Evropa doplácí na nařízený odklon od tradičních surovin a ztrácí konkurenceschopnost, zaznělo ve vysílání STVR. Ekonom Pavel Šik v debatě s politiky upozornil, že trh s palivy je pod extrémním tlakem. Po skončení pořadu ocenil, že slovenská politická diskuse proběhla bez hysterie a překřikování.
Rekordní ceny paliv byly tématem nejnovějšího vysílání pořadu Slovenské televize a rozhlasu (STVR) Odpovědi s Ankou Žitnou. O aktuální situaci hovořili poslanci Národní rady Slovenské republiky Igor Šimko (Hlas-SD) a Marián Viskupič (SaS) a také Tibor Gregor, výkonný ředitel Klubu 500. Připojil se i Pavel Šik, ekonom a poradce ministra zahraničních věcí ČR.
„Celý svět je nádoba, v níž jsou určité zdroje. To, že Evropa teď nebere od Ruska ropu nebo paliva, neznamená, že tato paliva z trhu zmizela. Jsou jen přesměrována na jiné trhy. Rusko přišlo o poměrně zásadní část své rafinérské kapacity. Reagovalo na to tak, že omezilo vývoz. A naopak začalo dovážet. Když Rusko dováží, tak to bere z trhů, kde to berou i ostatní. To znamená, že na trhu začíná chybět surovina. A začíná být napjatá situace,“ upozornil Šik.
Hovořil také o problémech v Hormuzském průlivu. „Ceny začínají být napjaté. K tomu si Evropa sama pro sebe stanovila, že nebude brát ruskou ropu ani výrobky, tedy paliva z ní vyrobená. Tím se jí velice zúžil prostor, odkud může paliva, ale i suroviny pro ně, brát. To způsobilo určité napětí,“ vysvětlil ekonom.
Měli bychom si vzít příklad z Číny
Zmínil výpadek ropovodu East-West, který přispěl k tomu, že teď nemáme kde suroviny brát. „Rafinérie nemůžou vyrábět, jak vyráběly. Když mluvíme o ropě, nemluvíme vždy o jednom druhu, jsou různé druhy, které mají různou výtěžnost. Pokud nahradíme středně těžkou ropu z Blízkého východu americkou lehkou ropou, tak to neznamená, že když máme stejné množství, tak můžeme vyrobit stejně paliv. Rafinérie jsou nastavené na určitou ropu. Proto je to komplikované a přerody toků jsou drané,“ objasnil Šik.
Ve studiu se hovořilo také o klesající produktivitě Evropy a o vzestupu Číny. „Nemyslím si, že něco, co dělá Asie, zhoršuje naši situaci. Asie dělá jen to, aby na tom byla lépe. Neviděl bych to tak, že dělá něco proti někomu. My jsme se do toho kolena střelili sami. Před spoustou let jsme se rozhodli, že Evropa půjde v čele zelené politiky. Ani jsme to nebyli my, kdo rozhodl. Rozhodli to nějací lidé. Evropa nereaguje na situaci ve světě. Tyhle věci se rozhodovaly v době, kdy byla úplně jiná situace. Byl dostatek energií, klid a mír. V té chvíli se rozhodl určitý směr. A dnes by se měl velice korigovat a přizpůsobovat světové situaci. Jenomže tohoto Evropa není schopná. Naopak nařizuje další a další věci, jako kdyby situace ve světě byla úplně jiná. EU by měla přijmout pragmatický pohled, začít věci řešit pragmaticky. Není to Asie, kdo nám ubližuje. Asie se snaží být konkurenceschopná. Přesně tak, jak to dělá Asie, konkrétně Čína, bychom to měli dělat my,“ poradil ekonom.
Kultura politické diskuze ve slovenské televizi překvapila
Své vystoupení v STVR Pavel Šik reflektoval na sociálních sítích. S vtipnou nadsázkou nechal své sledující nahlédnout pod pokličku dálkového připojení do televizního studia a popsal i technické problémy. „… bylo to dost vtipný, původně jsem měl v plánu připojit se do slovenského studia z kanceláře, ale na poslední chvíli jsem musel řešit rodinné věci, a tak jsem přiběhl domů a v kuchyni za vydatného nadávání vytvářel malé nahrávací studio. Technik z televize mi ho ale pochválil a já pro jistotu před začátkem na všechny vrzající dveře napsal velkou ceduli neotvírat, nezavírat, na záchod ceduli nesplachovat a na dveře bytu zvenku pro syna vzkaz, ať je zticha až přijde, protože jsem ve vysílání. Takže nezvonil ani žádný soused,“ reflektoval stres před začátkem přenosu.
Pracovní atmosféru pak narušil domácí mazlíček. „Když mi kočka skočila na klín, snažil jsem se zachovat klid jako včera prezident Si při přeletu bombardérů na americké základně, a když nakonec syn přišel společně se čtyřmi kamarády a všichni najednou nutně potřebovali na záchod, stále jsem držel vážnou tvář a byl jsem vděčný, že v aplikaci je tlačítko na vypnutí mikrofonu, protože cedule nesplachovat fungovala pouze u prvního. Takže mé některé odpovědi byly takový divný, to mi buď zrovna kočka zatínala drápy do stehen nebo mě zdravili po jednom všichni synovo kamarádi vždy po cestě na záchod a pak po cestě zpět a navíc jsem v reproduktoru slyšel svoje slova s půlsekundovým zpožděním, takže jsem musel mluvit pomalu jak Dalajláma,“ vylíčil vtipnou historku.
Následně ale tón jeho příspěvku zvážněl. „Celé to píšu ale nejen proto, abych vás pobavil, ale i kvůli tomu, že jsem byl překvapený, že jsme se vlastně ve studiu v některých otázkách všichni shodli a to i přesto, že ve studiu seděl nejen koaliční politik pan Šimko, ale i slovenský opoziční politik pan Viskupič,“ popsal Šik.
Překvapila ho i kultura politické diskuze. „Oproti překřikování v diskuzích u nás to byla diskuze klidná, všichni měli prostor se vyjádřit a nikdo nikomu neskákal do řeči, ačkoli názory na některá řešení byly rozdílné. Když pan Gregor, výkonný ředitel zaměstnavatelského Klubu 500, nakonec vyzval k pragmatické politice Unie, která by podle něj měla nejen zrušit předchozí rozhodnutí jako povolenky, ale také vyzval ke zrušení sankcí a umožnění opětného dovozu ruských uhlovodíků, aby se Evropa mohla hospodářsky nadechnout, a v této otázce jsme se prakticky všichni shodli, začal jsem Slovákům jejich veřejnoprávní televizi závidět. Nevím, jestli jsem diskuzi až tak obohatil, každopádně díky za pozvání, bylo to pro mě velmi přínosný vidět, že diskuze se dá vést i bez hysterie a je vlastně smutný, že se tomu tak divím,“ uzavřel svůj příspěvek na Facebooku.
Pavel Šik je ekonom a manažer. Jako publicista se dlouhodobě věnuje mezinárodní politice a strategickým souvislostem globálního vývoje. Aktivně se zapojil do společenských změn roku 1989. V 90. letech žil a profesně působil v Kolíně nad Rýnem, díky čemuž získal vhled do západoevropského politického a ekonomického prostředí.
Ve své analytické činnosti se soustředí na bezpečnostní politiku, energetickou bezpečnost, otázky technologické suverenity, vztahy USA–Čína–Evropa, s důrazem na fyzickou realitu systému – obchodní trasy, energetické toky či průmyslové kapacity.
Jako externí poradce ministra přispívá strategickými analýzami a posuzováním geopolitických rizik a příležitostí pro Českou republiku.
*
Naďa Borská, Parlamentní Listy
Tragedie naší země začala po roce 1989. Je veřejně známo,kdo se podílel na vykradení naší země a snad se blíží doba ,kdy budou odsouzení alespoň morálně a poté důsledně.Dnešní debaty jsou na hovno.
Ještěže nejsem ekonom, třeba by se mě snažil angažovat jako poradce nějaký podporovatel genocidy v Gaze nebo válečný štváč, který nadává lidem co chápou co se děje do POŠUKŮ.To by se mi potom chtělo určitě zvracet.