Co je cílem Húthijů? Mají vlastní jemenský projekt, nebo se jedná pouze o íránské loutky? Jaký bude další vývoj? Tomu všemu se věnuje odborník na Blízký a Střední východ Tomáš Strnad.
Toto hnutí, které se ve skutečnosti nazývá Ansár Alláh (انصار الله) – tedy přibližně stoupenci boží – vzniklo v devadesátých letech. Húthíjům se začalo říkat dle zakladatele a vůdce Husajna Badruddína al-Húthího. Ten kritizoval tehdejší jemenskou vládu, USA a také Saúdskou Arábii a volal po Jemenu bez cizího vlivu. Docházelo ke střetům jeho stoupenců s jemenskými ozbrojenými složkami a nakonec byl jemenskými vojáky v roce 2004 zabit. Po něm nastoupil jeho mladší bratr a současný vůdce Abdulmalik al-Húthí. Jeho stoupenci žádali mimo jiné větší autonomii v provincii Sacda u hranic se Saúdskou Arábií, kde byla jejich hlavní bašta.
Rostoucí vliv hnutí zaregistroval rovněž Írán a začal ho podporovat. Během arabského jara se stoupenci hnutí vydali na ozbrojený pochod do dalších částí země. Proti nim vznikla koalice v čele se Saúdskou Arábií a Spojenými arabskými emiráty. Nepodařilo se je však zlikvidovat. Naopak – Húthíjové obsadili velkou část země včetně hlavního města Saná. Mezi Saúdy a Emiráťany došlo k roztržce a SAE začaly podporovat separatistická hnutí na jihu země.
V roce 2023 zprostředkovala Čína dohodu mezi Íránem a Saúdskou Arábií, na jejímž základě vyvinul Írán na Húthíje tlak, aby dál nepostupovali a neútočili na Saúdskou Arábii. Tato dohoda zůstala až do posledního období v platnosti.
Dá se tedy říct, že se opravdu jedná o samostatné hnutí s jemenským projektem, které Írán podporuje a využívá. Húthíjové zase využívají Írán k dosažení vlastních cílů – jde o vzájemnou výhodnost. Húthíjové by rádi ovládli celou zemi. Nyní získali de facto celé pobřeží Rudého moře. Boje probíhají v Máribu, al-Džaufu a Tacizzu. Húthíjové zahájili mohutnou ofenzívu, která se však pod tlakem saúdského bombardování částečně zpomalila. Pokud by se jim podařilo tyto provincie dobýt, nastoupil by pochod na jihojemenskou metropoli Aden, kde sídlí mezinárodně uznávaná vláda. Pokud by padl Aden, měli by zemi pod kontrolou. Dosáhnout takového cíle však nebude snadné. V Adenu i v některých jiných částech jihu země sílí odstředivé tendence a snaha oddělit se od severní části. Obliba Húthíjů zde není vysoká.
Taktika Húthíjů
Húthíjové postupují opatrně a nejdou do velkého rizika. Za léta válek se hodně naučili a mají připravené vojenské taktiky. Dokázali modernizovat a upravit některé starší sovětské zbraně. Poslední ofenzíva byla evidentně naplánována a dopředu dobře připravena. Spustili ji ve chvíli, kdy to nikdo nečekal. Obsazením velké části pobřeží odřízli rovněž vládní jednotky od části zahraniční podpory. Provincie Márib je pro postup dál klíčová, a proto se na ni nyní zaměřili.
Po získání kontroly na jihu země byli bombardováni Saúdy. V tu chvíli zmizeli a zdálo se, že se stáhli – ve skutečnosti se však pouze ukryli. Je to jejich taktika. Nyní budují tunely a kryty, v nichž budou před dalším bombardováním částečně v bezpečí. Tímto způsobem postupovali na všech dobytých územích: hned po dobytí se opevnili a vybudovali kryty. Pokud by měli být z nově obsazených území vytlačeni, je nutné tak učinit co nejdříve. Čím déle na území budou, tím více se opevní a posílí své pozice.
