Hon na tvůrce obsahu skrytého pod pseudonymem Paukner pokračuje. Ten mezitím odhaluje další machinace politiků a organizátorů „pomoci“ Ukrajině. Hledá se vrtulník Tomáš, a i když se možná našel, ve vzduchu se vznáší podezření z machinací a ulití miliónů korun. Mimochodem, jde o docela dobrý byznys. Uděláte si nějakou tu charitu, kterou nelze kontrolovat, a peníze se točí.
Idiocie naivních a zmanipulovaných dárců nemá obdoby. Vrtulník Tomáš, raketa Dana, dronová iniciativa, no uznejte. Jeden tunel za druhým. Přitom Ukrajinci nás navíc stojí miliardy na podpoře uprchlíků, neplacení daní. Těch poctivých je skutečně málo. Přesto se najdou tupci, kteří posílají další peníze, které chybí jinde. Místo sponzoringu našich Klokánků, například, se cpou peníze do chřtánu mafií defraudujících ve velkém. Nebo do zkorumpovaného nacismem prolezlého kyjevského režimu. Jediné, co by Ukrajině pomohlo, je ukončit vyzbrojování a nechat Rusy udělat pořádek. Jenže výchova mládeže ve stylu fašistického Německa vytváří v mladé generaci Ukrajinců pocit, že jsou předurčeni k válce s Ruskem. Budou tak sice otravní, ale o to více na ně dolehne zmenšení Ukrajiny na bezvýznamný státní celek. Tedy pokud to Rusové dotáhnou dokonce.
Obavy z Pauknera už dosahují poměrně značných rozměrů a snaha ho najít přechází k výhružkám trestního stíhání. Mediální chobotnice zveřejněná přeneseně Vidlákem například ukazuje provázanost médií s politiky a týká se Hradu a Pětikoalice. Nikdo neřeší jejich levárny, ale soustředí se na lov Pauknera upozorňujícího na podvody, krádeže a spojitosti. Nečinnost Policie ČR a justice je strašidelná a mlčení ze strany vládní koalice je udivující. V této atmosféře je život u nás odrazem zvůle Evropské komise a dění v Bruselu. Je evidentní, že žumpa, v níž se nacházíme, nabývá obrovských rozměrů. A žít v ní je více než radostí broděním se v úplných…jak to říct slušně…sračkách.
Drzost politiků už je mnohem dále než veškeré dění za socialismu. Vynecháme li jeho počátek spojený s dozvuky 2.světové války, jeho další průběh nebyl sice plný svobody, štval nás, nicméně současnost je v aroganci moci ještě dále. A lhaní novinářů už je natolik extrémní, že je lze považovat za spolupachatele zmaru financované úzkými zájmovými skupinami. Jste li v tom spokojeni a smířeni, pak já tedy ne.
*
Porovnávat socialistické papaláše s dnešní zvrhlou kapitalistickou hydrou, je směšné. Pamatuji jak různí DOBROSEŘI sháněly různé výhry, aby zakryly své dobré skutky. Jak lhaly tehdejší novináři, když do omrzení psaly o kapitalizmu, se přesvědčujem v současnosti na vlastní kůži. PARAZITI jsou na tom stále v nějaké míře dobře a zaplatit to všechno musí současní MOTROCI.
Žádný vrtulníkTomáš, ale Čestmír. Aby na vás zparchantělý Ondráček nepodal žalobu nebo rovnou trestní oznámení pro zprznění “dobrého” jména vrtulníku. Divím se jen, že si tohle scénarista Macourek nechal líbit, pojmenovávat tím primitivem techniku určenou do války jmény pohádkových bytostí z filmů určených dětem. Stejně jako i ten tank Tomáš.
Tak příznivec kapely Shalom Paukner vyvěštil, že vrtulník Čestmír je pojmenovanej dle Klempířovo hulibrka Čestmíra, debilním kérováním úplně Strakatýho.
Cancourek může bejt naprosto v klídku.
Howg – práci a rozumu zdar !!