Ti vždycky a jedině správní, to mají s Čínou na levačku. Leyenová minulý týden před zoufalci v Europarlamentu – viz Kosa
Leynová a její zpráva o stavu uHnie
se o ní zmínila tak,že zavedeme cla a kvoty na čínské zboží a zaženeme je tím zpátky na stromy a do jeskyní! Fertig. Takhle jednoduché to je. Pro ní.
U nás zase na ČT 24 Kupka s Dolanským zkoušeli školit Okamuru, co že si to dovolil za drzost, když jel do Číny na ofiko návštěvu, místo aby jel na Tchajwan!!! To prý je ten pravý rajc a požehnání pro Českou republiku!
Nad takovouhle koncentrovanou hloupostí ať už evropských lepševiků nebo jejich domácích klonů lze tak nanejvýš lomit rukama. Ale pouze do okamžiku, než třeba přijde mail od takového Alexe o dvou řádcích:
Vlku mrkni na tohle:
link
A ono vám o té Číně, s kterou se baví jen zrádci a podvraťáci a kterou těmi cly a kvótami zaženeme na ty stromy a do jeskyní, najednou na skle vyjede něco, nad čím vám nutně musí spadnout brada i když nejste v materii ani trošku verzírovaný laik. Což je třeba můj případ co se týká AI a proto o ní Kosa mlčí. Nicméně závěry z textu od Alexe nejsou závislé na znalostech nuancí AI, nýbrž podávají výmluvný obraz toho, kde je Říše středu a kde zbytek světa, ohledně ovládnutí a nasazení AI, což prý je klíčový faktor budoucího světového uspořádání… A moje brada opravdu spadla, když mi došly konsekvence článku ze švýcarského webu UncutNews podnázvem
Die wichtigste KI-Geschichte der Welt spielt sich an einem Ort ab, von dem Sie noch nie gehört haben
Nejdůležitější příběh AI na světě se odehrává na místě, o kterém jste nikdy předtím neslyšeli
Slyšeli jste někdy o prefektuře Ulanqab, malém administrativním regionu – alespoň podle čínských měřítek – s 1,5 milionem obyvatel, který se nachází uprostřed stepi Vnitřního Mongolska? Myslím, že určitě ne.
Když jsem se zeptal své ženy, rozené Číňanky, která cestovala téměř všude po Číně – včetně dvou našich cest do Vnitřního Mongolska – ani ona o tom nic nevěděla. Takže je fér říct, že toto místo není zrovna známé, ani v Číně.
To proto, že tohle místo je podle jakéhokoliv dosavadního měřítka naprosto nevýrazné. Podívejte se na jeho stránku na Wikipedii a uvidíte, že jediné, čím je známý, je to, že je rodištěm He Pingpinga, který krátce držel Guinnessův rekord jako nejmenší muž na světě.
To je vše. To je celý seznam nějakých markantů!
Až na – a vím, že na něco takového čekáte – existuje zajímavá statistika, která by vám měla ukázat, že v tomto místě je víc, než se na první pohled zdá: tato malá prefektura s 1,5 milionu obyvatel spotřebovává téměř 1 % celkové elektřiny v Číně . Čtete správně, konzumovala, ne produkovala.
Pokud vydělíte každou kilowatthodinu, kterou Ulanqab spotřebuje, jejich 795 000 domácnostmi , každá z nich „spotřebuje“ asi 105 000 kWh elektřiny – což je asi desetkrát více než americký průměr (i když americké domácnosti obvykle spotřebují asi pětkrát více než čínské ). To jsou naprosto šílené údaje o spotřebě elektřiny.
Co tedy zkouší obyvatelé Ulanqabu? Provozují všechny elektrické spotřebiče v rozsahu deseti amerických domácností – nebo za tím stojí něco jiného?
Tento další zajímavý fakt o Ulanqabu vám může napovědět na odpověď: V posledních letech tato nenápadná prefektura tiše podepsala investiční dohody v hodnotě více než půl bilionu jüanů – ano, bilion s „B“ – se všemi hlavními čínskými technologickými společnostmi.
Toto je příběh o tom, jak se malé místo v Číně, o kterém téměř nikdo nikdy neslyšel, stalo nejdůležitějším místem pro budoucnost čínské AI – a možná i pro budoucnost celého světa.
