Pojďme si popovídat, jak bude vypadat porážka od Ruska

Západ do války s Ruskem investoval tolik peněz a politického kapitálu, že mu nezbývá než kalich hořkosti dopít do dna. Bod, kdy bylo možné z válečné trajektorie odbočit, je minulostí. Současnou garnituru západních jestřábů není reálné vyměnit za pragmatiky, kteří zkonstatují: „Tohle se nám nepovedlo, nezbývá než to odpískat.“ Vyhlídky na vítězství se s prodlužováním konfliktu pouze snižují, přičemž od počátku šlo o vyhlídky chatrné až titěrné. Je tedy zcela legitimní popovídat si o tom, kdy k porážce Západu dojde, jak ta porážka bude vypadat a co z porážky vyplyne.

Pokud jde o načasování, Západ může svou porážku urychlit, podaří-li se mu eskalací konfliktu Rusko vyprovokovat k důkladné odvetě. Rusko, zdá se, nespěchá. V opotřebovávací válce postupně eliminuje ukrajinské vojáky a ničí ukrajinskou infrastrukturu, energetiku a průmysl. Jde o ruskou investici do budoucna, kdy se z Ukrajiny, respektive z její západní části, stane pouhá vybydlená nárazníková zóna. Půjde o území, které bude jak Rusku, tak i Západu k ničemu.

S jadernou mocností nelze vyhrát, ale lze při troše štěstí prohrát nejaderně, čili porážku přežít. USA, které Evropu vtáhly do války s Ruskem, se na nukleární válku nechystají. Americký jaderný deštník se nad Evropou nerozevře. Prioritou Američanů je minimalizovat ostudu s Íránem. Představy Západu o válce s Ruskem jsou naivní. Západ počítá s tím, že bude napaden a Rusové se pokusí Evropu ovládnout. Rusové se tomu smějí a vzkazují Západu, že nemá nic, co Rusko potřebuje. Pokud se NATO zapojí do války s Ruskem napřímo, Rusové avizují, že válka v Evropě bude velice krátká, potrvá několik dní.

Pro jakou prohru se Evropa rozhodne? Soudě podle kvality politiků, na kterých leží odpovědnost, evropské státy v rozhodujícím okamžiku nenajdou společnou řeč, jak postupovat. Kapitulace bude vypadat tak, že než by se Západ Rusku postavil čelem, postaví se Ukrajincům zády. Další možnosti jsou už jenom horší. Vyprovokuje-li Ukrajina nějakou akcí pod falešnou vlajkou Evropu k útoku na Rusko, zjistí Evropané v praxi, jak bídně jsou na tom s protiraketovou obranou, jak nejsou schopni ochránit strategické podniky a kritickou infrastrukturu a hlavně jim dojde, že mají armády připravené na minulé války.

Napadne-li nějaké chytráky v Bruselu ignorovat ruské červené linie s tím, že třeba nejsou, dá se očekávat, že vojenská odpověď Rusů Západu bude drsnější, než je válka, kterou vedou na Ukrajině. Z ruského úhlu pohledu jsou Ukrajinci pomýlení a zmanipulovaní falešným Západem. Západ coby viník ruského i ukrajinského utrpení je ovšem vnímán jako plnohodnotný nepřítel, který se podporou ukrajinských neonacistů hlásí k odkazu Adolfa Hitlera. S tímto ruským narativem je třeba počítat při prognózování ruské reakce.

Bude-li mít Evropa štěstí a Rusko ji jaderně nevyhladí, prohraná válka prohloubí její ekonomický úpadek. Závislost Evropy na dovozech zboží a surovin se prohloubí. Západ žije na dluh a trpělivost věřitelů nebude nekonečná.

Pokus Západu oslabit, rozvrátit, rozparcelovat, ovládnout a vyrabovat Rusko končí fiaskem. V předtuše svého kolapsu vsadil Západ v globálním kasinu vše na černou a padla červená.

Jistý J. Matson Heiniger popisuje současnou kondici Západu takto: „Spojené státy a zbytek Západu nemají intelektuální, institucionální ani průmyslové kapacity k tomu, aby reagovaly na kaskádu šoků, která již probíhá. A právě proto nás čeká ekonomický temný věk, který potrvá minimálně jednu generaci, a společnost, která z něj vzejde, nebude liberální, nebude prosperující a nebude laskavá.“ A radí Američanům: „Dejte se dohromady, anebo odejděte… někam, kde ještě existuje průmyslová základna a stát, který plánuje.“ Do Evropy je neposílá ani náhodou.

*

Ivan Hoffman, PL