží bezpečí starousedlíků. Protože policie jejich bezpečí střežit nedokázala. Nebo nestíhala. Zajímavá doba. V Německu ani v Rakousku příčinu nespokojenosti voličů nevidí a nepracují s ní. A tak rostou preference stranám, které jsou pro mainstreamovou politiku trochu přes čáru.

Do Francie

Ale jděme ještě kousek na západ. Do Francie. Po celém glóbu zní poplašné volání – letní teploty jsou zdrcující, je obrovské sucho, všichni tu zhyneme. A do toho jako důkaz nade vší pochybnosti zní – podívejte se do Francie a Španělska, vždyť obě země doslova hoří, těch lesních požárů, měli bychom postavit o 100 % víc solárních panelů a větrníků. Je jedno, že les sám o sobě nechytne, ať je sucho sebesušší, je třeba prožívat jak se patří svůj klimatický žal.

A pak přijde drobná zpráva, že Francie, ta co hoří od změny klimatu, v poslední době pochytala už 400 žhářů, z toho třetinu nezletilých. Žhář. To je člověk, který pro to vytržení z nudy nebo pro ten bakšiš od developerů nové doby vezme sirky a jde dělat z lesa nebo baráku táborák. To samé probíhalo loni v Itálii, předloni v Řecku. Ohromující množství zatčených žhářů a plná média klimatického žalu. Jeden by si z toho ukroutil hlavu údivem.

A do Velké Špatné

A popoběhněme ještě o pár metrů na západ. Ve Velké Británii byla uvedena divadelní hra Romeo a Hamed. O dvou mužích z rozdílné kultury, vyznání, ovšem se stejnopohlavní láskou. Ta evoluce, kde se to jen zastaví.

Původně se hra měla jmenovat Romeo a Mohamed, ale na umělce přišel strach. Kdo ví z čeho. Možná, a nerad bych se rouhal, z náboženství míru. Umělci sice tak rádi vyprávějí o své odvaze provokovat a bořit tabu, ale jakmile dojde na náboženství míru, odvaha zázračně vyprchá a z Mohameda je narychlo decentní Hamed. Hrdinové kultury hrdě bojují jen s těmi větrnými mlýny, které jim to nevrátí i s úroky.

*

Štěpán Cháb, blog Opinio