Za prvé, Ulanqab možná není nijak výjimečný, ale má několik přírodních vlastností, které ho činí velmi jedinečným:
- Je velmi tam chladno. Průměrná roční teplota je 4,3 °C – přibližně stejně jako v Reykjavíku na Islandu. V zimě se pravidelně dosahují teploty −30 °C.
- Je velmi větrno. Oblast Ulanqab má až 10 % celkového rozvojového větrného potenciálu Číny (!) z hlediska průměrné rychlosti, odolnosti a terénu.
- Je velmi slunečno. Ročně je zde více než 3 200 hodin slunečního svitu, což je v průměru téměř devět hodin denně – více než v Los Angeles.
- Je velmi prázdný. Prefektura pokrývá 54 000 km² – což je více než Dánsko – a má hustotu obyvatelstva 29 osob na kilometr čtvereční. Půda je prakticky zdarma.
A číslo 5: Další významnou výhodou je, že Ulanqab je geograficky velmi blízko Pekingu — méně než 200 kilometrů daleko, jen krátká cesta vlakem — a co je pro náš příběh významné, asi milisekundu daleko, pokud jste datový paket cestující optickým kabelem.
Když se na to všechno podíváte a dokonce i na datová centra nebo energetickou infrastrukturu, měli byste si už uvědomit, že tento seznam působí jako totální vlhký sen pro inženýry počítačové infrastruktury.
Jak říkají Číňané „dōu yào“ (都要) – má všechno: studený vzduch na bezplatné chlazení serverů, vítr a slunce na levné napájení, liduprázdné pozemky na stavbu a Peking tak blízko, že latence je jen zaokrouhlovací chyba.
A inženýři si toho samozřejmě všimli – proto zmíněné investiční dohody v hodnotě půl bilionu jüanů: prakticky každé velké jméno v čínském technologickém průmyslu – Alibaba, Huawei, Kuaishou, Baidu, Deepseek a dokonce i takový Apple – tam buď již postavilo, nebo buduje obrovské kampusy datových center.
Ulanqab je na cestě stát se největší koncentrací výpočetního výkonu v Číně – a na světě – s obrovským náskokem: podle dostupných údajů z STDaily , oficiálních novin Čínského ministerstva vědy a technologií,mluvíme o více než 5 milionech smluvních standardních počítačových racků.
Pokud neznáte tento termín, standardní rack je dvoumetrová kovová skříň nacpaná 20 až 40 servery – přičemž každý server obsahuje mezi 2 a 8 vysoce výkonnými čipy. Takže s 5 miliony racků se potenciálně jedná o až 1,2 miliardy čipů : téměř jeden čip na čínského občana!
Abych vám dal představu o rozsahu, xAI „Colossus“ — slavný AI supercluster Elona Muska v Memphisu v Tennessee, který on nazývá „největším AI superpočítačem na světě“ — běží na přibližně 200 000 čipech . 5 milionů skříní v Ulanqabu by mělo kapacitu pojmout jich tisíckrát více.
I když vezmete v úvahu, že většina těchto stojanů ještě není postavena, ambice je dechberoucí.
Jak daleko se rozšíření zatím posunulo? Na konci roku 2025, podle Guangming Daily , jedněch z hlavních čínských novin, bylo oficiálně investováno přibližně 400 miliard jüanů z 500 miliard jüanů, fyzicky postaveno 500 000 stojanů a 330 000 jich bylo skutečně už uvedeno do provozu – což je zatím přibližně 10 % realizace.
Deset procent možná nezní jako mnoho, ale vezměte v úvahu toto: Pouze jeden z 89 podepsaných projektů — Galaxy Campus skupiny Envision Group, který byl spuštěn v srpnu — je již největším jednotlivým AI výpočetním zařízením na světě . A toto je jen jeden z 89 smluvně dohodnutých projektů.
Mimochodem, nic z toho nevzniklo náhodou nebo organicky „neviditelnou rukou“ trhu. Vývoj Ulanqabu v datové centrum vychází z národní infrastrukturní strategie čínské vlády z února 2022 nazvané 东数西算 – doslova „Východní data, západní výpočty“. Bylo určeno osm národních datových center, včetně Vnitřního Mongolska. Myšlenka v kostce: Data budou využívána v bohatém, hustě osídleném východě, ale výpočetně náročné procesy by měly probíhat tam, kde je energie levná, půda je dostupná a chlazení je zdarma.
