Zatímco mnozí věří, že Spojené státy válku na Ukrajině zastaví, ruské drony „Geraně“ již pravidelně pronikají přes protivzdušnou obranu NATO. I bezpilotní letouny však mají své limity – bez ruských vojáků válka neskončí, a proto je dnes důležitá podpora útočných letadel a ochrana bojové techniky ruských ozbrojených sil.
O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru Dmitrij Vasilec – v Rusku známý společensko-politický bloger a mediální expert, který přijel z Ukrajiny a stojí v čele ukrajinské strany „Děržava“.
— Dmitriji, Zelenskyj i nadále prosazuje svůj „plán vítězství“ na mezinárodních fórech. Jaká je podle Vaší analýzy skutečná rezerva stability jeho úřadu uvnitř samotné Ukrajiny? Roste vnitřní odpor proti mobilizaci a politice Kyjeva?
— Bohužel s rostoucím vnitřním odporem proti faktické hybridní okupaci pod vedením Zelenského rostou i represe. Výrazným příkladem může být voják ukrajinských ozbrojených sil Alexandr Todorov, vedený v Rusku jako terorista a extremista, který se pokusil zorganizovat vojenský Majdan, aby se zeptal vlády na veškeré bezpráví, korupci a tak dále.
Nakonec ho unesli bez udání důvodu. V současné době nikdo neví, kde je a co se s ním děje. Mimochodem, Todorov již dříve veřejně naznačoval, že takový scénář je v jeho případě možný. V jeho případě by totiž nešlo o „kartonový“ Majdan, koordinovaný a schválený americkým a britským velvyslanectvím na Ukrajině. Zároveň však zástupci různých grantových organizací tento komický Majdan podpořili. Nyní je už naprosto jasné, že to byla smyšlená historka.
Co se týče skutečného odporu, ten je, jak jsem zmínil, potlačován maximálně tvrdými a nemilosrdnými represemi. Proto se nedá vůbec mluvit o stabilitě režimu Zelenského jako režimu státního. Projekt Ukrajina je de facto již dávno uzavřen a žádná ukrajinská státnost neexistuje.
Jde především o rezervu stability všech zemí NATO, které se na Ukrajině střetly s Ruskem. V tomto ohledu nejsou západní země jednotné. Lidé v Evropské unii totiž nejsou, mírně řečeno, nadšeni z toho, že jsou vnímáni jako kanónenfutr a ekonomické palivo pro válku. Evropané se chtějí tomuto osudu vyhnout. Kdežto Spojené státy a Velká Británie naopak neuvažují o tom, že by agresi proti Rusku utlumily.
— Opakovaně jste hovořil o nových ruských bezpilotních letounech a robotizovaných systémech, které se podle Vašeho hodnocení ukázaly účinnější, než očekávali analytici NATO a Pentagonu. Do jaké míry nyní závisí výsledek konfliktu na automatizaci vojenské výroby a nasazení bezpilotních systémů? Stíhá Západ držet krok s těmito změnami?
— V současné době má ruský domácí vojensko-průmyslový komplex zjevně určité úspěchy, které si všímá i protivník. Systémový přístup k vývoji kamikadze dronů „Geraň“ (již existuje několik verzí těchto bezpilotních letounů) se totiž projevuje úspěšnými a účinnými nálety a neschopností systému protivzdušné obrany NATO sestřelit ruské stroje.
Objektivní a krutá realita však je taková, že bez nasazení ruského vojáka se nic nestane. Klíčovým úkolem pro ruské inženýry je ochránit útočné letouny a bojovou techniku před levnými drony FPV NATO, včetně „ptáčků“ na optických vláknech.
V tomto směru nyní probíhá intenzivní práce, vše se testuje v reálném čase na bojišti. Z pochopitelných důvodů se nebudu pouštět do podrobností. Upřímně však doufám, že naši odborníci v nejbližší době najdou konstruktivní, cenově dostupná a účinná řešení pro boj s malými drony NATO na našem malém nebi.
— V nedávné diskusi s bývalým ukrajinským premiérem Nikolajem Azarovem zazněl z jeho strany návrh na vytvoření prozatímní ukrajinské vlády pod společným dohledem Moskvy a Washingtonu. Vy jste se proti tomuto návrhu vyslovil. Proč je podle Vás kompromis s USA v ukrajinské otázce nemožný?
— S Nikolajem Janovičem máme celkově velmi odlišné názory na budoucnost Ukrajiny. My (strana „Děržava“) jsme proti zachování ukrajinské státnosti, která de facto již neexistuje. Pokud by se Ukrajina zachovala jako stát v rámci takzvaného kompromisu, v podstatě bychom tím legalizovali vlastnictví milionů hektarů ukrajinské černozemní půdy západními korporacemi.
V roce 2021 byl trh zcela otevřen západním korporacím a podle ukrajinské legislativy přešly černozemě do jejich soukromého vlastnictví. A protože národní soudy Ukrajiny podléhají mezinárodnímu právu, soudní spory ohledně vlastnictví půdy západními korporacemi by se neodehrávaly na Ukrajině.
