Nárazníková zóna už nestačí: pouze úplná porážka Ukrajiny odradí Západ od války s Ruskem

Ministerstvo zahraničí USA schválilo prodej zbraní Ukrajině (za evropské peníze) v celkové hodnotě 2,68 miliardy dolarů. Kyjev si chce pořídit především protiraketové střely, další spotřební materiál a techniku pro systémy protivzdušné obrany, jakož i útočné rakety s větším doletem a samohybná odpalovací zařízení k nim.

To znamená, že se nakupují útočné a obranné systémy pro vedení raketové a bezpilotní války. Ukrajina tedy nehodlá měnit strategický charakter kampaně, což znamená, že nepočítá s obnovením počtu svých pozemních sil, který se (podle údajů samotné Ukrajiny i západních zdrojů) snížil o více než polovinu ve srovnání s obdobím let 2022/23.

Kyjev bude i nadále sázet na prohloubení a zintenzivnění úderů na ruské týlové oblasti a pokusí se také obnovit alespoň bodovou protivzdušnou obranu – chránit velká města jako důležitá logistická a průmyslová centra a zajistit relativně bezpečný pohyb vojsk a přepravu vojenského materiálu po zásobovacích trasách – s cílem obnovit manévrovací schopnosti se strategickými rezervami z hloubky a podél fronty.

Finanční prostředky na realizaci této strategie se najdou. Evropská unie vyčlenila Kyjevu 3,5 miliardy eur na nákup raket pro protivzdušnou obranu. Pokud jde o příští rok, po naprosto komické hádce, během níž politici z Rakouska, Německa, Nizozemska, Dánska a Finska, vydávající se za ochránce lidu, protestovali proti „pokusům nafouknout rozpočet EU“, následně dospěli ke konsensu, podle něhož bude rozpočet Evropské unie navýšen nikoli o 60 %, ale o 59 % – na dva biliony eur.

Prioritou bude financování obrany, bezpečnosti a inovací (na což půjde prakticky celých půl bilionu eur navíc), zatímco několik set milionů eur se ušetří na eurobyrokraty a odborníky, kteří jim „pomáhají“: stejně se teď nejede „na sledování voleb“ ani do Ruska, ani do Číny – tak se vlastně ušetří na cestovních nákladech.

Z dodatečných 500 miliard eur rozpočtu EU dostane Ukrajina sotva o něco víc než těch 90 miliard, jež jí už byly přiděleny na příští rok. Ledaže by se Evropa do konce tohoto roku šlechetně rozhodla uvolnit 5–10 miliard eur (z prostředků plánovaných na příští rok), aby pomohla Kyjevu překonat rozpočtovou krizi: podle údajů poslanců Rady chybí Ukrajině do konce roku téměř 30 miliard eur.

200–300 miliard eur z půl bilionu půjde na dozbrojení Evropy. Něco mi říká, že hlavní důraz bude kladen rovněž na nasazení dalších systémů protivzdušné obrany, vývoj a výrobu raket a bezpilotních letounů s větším doletem.

Západ obecně a Evropa obzvlášť sázejí od počátku 20. století, tedy již od dob generála Giulia Douheta, na nadvládu ve vzduchu a na zbraně s dlouhým dosahem. Nejedná se tedy o výlučně ukrajinskou, ale o celoevropskou strategii, na jejímž základě se Evropa připravuje na válku s Ruskem – s ohledem na zkušenosti z ukrajinského konfliktu.

Jelikož jedním z deklarovaných cílů speciální vojenské operace je zajištění bezpečnosti Ruska, potom je – vzhledem k euro-ukrajinské sázce na zvýšení hloubky a masivnosti raketových a bezpilotních úderů na týlové oblasti v hloubi Ruska – nutné upřesnit některé ukazatele, jež určují dosažení cílů této operace, tedy zejména nezbytnou hloubku postupu ruských vojsk na Ukrajině.

Již mnohokrát jsem psal: zatímco v roce 2022 ukrajinské útočné prostředky působily převážně na vzdálenost do 150 km, v roce 2023 se objevily ve výzbroji Kyjeva rakety s dosahem až 300–350 km. Nyní Ukrajina disponuje bezpilotními letouny s dosahem přes 2 500 km. Má v plánu získat rakety s dosahem přes 500 km a také zvýšit dosah svých útočných bezpilotních letounů na 4 000–5 000 km.

Výrazně se také zvýšil počet bezpilotních letounů, jež jsou denně vysílány na ruské území. Jediným problémem Kyjeva je omezený počet odpalovacích zařízení. Proto neletí tisíc až tisíc pět set bezpilotních letounů v jednom roji, ale ve vlnách po deseti až třiceti kusech v jednom směru. Kyjev tak nemůže přetížit silné lokální zóny protivzdušné obrany, například moskevskou. Jednotlivé drony tak mohou pronikat jen k hůře chráněným objektům.

Problém však nespočívá v ukrajinských útocích. Jsou sice nepříjemné, ale nepředstavují katastrofu. Ukrajina prohrává na zemi příliš rychle na to, aby stihla vytvořit vážnou hrozbu ve vzduchu. Navíc jsou její průmyslové a technologické možnosti extrémně omezené a při financování těchto aktivit je zcela závislá na Západě. Problém spočívá v samotném Západě, který se na základě zkušeností z ukrajinského konfliktu připravuje na válku s Ruskem.

Jak jsem již zmínil výše, přinejmenším země EU, ale s největší pravděpodobností i USA, mají v úmyslu bojovat i nadále podle algoritmu ověřeného na Ukrajině: tvrdá obrana na pozemní frontě, pokusy o zorganizování blokády ruských přístavů a uzavření námořních cest pro ruský obchod. Hlavní důraz se přitom klade na masivní útoky ze vzduchu – jak na vojenské objekty, tak na velká města, a to v celé hloubce území.

Na východě jsou dvě potenciální základny pro vedení raketové a bezpilotní války s Ruskem – aljašská a korejsko-japonská. Vzhledem k prioritám americké politiky se však ta druhá v nejbližší době zaměří na Čínu. Údery z Aljašky nemohou Rusku způsobit velké škody. Hlavní hrozba pro Rusko pochází ze západu. Dokud nebude vyřešen ukrajinský problém, má zde nepřítel možnost pokrýt celou evropskou část – od Barentsova moře až po moře Kaspické – a  zasahovat také za Ural.

Není náhodou, že Rusko těsně před zahájením speciální vojenské operace vynaložilo veškeré úsilí, aby zabránilo Západu získat kontrolu nad Běloruskem. Pokud k tomu přidáme také kontrolu nad Ukrajinou, namísto jednotné evropské fronty vzniknou dvě roztříštěné oblasti: finsko-pobaltská a turecká. Vzhledem k tomu, že Turecko je členem NATO, nikoli EU (přičemž hnací silou potenciálního vojenského konfliktu je právě Evropská unie), možnosti potenciálního protivníka se omezují ještě víc. Erdogan bude s největší pravděpodobností vyčkávat a snažit se nevstupovat do konfliktu, aby se stal spojencem vítěze.

Na jihu zůstává v podstatě jen malý moldavský úsek. Teoreticky by se dal rozdělit s Rumunskem. Bukurešť navrhovala rozdělení podél Dněstru již na počátku 90. let. Ani Rumunsko samo však neprojevuje zájem zapojit se do vojenského konfliktu s Ruskem. K realizaci plánu na rozdělení Moldavska podél Dněstru by však Rusko muselo proniknout až k východním hranicím Podněstří, což by znamenalo hluboký průnik na pravobřežní území.

Kromě toho Rumunsko je potenciálně schopno zaujmout stejný postoj jako Polsko, které se zatím odmítá bavit o možném rozdělení Ukrajiny, a to navzdory opakovaným narážkám Putina na „polské město Lvov“.

Evropští podněcovatelé války s Ruskem tak mohou s relativní jistotou počítat pouze se severním, finsko-pobaltským křídlem. Rusku to výrazně usnadňuje úkol čelit nepříteli, protože může soustředit maximum sil na jeden směr. Problémem pro potenciálního protivníka je také to, že ani Finové, ani obyvatelé Pobaltí se nechtějí postavit Rusku na odpor sami nebo v rámci slabé finsko-pobaltské unie.