Postupu Húthíjů pomohly mnohé předchozí události. Po svržení dlouholetého prezidenta Alího Abdalláha Sáliha v roce 2012 hledala země těžko stabilitu. Húthíjové proto dva roky poté obsadili hlavní město. Ve vládních kruzích došlo k vnitřním rozporům a konfliktům, čehož Húthíjové využili. V některých oblastech musela vládní armáda bojovat s extrémisty z al-Káidy, Islámského státu a jiných organizací. Na jihu zase čelila separatistickým skupinám. Armáda je proto vyčerpaná a oslabená. Húthíjové navíc dostali podporu z Íránu.
Spolupráce s Íránem a jeho spojenci: regionální rozměr
I když se jedná o samostatné jemenské hnutí, bez podpory Íránu by těžko dosáhlo takových úspěchů. Snaha blokovat dodávky zbraní a kontrolovat pobřeží země, aby Húthíjové již žádné íránské zbraně nedostali, skončila absolutním nezdarem. Kromě zbraní zde působili také íránští instruktoři.
Výcvik neprobíhal pouze za asistence vycvičených bojovníků íránských revolučních gard na jemenském území, ale i na území jižního Libanonu a v Iráku. Saúdská média již v minulosti několikrát ukázala snímky instruktorů Hizballáhu v Jemenu, kteří Húthíje cvičili a dávali jim instrukce.
Krátce před začátkem húthíjovské ofenzívy přistávalo na letišti v hlavním městě Saná jedno íránské letadlo za druhým. Írán evidentně posílal Húthíjům zbraně a připravoval je na chystanou ofenzívu. Saúdské letectvo proto v tu dobu letiště v Saná bombardovalo, aby přistání letadel zabránilo. Húthíjové toto bombardování označili za porušení předchozích dohod a příměří a oficiálně jím zdůvodnili ofenzívu.
Když začali Húthíjové útočit na saúdská ropná a jiná zařízení, přidaly se také proíránské skupiny v Iráku a některé útoky na Saúdskou Arábii přišly přímo z iráckého území. Je tedy evidentní, že i když má každé proíránské regionální hnutí svůj vlastní program a projekt, dochází mezi nimi k úzké spolupráci, vzájemné podpoře a promyšlené koordinaci.
Útoky na Saúdskou Arábii mají rovněž regionální rozměr. Jedná se o největší a nejsilnější zemi v regionu, tedy o významného hráče. Pokud se tato země podvolí, oslabí spolupráci s USA, případně vyzve USA, aby stáhly své vojáky a zavřely vojenské základny na saúdském území – a s velkou pravděpodobností je budou následovat i další státy. Húthíjové tak výměnou za íránskou podporu pomáhají Íránu vytvářet silnou pozici a tlak na Saúdy a potažmo na další země v regionu, aby přijaly jeho podmínky.
Saúdská Arábie dokonce obviňuje Húthíje z útoku na posvátné město Mekka. Húthíjové to sice ostře popírají, nutno však přiznat, že by takový útok z jejich úhlu pohledu dával smysl. Symbolicky by totiž znamenal zpochybnění legitimity saúdské vládnoucí rodiny a její svrchovanosti nad muslimskými svatyněmi v Mekce a Medíně. Jedná se o velmi nebezpečný a riskantní krok – hrozí, že si tím Húthíjové poštvou proti sobě další muslimské země a způsobí hněv většiny věřících muslimů. Jako by tím nepřímo říkali: Saúdská Arábie buď ustoupí a přistoupí na dohodu dle íránských podmínek, nebo bude ohrožena její legitimita.
