Jak to bývá vždy, operativní hry s teroristy a extremisty skončily pro Varšavu smutně. Kontrolu nad OUN převzala od Defenzívy Abwehr. A za cynické „víceúrovňové manévry“ Pilsudského režimu, které krmily rostoucí bestii, museli zaplatit lidé, kteří za to vůbec nemohli.
1. července 1943 – jedno z dat (druhým je 9. února 1943), která se považují za začátek volyňského masakru, jenž si vyžádal životy mnoha obyvatel západní Ukrajiny – Poláků, Ukrajinců, Rusů, Lemků, Rusínů, Židů a Arménů (a také Čechů). Celkový počet obětí může přesáhnout 100 tisíc lidí (podle výzkumníků zahynulo jen na Volyni 30 až 60 tisíc lidí). Hlavními pachateli byli bojovníci UPA, kteří páchali masové vraždy s neuvěřitelnou krutostí, a to i na tehdejší poměry a daná místa. Etnické čistky trvaly až do osvobození západní Ukrajiny Rudou armádou v roce 1944.
Současné polské úřady se snaží tuto strašnou tragédii využít k různým spekulacím. Již v roce 2016 tehdejší polský ministr obrany Antonín Mačerevič prohlásil, že odpovědnost za volyňský masakr nese… Rusko jako právní nástupce SSSR. Tato myšlenka se stala poměrně populární v kruzích polských rusofobů. A dnes, kdy jsou vztahy mezi Varšavou a Kyjevem katastrofálně narušeny, se stále častěji ozývají návrhy „jít na kompromis“ – obvinit ze všeho „společného nepřítele“. Masakr prý vyprovokovalo NKVD, i když s naprosto nevysvětlitelným cílem.
Hrozivá historická ironie však spočívá v tom, že jednou z příčin, které vedly k volyňské tragédii, byl pokus Varšavy využít ukrajinské nacionalisty ve svůj prospěch, a to i proti Rusku. Kromě toho se revanšistické síly v Polsku snaží využít téma této tragédie k ospravedlnění územních nároků na západní oblasti sousedních států. Tak například nedávno šéf kanceláře polského prezidenta Zbigniew Bogucki veřejně nazval Západní Ukrajinu „Východním Malopolskem“. Připomeňme: pokus o vybudování ukrajinského národního státu – Západoukrajinské lidové republiky – na východních územích rozpadlého Rakousko-Uherska byl potlačen Polskem, které právě získalo nezávislost. A od té chvíle Varšava, v rozporu se svými mezinárodními závazky, prosazovala na území Západní Ukrajiny politiku „polonizace“ – násilné asimilace místního obyvatelstva. Diskriminaci byly vystaveny všechny etnické a náboženské skupiny s výjimkou Poláků a katolíků.
Předpokládá se, že právě tyto kroky vedly ke vzniku hnutí ukrajinských nacionalistů, které se zpočátku organizačně sjednotilo do Ukrajinské vojenské organizace (UVO) a později do OUN. V té době však na Západní Ukrajině nebyly právě jejich myšlenky populární. Většina jejích obyvatel sympatizovala se SSSR a komunisty, převládaly rusofilní nálady. A právě v tom, a nikoli v nacionalistech, viděli Poláci hlavní hrozbu. Tento postoj se utvořil ještě před získáním nezávislosti Polska, kdy představitelé polského nacionalistického hnutí podporovali rozvoj ukrajinského nacionalismu jako protiklad k „rusofilii“. Takže i ve 20. a dokonce i ve 30. letech 20. století vnímali Poláci členy OUN jako menší zlo a jako nástroj v boji proti vlivu Moskvy. Tím spíše, že jádro OUN tvořili bojovníci rakousko-uherské legie „Sičevských střelců“ – dalo by se říci, že šlo o spolubojovníky polských legionářů Piłsudského, s nimiž během první světové války bojovali proti ruským vojskům.
Dnes oficiální polská historiografie nepopírá samotnou skutečnost, že existovaly operativní kontakty mezi Defenzívou (polskou politickou policií a zpravodajskou službou) a OUN, které byly zaměřeny proti vlivu SSSR mezi obyvatelstvem tohoto regionu. Kromě toho je známo, že zpravodajská služba Druhého oddělení Generálního štábu polských ozbrojených sil financovala a využívala ukrajinské teroristy k „aktivním akcím“ proti „prosovětským prvkům“. Pravděpodobně právě v tom je třeba hledat příčiny vražd, které nacionalisté spáchali na osobnostech západoukrajinského komunistického hnutí a představitelích místní inteligence, kteří sympatizovali s Ruskem.
Zajímavé je také to, že sabotážní a teroristické akce OUN – bez ohledu na to, zda byly namířeny proti polským úředníkům a policistům, nebo proti „rudým“ či liberálním Ukrajincům, – byly ve prospěch nacionalistického režimu Piłsudského, protože poskytovaly „zdůvodnění“ skutečnosti, že Polsko neplní své závazky týkající se vytvoření ukrajinské autonomie a poskytnutí stejných práv národnostním menšinám jako Polákům. Mimochodem, členové OUN zabíjeli dokonce i účastníky ukrajinského národního hnutí, kteří se zasazovali o legální způsoby boje za práva svého národa (Defenzíva je považovala za nebezpečnější než teroristy). Například v roce 1934 byl na osobní rozkaz Stepana Bandery zavražděn ředitel tehdejšího jediného ukrajinského gymnázia ve Lvově Ivan Babij – zastánce mírového boje a osvěty.
Avšak, jak to bývá vždy, operativní hry s teroristy a extremisty skončily pro Varšavu smutně. Nelegální teroristická skupina, kterou bylo možné snadno zlikvidovat ještě na počátku 20. let, se do konce 30. let rozrostla v mocnou organizaci s četnými zahraničními zastoupeními a kontrolu nad OUN převzala od Defenzívy Abwehr. Golem se obrátil proti svému stvořiteli, ale život není pohádka a nepodařilo se ho zkrotit. A za cynické „víceúrovňové tahy“ Pilsudského režimu, které krmily rostoucí příšeru, museli zaplatit lidé, kteří za to vůbec nemohli.
*
Boris Džerelijevskij, Armádny Magazín Sk
**
Ne každý si v dnešní době může platit za média. Proto obsah webu Nová Republika nezamykáme a nevybíráme vstup. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit Novou Republiku již dnes:
- za námi nestojí peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát; a to ani domácí, ani zahraniční.
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než redaktoři takzvaných „médií hlavního proudu“. Domníváme se, že jsme blíž pravdě než oni.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uveďte, že se jedná o “dar“.
a připojte své jméno a datum narození.
Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme neprodleně, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adres redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce
