Už se to rozjíždí

Bitcoinová kauza se nám vrátila a padla první obvinění a návrhy trestů. Paradoxně nejvyšší by měl dostat ten, který bitcoiny vydělal, byť to bylo s jistým konfliktem se zákonem. Jenže za to si Jiřikovský již pobyt ve vězení užil. Svých peněz se však nevzdal a přes svého právníka navrhnul státním elitám obchod. Legalizace výnosu z trestné činnosti je samozřejmě také průšvih, nicméně bez vzájemné spolupráce by bitcoiny zůstaly ležet a možná by se k nim dostal někdo úplně jiný.

Vysoké částky zůstaly zablokované v zabavených počítačích a přístupová hesla znal jen Jiříkovský. To je realita. K jejich získání stát neměl žádné páky a do hlavy mu prostě nikdo nevidí. Jiná cesta k získání bitcoinů není a zájem nenechat kryptoměnu propadnout se křížil s právem. Navíc Jiřikovský, jak už jsme si řekli, měl za sebou výkon trestu spojený s jejich získáním. Takže jistý zájem na velkém množství peněz, který stát měl ve formě zajištěných přístrojů, vedl k nabídce obchodu zprostředkovaném právníkem Jiříkovského. V tuto chvíli narážíme na dilema. Peníze nesmrdí, nikomu nechybí, leží v počítači a je jich tolik, že by mohly být využity pro potřeby státu. Úlitbou zůstává, že Jiříkovskému něco zůstane, protože obchod je obchod a on drží trumfy. Záporem je, že nikdo neví, o jakou částku se jedná. Jsou to jednotky nebo desítky miliard korun? A zde se začal tvořit problém, kterým je nenažranost politiků a jejich osobní zájmy.

Do procesu „očištění“ peněz se zapojila vláda a vzniklo podezření, nutno konstatovat, že oprávněné, kterým byla snaha odklonit určitou část. Tím celý pokus ztratil transparentnost a po prozrazení procesu byla nasazena Decroix, aby problém bývalého ministra spravedlnosti Blažka uklidila, opět v rozporu se zákonem. To se jí přes největší snahu nepodařilo a justice se musela do případu vložit. Padla první obvinění. A světe div se, nejvyšší trest je navržen Jiřikovskému. Poté jeho právníkovi Tiszovi, až pak přichází na řadu státní úředníci a politici Blažek a Daňhel. Zbytek vlády nutně o procesu informovaný je mimo zájem policistů.

Společenská nebezpečnost je však mnohem vyšší právě u politiků. Jiřikovský už jednou potrestán byl a za spolupráci chtěl prostě odměnu. Bez dohody by zůstal chudý, ale svobodný. Je tedy na místě morální aspekt otázky, co s miliardami, které by se ztratily? Kdyby to politici nepojali jako soukromý byznys, mohl stát získat solidní prostředky přidané do rozpočtu a Jiřikovský by dožil v pohodlí, i když mnohem menším, než měl původně v plánu.

Kauzy bývalé vlády jsou šílené a části z nich se i díky Thomasovi Pauknerovi dostávají mezi veřejnost. Bitcoiny byl průšvih, nicméně ani činnost dalších ministrů nebyla křišťálově čistá. Mafiánské praktiky STAN a Top09, kterým velel kmotr Rakušan, jsou doslova strašidelné. Snaha je zamést, a nejde jen o Dozimetr, je především u policie a médií doslova heroická. Činili se i další. Hladík s Vlčkem umožnili energobaronům připravit „zavrtulování“ České republiky a společně se zelenou bruselskou agendou opakovat dotační solární boom ve větrném provedení. Přitom jsme za peníze směřující do tzv. obnovitelných zdrojů mohli postavit minimálně dva další bloky jaderné elektrárny, možná i jednu celou novou. Problém s energetickou soběstačností by byl vyřešen. Kdyby stavěli Rusové, ušetřili bychom.

Zapomenout nesmíme na to, že nad všemi dohlíželi Stanjura a Fiala. Ten Fiala, který byl zapojený v Kampeličce. Stovky milionů v taškách vybírané hotovosti jsou mementem. Prostý občan nesměl mít hotovost ve výši nad 15000 eur či ekvivalent v korunách, ale známí Fialy si pobíhali s plnými igelitkami a nic se nedělo. A mrtví kolem Dozimetru a Kampeličky jsou doslova policií ignorovanou šíleností. Stanjura je případ sám pro sebe a nikdo neví, kolik peněz propral přes Ukrajinu, co z toho kde zůstalo. Ale zázračné zbohatnutí rodiny Strnadů napojených i na Hrad nabízí různé teorie. Ani řádění Hřiba v Praze či Bartoše na jím opuštěném ministerstvu však nebyly zadarmo.

Chobotnice a provázanost dotačních a ostatních penězovodů jsou natolik nepřehlednou směsí způsobů, jak krást, že musely být tvořeny s jistým záměrem. Tím není blahobyt společnosti, ale spíše vybraných elit. Krade se v Bruselu, ve státní správě, krade se všude. A když to nejde jinak, ze značnými ztrátami se to propere přes dotace a přes Ukrajinu. Kauza Bitcoiny je v důsledku spíše vtipem, protože Jiřikovský pouze využil nedostatků digitálního světa. Největší zločinci sedí ve vládách, komisích, parlamentech nebo se pohybují kolem nich. Navrhovaných 20 let pro Jiříkovského je v souvislosti s chováním politiků naprostým výsměchem spravedlnosti.

*

Jindřich Kulhavý