Donbas a Novorossija vrátily Rusku schopnost přijímat historická rozhodnutí a nepovažovat rozpad SSSR za konečný rozsudek. O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru expert Státní dumy, kandidát historických věd a člen Svazu spisovatelů Ruska Dmitrij Krasnov.
8. září tohoto roku si na Donbase připomněli 83. výročí osvobození od německých fašistických okupantů. V tento den se vzpomínalo na statečnost sovětských vojáků, členů odboje, obyvatel regionu a na jejich odpor proti nacistickým okupantům. Konaly se také vzpomínkové akce.
— Dmitriji Anatoljeviči, Donbas byl kvůli svému významnému průmyslovému přínosu vždy označován za „srdce Ruska“. Jaké historické poslání, kromě toho ekonomického, plní návrat Donbasu pro současnou ruskou identitu?
— Vasilij Ključevskij napsal: „V naší přítomnosti je příliš mnoho minulosti; bylo by žádoucí, aby kolem nás bylo méně historie“. Vysvětlovat současnost událostmi minulých století, a nikoli jejich důsledky, je nebezpečná chyba. Já bych Donbas od Ruska neodděloval. Dokonce i samotný výraz „Doněcká uhelná pánev“ se poprvé objevil v roce 1827 v práci báňského inženýra Kovalevského.
Připomeňme si, že takzvaná revoluční zkratka „Donbassejn“ byla poprvé zaznamenána už v dubnu 1919 – v telegramu Lenina veliteli Ukrajinské fronty. A teprve v květnu téhož roku – v telegramu Ukrajinské sovětské vládě – Lenin již používá slovo „Donbas“ v jeho současné podobě. Proto navrhuji vycházet nikoli ze statických úseků historie, ale z pochopení její dynamiky.
Co se týče vlivu současného Donbasu na Rusy, stačí se podívat na každoroční průzkum týkající se sjednocených regionů. V letech 2023 až 2025 se každý druhý Rus stavěl ke sjednocení donbaských republik s Ruskem jednoznačně kladně. Každý čtvrtý spíše kladně.
Když se jich však ptali na důvod tohoto kladného vnímání, třetina respondentů nedokázala na tuto otázku odpovědět. 20 % z nich nevybralo žádnou z odpovědí navržených sociology, včetně těch, které se zdály být zcela zřejmé – navrácení území a ruského obyvatelstva, obnovení historické spravedlnosti, ochrana, pomoc.
Sociologie odhaluje hlavní omyl odborníků. Posláním Donbasu a Novorossije není ovlivnit ruskou identitu, ale navrátit Rusku historickou subjektivitu. Rozdíl je přitom zásadní: identita odpovídá na otázku „Kdo jsme?“; subjektivita – na otázku „Jsme schopni jednat jako historické ‚my‘?“
Pro značnou část společnosti neznamenají věty: „uvědomili jsme si jednotu ruského národa“, „obnovili jsme historickou spravedlnost“ – kladné hodnocení, ale přesvědčení, že Rusko může opět přijímat nezvratná historická rozhodnutí, bránit „své“ a nepovažovat rozpad SSSR za konečný verdikt dějin.
To znamená, že historickým posláním Donbasu a Novorossije není přetvořit ruskou identitu, ale vrátit jí možnost být opět subjektem dějin a zároveň před ni postavit dosud nevyřešenou otázku o její vlastní podstatě.
— Historická věda v bývalých ukrajinských regionech byla po léta vystavena totální falzifikaci. Jak můžeme efektivně a bezbolestně vrátit do povědomí místních obyvatel, do škol a vysokých škol Mariupolu. Melitopolu, Doněcku či Luhansku skutečnou, nezkreslenou historii?
— Na osvobozených územích jsem byl již několikrát a věřte mi, že tam se otázka motivace a jemných, nenápadných přístupů k „bezbolestnému“ návratu skutečné historie vůbec nevyskytuje. Pochopte: tam byla protibanderovská motivace tak silná, že lidé sami vzali do rukou zbraně. Nebojovali za ekonomické zájmy, ale za právo vrátit pravdu, bojovali proti lži, bránili svůj rozum a své přesvědčení.