Únor 2022, pokud si vzpomínáte, byl devět měsíců před spuštěním ChatGPT. Zatímco Západ si teprve nyní říká, že tato AI je ve skutečnosti problém s energií a infrastrukturou, Čína k tomuto závěru dospěla už před čtyřmi a půl lety – a začala podle toho jednat!
Samozřejmě netvrdím, že Čína konkrétně předpověděla boom AI – ale alespoň bylo jasné, že výpočetní výkon je strategický zdroj, který vyžaduje energii, a že je pro něj nezbytná odpovídající strategická infrastruktura.
Rozšiřování energetické infrastruktury, zejména v Ulanqabu, je opravdu zajímavé.
Čína má dva obrovské národní provozovatele elektrické sítě: Státní síť (国家电网), která pokrývá většinu země, a Čínskou jižní síť (南方电网), která obsluhuje pět jižních provincií. Společně obsluhují prakticky celou Čínu.
Existuje však jedna výjimka: takzvaná „síť Mengxi“ (蒙西电网), kterou provozuje Inner Mongolia Electric Power Group (内蒙古电力集团), státní společnost pod regionální vládou, Regionalregierung nikoli pod jedním ze dvou národních provozovatelů sítě. Je to jediná nezávislá čínská elektrická síť na provinční úrovni – a pokrývá přesně tu část stepi, kde se nachází Ulanqab.
Její relativně malá velikost a skutečnost, že je zcela zaměřená na západní Vnitřní Mongolsko, jí dávají mobilitu a motivační strukturu, kterou ostatní dva obří síťoví operátoři prostě nemají. Posláním sítě Mengxi je zaměřit se výhradně na podporu rozvoje Vnitřního Mongolska.
Výsledky mluví samy za sebe: ceny elektřiny dosáhly přibližně 0,32 jüanu za kilowatthodinu – tedy kolem 4,4 amerických centů. Celosvětová průměrná cena průmyslové elektřiny je 0,162 $/kWh , takže mluvíme o zhruba o 80 % nižší.
Pro srovnání, Muskovo AI datové centrum „Colossus“ dostává jeden z nejlevnějších tarifů za elektřinu v USA – které už mají překvapivě levnou elektřinu podle světových měřítek – se slevou více než 50 % ve srovnání s obyvateli Memphisu, kteří už sami mají nejnižší tarify v zemi (například asi o 50 % levnější než obyvatelé Kalifornie). Přesto Musk platí 6,2 amerických centů za kilowatthodinu – o 41 % více než v Ulanqabu! Copak z toho asi vyplývá?
Ani nebudu srovnávat s Evropou, kde je situace přímo deprimující: průměrná cena pro „nedomácí zákazníky“ je 0,1837 eura za kWh – asi 0,21 dolaru/kWh, téměř pětkrát více než v síti Mengxi. Nejlevnější elektřina v Evropě je ve Finsku dostupná za 0,0748 eura za kWh – což je asi 0,09 dolaru – což je asi dvakrát dražší než v síti Mengxi.
Není tedy přehnané říci, že síť Mengxi je pravděpodobně jedním z nejlevnějších výrobců elektřiny na světě v současnosti.
A toho bylo z velké části dosaženo díky zelené energii, která tvoří více než polovinu celkové instalované kapacity sítě Mengxi a 47 % skutečné výroby elektřiny v Ulanqabu, podpořenou 3,2 gigawatty energetických bateriových úložišť , aby se udržely stabilní dodávky, když vítr a slunce nespolupracují.
Sam Altman z ChatGPT jednou řekl, že se „nakonec se náklady na inteligenci AI, sblíží s náklady na energii.“ Pokud je to pravda, tento kousek stepi ve Vnitřním Mongolsku, se svou čtyřcentovou elektřinou a slunečným, větrným a chladným počasím, může být pro budoucnost AI důležitější než jakákoli továrna na čipy kdekoli na světě.
Když už mluvíme o čipech: Jsem si jistý, že si už mnoho pozorných čtenářů položilo zásadní otázku: To všechno zní dobře – ale nerozpadne se to všechno, když není přístup k moderním čipům?