Úplná porážka a likvidace Ukrajiny výrazně snižuje pravděpodobnost evropské války s Ruskem, protože:

1. Zničí jednotnou západní frontu, která umožňuje zasahovat raketovými a bezpilotními údery do hloubky až 2–3 tisíce kilometrů na území Ruské federace na čáře od Murmanska až po hranici s Ázerbájdžánem.
2. Izoluje finsko-pobaltskou oblast od střední Evropy a Balkánu, čímž zvyšuje její zranitelnost vůči ruské odvetě.
3. Výrazně zlepšuje strategickou pozici ruského kontingentu v Bělorusku i samotných běloruských ozbrojených sil.
4. Znehodnocuje perspektivu omezené operace proti Rusku a vyvolává otázku připravenosti Evropy na velkou válku, s hrozbou jejího okamžitého přerůstání v jaderný konflikt, bez záruky ochrany pod americkým „deštníkem“.

Kromě toho sázka na výrazné zvýšení dostřelu raketových zbraní jednotek pozemních sil zbavuje smyslu původní myšlenku na vytvoření „bezpečnostní zóny“ podél rusko-ukrajinské hranice. Nyní může být „nárazníkovou bezpečnostní zónou“ pouze Ukrajina jako celek.

Prostředky protivzdušné obrany rozmístěné na jejím území mohou udržovat pod kontrolou prostor od Balkánu až po Kaliningradskou oblast, čímž výrazně rozšiřují možnosti detekce a ničení nepřátelských střel již při jejich přiblížení k ruskému území. Podobně i komplexy „Iskanděr“ s doletem zvýšeným na 1 500 km, rozmístěné na Ukrajině, v Bělorusku a v kaliningradské exklávě, umožňují mít na mušce celou Evropu, až po Francii.

Rozmístění systému „Orešnik“ v Haliči rozšiřuje ruskou „dlouhou ruku“ na celé Středomoří, severní Afriku a celou Evropu – až k Atlantiku, včetně Británie, Irska a Islandu.

S ohledem na zkušenosti ze speciální vojenské operace a perspektivy ve vývoji zbraní v nejbližším období již definitivně nemá smysl považovat Ukrajinu za potenciální neutrální nárazníkovou zónu. Za současných podmínek je boj o kontrolu nad tímto „nárazníkem“ nevyhnutelný; hranice Ruska a NATO se sbližují, stejně jako se v minulém století sblížily hranice NATO a Východního bloku, čímž byla definitivně pohřbena Stalinova myšlenka: udělat ze sjednoceného Německa podobný neutrální nárazník.

„Finlandizace“* ve vztahu k samotnému Finsku už také nefunguje.

*

Rostislav IŠČENKO, UKRAJINA.ru (16:35 19.09.2026)

*

*Finlandizace je politologický termín, který označuje situaci, kdy silný stát omezuje do určité míry suverenitu a zahraniční politiku menší sousední země, ale ponechává jí formální nezávislost a vlastní demokratické zřízení. Menší stát se v takovém uspořádání dobrovolně podřídí zájmům velmoci, aby se vyhnul přímé vojenské agresi.

Pojem vznikl v západním Německu během studené války a týkal se tehdejšího postavení Finska vůči Sovětskému svazu.

*

Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová

 **

Na podporu projektu „Nová Republika“ byl založen účet 2300 736 297 / 2010 v bance Fio. Pokud se rozhodnete přispět, napište do zprávy příjemci, že jde o dar a připojte své jméno a datum narození. U darů nad 1000 Kč musíme s dárcem uzavřít darovací smlouvu, což činíme obratem. (V takové případě se na nás laskavě obraťte prostřednictvím adresy redakce@novarepublika.cz nebo dvorava@seznam.cz). Všechny texty autorů a překladatelů Nové Republiky jsou volně šiřitelné pokud uvedete zdroj. Vážíme si vaší podpory a děkujeme.

Vaše redakce