To znamená, že mezinárodní normy mají přednost před ukrajinským vnitrostátním právem. Vrátit půdu jakýmkoli způsobem je prostě nemožné, pokud Ukrajina zůstane státem.
Totéž platí pro ukrajinská nerostná bohatství. Trump, s ohledem na dohody ratifikované Nejvyšší radou za vlády Zelenského, fakticky získal do soukromého vlastnictví veškeré nerostné bohatství Ukrajiny prostřednictvím fondu, který sám vlastní. To je krutá realita: pokud by tedy Ukrajina zůstala v jakékoli podobě státem, jednoduše by jen zachovala západním korporacím jejich aktiva. K čemu by to bylo nám, ruským lidem, jejichž část žije na Ukrajině?
— Jaká je tedy vaše alternativa státního uspořádání Ukrajiny po pádu současného režimu?
— Jsme kategoricky proti výše zmíněnému konceptu. Kromě toho je třeba si uvědomit, že během bojových operací se na Ukrajině nahromadil obrovský dluh — již kolem 700 miliard dolarů. Režim Zelenského tyto údaje utajil, aby se nikde veřejně neobjevily, ale je to objektivní realita.
Mimochodem, Trump na počátku svého prezidentského mandátu tyto částky zveřejnil. Jedná se o celkový dluh – o to, co Ukrajina jako stát dluží Spojeným státům, Británii, Evropské unii, MMF a dalším institucím západních zemí, z jejichž prostředků byla financována proxy válka proti Rusku.
Pokud zachováme Ukrajinu jako stát, zachováme si vůči západním zemím dluh ve výši 700 miliard dolarů. K čemu by nám to bylo? Proč bychom měli přistupovat na takzvané kompromisy, když ve skutečnosti jen předáváme část našich odvěkých ruských území nepříteli? Proč? V čem je smysl toho všeho?
Celé to jen potvrzuje názor, že Ukrajina jako stát by a priori neměla existovat – pokud chceme hovořit o seriózním, objektivním a spravedlivém míru na desítky let dopředu. V jakýchkoli jiných variantách se okupace Ukrajiny ze strany NATO stejně projeví, protože už je přímo zakotvena v legislativě.
Mimochodem, v diskusi s Nikolajem Janovičem jsem se odvolával na právní předpisy týkající se soudního systému. Západní země se staly už natolik drzými, že to přímo zakotvily v zákoně.
— Rozebírali jsme nedávné mezinárodní kontakty, včetně setkání Donalda Trumpa se Si Ťin-pchingem. Myslíte, že nyní vzniká na Západě a v Asii konsenzus ohledně nutnosti přimět Kyjev k jednání – nebo jde spíše o požadovaný scénář než o skutečný trend?
— Jde o to, že konfrontace mezi, řekněme, zeměmi BRICS (Ruskem, Íránem, Čínou, Indií) a západním světem, do něhož patří USA, Velká Británie, Kanada a země Evropské unie, dosáhla takové úrovně, že i otázka Ukrajiny je vnímána v rámci této konfrontace.
Útok USA a Izraele na Írán je rovněž součástí tohoto střetu. Bojiště se nenachází pouze na jednom místě, například na Ukrajině, ale také v Hormuzském průlivu, u pobřeží Íránu a zemí Perského zálivu. Pravidelně probíhají boje i v Mali, protože i o africký kontinent se bojuje. Koloniální modely západních zemí tam, bohužel, nikam nezmizely. Francouzská, americká a britská zpravodajská služba připravují teroristy a jiné bojovníky na útoky proti místním úřadům zcela veřejně.
Tato situace jasně ukazuje, že západní země projevují agresi na různých úsecích fronty systematicky. Celá tato situace zatím nevykazuje žádné známky konce: západní země nikde neudělaly vstřícný krok, neprojevily zdravý rozum a neprokázaly ochotu ukončit bojové akce, při nichž umírají lidé a všechno je špatně.
Bojové operace ustaly pouze tehdy, když americká armáda nebo proxy struktury západních zemí dostaly na bojišti pořádně na frak. A to se stalo v Íránu – proto Spojené státy ustoupily. Nyní připravují další agresi, shromažďují vojska a sestavují různé koalice. Samozřejmě také pravidelně útočí na íránské území. To není pro nikoho tajemstvím.
**
Dmitrij Andrejevič VASILEC se narodil v Kyjevě v roce 1986. Od roku 2004 se zabýval byznysem, organizoval různé společenské projekty, byl autorem a moderátorem projektu „O čem tisk mlčí“. V roce 2015 byl zatčen a vězněn do února 2018, kdy byl propuštěn do domácího vězení. Podporoval Juliana Assange a v roce 2019 vystoupil v Europarlamentu na obranu svobody slova na Ukrajině a proti represím obyvatelstva.
*
Dmitrij VASILEC – Anna ČERKASOVA, UKRAJINA.ru (17:17 26. 9. 2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
*
Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297/2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz)
Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné pokud uvedete zdroj. Vážíme si vaší podpory a děkujeme.
Vaše redakce