Vojenské řešení je z obou stran téměř nemožné. Húthíjové nemají na to Saúdskou Arábii přímo napadnout a ohrozit vládnoucí rod. Saúdská Arábie ani jiné země nebudou mít zájem o další nebezpečné dobrodružství v Jemenu, který se zatím nikomu nepodařilo obsadit a kde nikdy nikdo neuspěl. Jediným řešením tak bude opět jednání mezi Íránem a Saúdy.
A co na to svět?
Svět je, jako vždy, zděšen, rozhořčen a kdo ví co ještě. Světoví lídři nešetří slovy kritiky a nabídkami solidarity. Do boje proti Húthíjům nebo dokonce Íránu se však po předchozích hořkých zkušenostech nikomu nechce.
Krátce po začátku húthíjovské ofenzívy a během jejich postupu po pobřeží Rudého moře došlo na velvyslanectví USA v ománském Maskatu k jednání zástupců USA se zástupci Húthíjů. Húthíjové akceptovali americké požadavky a slíbili, že nebudou útočit na americké lodě ani cíle. Dokonce slíbili, že nechají na pokoji i lodě a cíle izraelské – což zní vzhledem k jejich předchozím slibům likvidace Izraele absurdně. Prohlásili, že jejich cílem je pouze Saúdská Arábie, tedy paradoxně srdce muslimského světa.
USA se proto rozhodly více se neangažovat. Podobně se k současnému stavu věcí staví většina velkých i malých hráčů v regionu i ve světě – a to přesto, že ceny pohonných hmot a s nimi i dalších komodit prudce stoupají. Jako by nikdo nevěděl, jak dál, a nikdo už neměl chuť nic dělat.
Pro USA a západní svět se jedná o absolutní ztrátu pozic. Nejenže nedokázaly své spojence v Zálivu ochránit, ale jejich vojenské základny se staly pro tyto země problémem a přítěží. Prohlášení Itálie o připravenosti poslat do Rudého moře vojenské lodě bere asi jen málokdo vážně. Podobná slova již dříve padla z úst Emmanuela Macrona v souvislosti s Hormuzem – francouzské lodě se přitom k úžině ani nepřiblížily, aby se jim náhodou nic nestalo.
Země regionu se částečně snaží hledat vlastní řešení. Do hry vstupují Egypt, Turecko, Omán a další státy, které se pokoušejí zprostředkovat jednání s Húthíji a také s Íránem. Nakonec k nim tak či onak bude muset dojít.
Do hry opět vstupuje Čína. Saúdská Arábie a Katar požádaly Čínu o pomoc a zprostředkování jednání. Zdá se, že právě Čína na celé situaci nejvíce vydělá a budoucí dohody a nová bezpečnostní architektura v regionu budou do značné míry záviset na ní.
Situace v regionu se zcela určitě stane součástí setkání Donalda Trumpa a Si Ťin-pchinga ve Washingtonu 24. září. Zda se podaří nalézt nějaké řešení a zda z tohoto setkání vzejdou závěry, které budou mít vliv na další vývoj v regionu i ve světě, je velkou otázkou. Objevují se dokonce spekulace, že by Si Ťin-pching mohl cestu zrušit a vyslat tak Trumpovi silný signál – čínská strana si totiž klade podmínky: USA mají zastavit vojenskou podporu Tchaj-wanu a přestat prosazovat sankce na země a firmy obchodující s Íránem.
Je velmi těžké předpovědět, zda Si Ťin-pching opravdu cestu zruší, a zda budou jednání s Donaldem Trumpem úspěšná. Jasné však určitě je, že jsme svědky zásadních přesunů rovnováhy sil ve světě. Starý svět, jak jsme ho znali, postupně končí a ten nový se zatím rodí. Toto nejisté mezidobí způsobuje otřesy a konflikty v různých částech světa, včetně Hormuzského průlivu a Rudého moře. Doufejme, že se podaří nalézt řešení a situace se alespoň částečně uklidní – i když to určitě nebude snadné.
*
Tomáš Strnad, expert na Blízký a Střední východ, ASIASKOP
Úvodní foto: Midjourney