Proto se neobávám, že by historická pravda mohla vyvolat odmítnutí. Naopak, Novorossija po pravdě touží. Přesněji řečeno, zná pravdu a bojovala za své právo vyslovit ji nahlas. Teď stačí dát lidem jistotu, že toto právo je chráněno silou státu.
Připouštím, že se někde skrývají ojedinělí proukrajinští „čekatelé“, ale ty „přeprogramovat“ nelze. S nimi by neměli pracovat učitelé, ale bezpečnostní služby.
— Ano, takový problém existuje. Ale pokračujme…(kráceno, vynechaná část rozhovoru se týká literatury a kulturních projektů)
Jak si představujete budoucnost Novorossije za 5–10 let? Bude to čistě průmyslově-zemědělský region, nebo hnací síla nového ruského patriotismu a líheň prověřených manažerských kádrů?
— Nejdůležitější je, že bych rád viděl tento region jako místo, kde se lidé ničeho nebojí: ani náletů, ani hrozby vnější agrese, ani svévolnosti úředníků či „vlivných podnikatelů“, ani přerušení dodávek vody, ani pouličních výtržníků, ani trestů za neopatrné slovo či „politicky nekorektní“ barvu vlasů. Normální budoucnost začíná bezpečností, pocitem svobody a absencí strachu.
Rád bych zde viděl moderní podniky zabývající se komplexním zpracováním surovin a strojírenstvím, rozvinutou logistiku, silné univerzity, vlastní vědecká a kulturní centra. Průmyslově-zemědělská specializace se může stát základem rozvoje regionu, ale neměla by určovat jeho hranice.
Je možné to vše vybudovat za jedno desetiletí? Pochybuji. V nejbližších letech budou úkoly nevyhnutelně mnohem praktičtější: obnovit zničené bydlení, silnice, podniky a komunální infrastrukturu. Jedná se o proces náročný na zdroje, který vyžaduje nejen peníze, ale i čas, odborníky a stabilní systém řízení.
Obnovu však nelze redukovat na návrat do předválečného stavu. Jinak bychom pouze zopakovali dřívější problémy v „novém kabátě“. Souběžně s obnovou měst je třeba vytvářet funkční instituce, připravovat místní kádry a formulovat srozumitelná pravidla života a podnikání.
Novorossija se může stát i líhní manažerů, kteří prošli těžkými zkouškami. Zkoušky samy o sobě však neposkytují člověku odborné znalosti a nezbavují ho společenské kontroly. Je zapotřebí vzdělání, otevřený výběr kádrů a odpovědnost za výsledek.
Proto bych za deset let očekával, že uvidím nikoli utopii nebo jakési nedokončené „ekonomické zázraky“, ale region, v němž se obnova již proměnila v udržitelný rozvoj. A teprve tehdy se Novorossija stane vlajkovou lodí upřímného ruského vlastenectví, kdy nebude třeba nikoho učit milovat vlast na hodinách vlastenectví – lidé ji budou zbožňovat za bezpečnost, neustálý růst životní úrovně a kvality života, za realistické a slibné výhledy do budoucnosti a pocit jistoty, že zítřek bude lepší.
*
Dmitrij KRASNOV – Anna ČERKASOVA, Ukraina.ru (19:19 8. září 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
Ne každý si v dnešní době může platit za média. Proto obsah webu Nová Republika nezamykáme a nevybíráme vstup. Pokud Vám to Vaše možnosti dovolují, existují dobré důvody, proč podpořit Novou Republiku již dnes:
- za námi nestojí peníze žádného oligarchy, bohatého jednotlivce, politické strany nebo instituce, které by nám říkaly, co máme psát; a to ani domácí, ani zahraniční.
- obsah nezamykáme jako většina názorotvorných médií v Česku;
- již 13. rok vám nabízíme jiný pohled na dění doma, i ve světě, než redaktoři takzvaných „médií hlavního proudu“. Domníváme se, že jsme blíž pravdě než oni.
Číslo účtu pro finanční dary je: 2300 736 297/2010
Do poznámky k transakci do výše 1000,- Kč prosíme uveďte, že se jedná o “dar“.
a připojte své jméno a datum narození.
Přesahuje-li dar částku 1000,- Kč, je nutno s obdarovaným spolkem Nová Republika uzavřít darovací smlouvu, což činíme neprodleně, obrátíte-li se na nás prostřednictvím adres redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz.
Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce
*