Především má Čína nyní špičkové – nebo alespoň téměř špičkové – čipy: Huawei Ascend 910C, i když zatím nedosáhl úrovně nejlepší Nvidie, stále dosahuje 60–70 % výkonu čipu Nvidia H100 . To není ekvivalent, ale není to daleko od toho. Zvlášť ne když – a to je přesně ta výhoda Ulanqabu – je můžete provozovat za zlomek ceny díky nižším cenám energií a nižším nákladům prakticky na vše ostatní (nákup čipů, sítě, personál datových center, nemovitosti atd.).
A z některých informací víme, že čipy Huawei tvoří významnou část výpočetního výkonu instalovaného v Ulanqabu: například Deepseek oznámil, že jeho 1 GW pobočka v Ulanqabu bude poháněna „alespoň 160 000“ čipy Ascend .
Čína také rychle postupuje v této oblasti: teprve v říjnu 2022 USA zavedly exportní kontroly pokročilých čipů – a to právě proto, že věděly, že Čína je roky pozadu a podle většiny západních analytiků pravděpodobně nikdy nedožene Ameriku. To bylo před čtyřmi lety a Čína nyní fakticky dohnala už 60–70 % zpoždění.
To je v podstatě sázka Číny: dost blízkoložiskům křemíku, dramaticky levnější všechno ostatní. V podstatě je to pro většinu věcí vždy platný čínský model – j který říká, „80 % vlastností í za 20 % ceny“ – a je to velmi efektivní poměr cena/výkon.
Navíc mám podezření, že mnoho společností, které si pronajaly pobočku v Ulanqabu, bude používat čipy Nvidia: například Apple má datové centrum v Ulanqabu a jako americká společnost není omezen žádnými omezeními při nákupu hardwaru Nvidia. A i u čínských společností je situace složitější než v případě Huawei: exportně kompatibilní čip H20 od Nvidie se stále legálně prodává v Číně a hlavní hráči jako Alibaba – jeden z největších nájemců v Ulanqabu – byli v médiích široce medializováni za to, že si nahromadili zásoby od Nvidea v hodnotě miliard dolarů.
Ve skutečnosti by mě nepřekvapilo, kdyby se Ulanqab stal globálním centrem nového typu čínského exportu: tokenů . Čínští komentátoři tomu říkají „算力出海“ nebo „token outbound“ – elektřina a výpočetní výkon se nacházejí v Číně, zatímco výsledky AI jsou exportovány do zahraničí. To už do určité míry probíhá: podle OpenRouteru – jedné z největších světových platforem pro směrování AI modelů – čínské modely nyní představují 61 % globální spotřeby tokenů, což je nárůst oproti téměř nule před pouhými dvěma lety.
To by vysvětlovalo gigantický rozsah projektu: Neplánují postavit více než 5 milionů racků jen pro čínský trh – dělají to jen tehdy, pokud mají vizi stát se světovou přední továrnou na inferenci AI.
Konkrétně to znamená, že to, co vidíme vznikat zde ve stepi Vnitřního Mongolska, je možná přelomovou věci, kterou bychom mohli nazvat „světovým mozkem“ – místem, kde se většina světového myšlení odehrává fyzicky. Pokud se zeptáte Deepseek nebo použijete čínský open-source model přes OpenRouter, vaše vstupy budou nepovšimnuty a přesměrovány do serverového racku v Ulanqabu, kde je zpracován čipem Huawei nebo Nvidia, který je chlazen stepním vzduchem a napájen elektřinou z větrných turbín.
Je to mimochodem vize, kterou se snaží realizovat řada globálních hráčů, včetně Saúdské Arábie a Spojených arabských emirátů, které sdílejí některé charakteristiky Ulanqabu – totiž levnou energii a nevyužitou půdu. Postrádají však chladné klima Ulanqabu (chlazení je samozřejmě obrovským nákladem v poušti na Blízkém východě), domácí dodavatelský řetězec čipů, blízkost obrovského domácího trhu a – zejména dnes – základní požadavek nebýt v aktivní válečné zóně.
To vše nečekaně činí z Ulanqabu jedno z geopoliticky nejvýznamnějších míst na světě a vyvolává celou řadu zásadních strategických otázek.
Například, pokud jsem v Evropě s jejími extrémně vysokými cenami elektřiny, dovolím, aby AI požadavky mých občanů byly zpracovávány na čínské půdě, protože to prospívá jejich kupní síle a snižuje nákladovou základnu mých firem? Nebo nutím své občany a firmy platit pětkrát více za stejný AI závěr, protože je příliš velké strategické riziko, aby se jejich vlastní myšlení řešilo v zahraničí?
Na první pohled to nemusí znamenat mnoho. Pokud jste však přesvědčeni, stejně jako já, že AI bude pro ekonomiku 21. století stejně zásadní, jako je elektřina pro ekonomiku 20. století, pak by právě tato otázka mohla být jednou z nejzásadnějších naší doby – bez zjevné správné odpovědi.
Jenže to není úplně pravda. Existuje správná odpověď: masivně urychlit expanzi výroby elektřiny, aby bylo možné konkurovat čínským cenám. Ale pokud jste sledovali, jak se Evropa za posledních dvacet let snaží něco vybudovat, pochopíte, proč tomu nevěřím.
Pravděpodobnější budoucnost, ke které směřujeme, je Čína s udržitelnou konkurenční výhodou v cenách elektřiny a tedy s trvalou slevou na náklady na umělou inteligenci – ve světě, kde se tato stane jedním z nejdůležitějších faktorů v jakémkoli odvětví.
Strategickou otázkou, které budou státy čelit čím dál, je: Kdo bude rozhodovat o našem strategickém myšlení? Ponecháme si ho ve vlastní zemi a tím se vystavíme trvale konkurenční nevýhodě – nebo ho importujeme a přijmeme s tím spojená rizika pro naši suverenitu?
Stručně řečeno, je to volba mezi závislostí a bezvýznamností : levné myšlení vás činí závislými, drahé myšlení vás činí bezvýznamným.
Domnívám se, že právě proto Čína přikládá open source tak velký strategický význam. Jak jsem opakovaně zdůrazňoval v jiných článcích – například „Neexistuje žádná AI rasa“ – Čína pochopila dříve než kdokoli jiný, že tato hra nikdy nebyla o modelech: můžete je rozdávat, protože nakonec by se stejně staly standardizovanou hromadně vyráběnou komoditou.
Je to starý dobrý model tiskárny: prodejte tiskárnu levně – nebo ji darujte – ale ujistěte se, že jste to vy, od koho si lidé pak koupí inkoust.
Proto je Ulanqab tak důležitý.
Kdesi ve stepi Vnitřního Mongolska, mezi travnatými pláněmi a ovcemi, Čína buduje nejdůležitější konkurenční výhodu 21. století – a nikdo si toho ani nevšiml.
**
Skvělý text! Úžasný! O netušené věci! A teď si do toho promítněte gynekoložku Leyenovou, která chce Čínu brzdit přes cla a kvóty…. A Kupku, co nás směruje na Tchajwan….
Kdo koho vyžene asi tak zpátky na strony a do jeskyní?
Jsme všechno jiné než fanda Číny. Její úspěchy mi nahánějí strach a to už více než 10 let. Kdy mi došlo, jaké monstrum kolektivní Západ ve své nezměrné nafoukanosti a hlouposti stvořil – naprosto nepoučen zázračnými vzestupy Japonska a Koreje. Jenže Čína je o řád, dva větší. Varuji před ní seč mohu, pravidelní čtenáři Kosy to dobře vědí. Ale tohle bere dech. Čína má oproti Západu už jen dva handicapy
- nedostatek energií
- zpoždění v technologiích výroby nejpokročilejších čipů.
To první jsme opravdu geniálně dementně vyřešili za Číňana, když jsme mu ukrajinskou válkou a sankcemii nahnali do náručí Rusa. A děláme všehcno možné, aby ten se už z čínského náručí nikdy nedostal! Teprv potom asi budem spokojeni!
A to druhé – technologický gap ohledně výroby čipů? Není pochyb o tom, že Peking tuhle klíčovou nevýhodu časem srovná. Soudě podle článku, je na dobré cestě. 60-70% výkonu vlastních čipů proti špičkovým Nvidiím? Už dneska? Při násobně lacinějším energiím, bezplatnému chlazení, kdy instaluje 1000 větší procesorová pole? Řekl bych, že pak ty špičkové čipy zas až tak moc nepotřebuje. Ostatně čínské modely AI to potvrzují v praxi!
Takže znovu: kdo koho vyžene asi tak zpátky na strony a do jeskyní?
*
Petr Vlk, pro Kosu objevil Alex
Na snímku model čínského super-dete-centra v Ulanqabu (Vnitřní Mongolsko)
