O tom hovořil v interview pro server Ukrajina.ru politický komentátor agentury MIA „Rossija segodňja“ Rostislav Iščenko
Vladimír Zelenskyj prohlásil, že Ukrajina neměla šanci na vojenské vítězství nad Ruskem už od samého začátku. Nejvyšší představitel kyjevského režimu nyní považuje za jediné možné vítězství „ukončení palby za jakoukoli cenu, aby se zachránily lidské životy“.
– Rostislave Vladimiroviči, komu byly – podle Vás – tyto výroky Zelenského určeny?
– Zelenskyj už pravidelně prohlašuje, že je připraven dohodnout se na čemkoli a jakkoli, jen aby došlo k zastavení palby. Vždy se však ukáže, že není připraven přijmout ruské podmínky. Takže já bych jeho výrokům nevěnoval vůbec žádnou pozornost.
Začněme tím, že Ukrajina Rusku válku nevyhlásila. Ano, kyjevský režim vyhlásil výjimečný stav, ale bojové operace probíhají v rámci toho, co Rusko nazývá „speciální vojenskou operací“. Pokud Rusko oznámí ukončení této operace, bojové operace skončí. Kdyby mezi Ruskem a Ukrajinou panoval válečný stav, válka by mohla pokračovat i bez bojových operací. I kdyby zbyla z Ukrajiny jen jedna místnost ve varšavském bytě, kde by zasedala vláda v exilu. Válka by trvala i bez fronty. Tak by se dalo bojovat i sto let.
Stejně dříve či později už žádná fronta nebude. Ukrajinské ozbrojené síly ztrácejí schopnost klást odpor a Západ ztrácí možnost je dále podporovat. Když nebude fronta, území ani válečný stav, potom nebude s kým bojovat.
Existuje konkrétní mechanismus, s jehož pomocí by si Ukrajina mohla zajistit svůj výstup z válečného konfliktu: „Splnění ruského požadavku na stažení ukrajinských vojsk z ústavně ruských území – příměří – zahájení jednání“. Místo trojstranných jednání není stanoveno, ale mohl by to být Istanbul nebo Abú Dhabí.
Ale, znovu opakuji, k tomu je nejprve třeba splnit řadu podmínek. Vydat prohlášení, že jsou tyto podmínky přijaty. Provést technickou dohodu o tom, jak může Ukrajina bezpečně stáhnout vojáky na nové pozice v souladu s hranicemi bývalých oblastí. Poté dojde k dohodě o místě a programu jednání. Podepíše se dohoda o trvalém nebo dočasném příměří a o zahájení jednání.
Jednání mohou trvat jakkoli dlouho a nemusí vůbec vyústit v úspěch, načež se bojové operace obnoví.
To znamená, že samotná skutečnost, že Ukrajina splní předběžné podmínky, ještě neznamená, že bude podepsána konečná dohoda. Může se jednat o politický tah, jehož cílem je, aby Ukrajina získala čas.
– Mezitím Polsko – prostřednictvím svého ministra zahraničních věcí Sikorského – vyzvalo NATO, aby provedlo agresivní cvičení v blízkosti Kaliningradské oblasti s cílem donutit Rusko kvůli nepředvídatelnosti aliance k přesunu dalších sil do této oblasti.
– Je očividné, že se jedná o provokaci, jejímž cílem je vyvolat tvrdou rétoriku ze strany Ruska. I u nás máme dost svých „Sikorských“, kteří jsou připraveni dupat nohama a řvát: „Teď vás roztrháme na kusy.“ To se vojenské propagandě na Západě náramně hodí: „Podívejte se, jací jsou to lidé. Je strašné žít vedle nich. Musíme se okamžitě bránit.“
Na druhou stranu se kroky Polska neshodují se slovy Sikorského. Polské jednotky jsou v pohraničních oblastech s Ruskem neustále posilovány. Vznikají i nové jednotky. Pokud jde o Kaliningrad, Poláci opakovaně prohlásili, že je „třeba jej vyjmout z ruské správy“. Evropští i američtí vojáci se rovněž vyslovili pro jeho obsazení v případě vypuknutí vojenské krize. To vše podněcuje Rusko k tomu, aby na hranicích s NATO rovněž vytvářelo nové jednotky a armádní sbory.
A to se náramně hodí vojenské propagandě v Evropě: „Jen se podívejte. Na zbrojení utrácíme pořád málo. Zatímco my se ještě pořád rozhodujeme, Rusko už rozmístilo tolik jednotek. Musíme naléhavě požádat USA, aby nám poslaly ještě pár divizí námořní pěchoty.“
Oheň války nesmí uhasnout. I bez přímého vojenského střetu musí napětí na hranicích s Ruskem přetrvávat. I to je prvek války na vyčerpání a v některých ohledech – bohužel – dokonce účinnější než samotné bojové akce. Během bojových operací vidíte, jak se situace vyvíjí, a můžete své plány upravovat tak, abyste dříve či později dosáhli vítězství. Pokud však válka neprobíhá, nic nevíte a pravidelně vám vznikají škody. A tak to může pokračovat po celá desetiletí.
Přímý vojenský střet probíhá mnohem dynamičtěji. I poziční válka na Ukrajině vede k vyřešení situace rychleji než využití politických mechanismů ke stejným cílům. Nelze však říci, že by to bylo výhodnější. Řešení problému prostřednictvím politických mechanismů vede k menším nákladům a k významné úspoře zdrojů.
Zatím se evropským jestřábům daří udržovat mezi voliči myšlenku posílení armád. Nejméně pět zemí oznámilo, že hodlá své ozbrojené síly zvětšit dvakrát až třikrát. Pro ně se vytvářejí nové prostředky vedení bojových operací, podobné těm, které má Rusko. Levnější, aby je bylo možné vyrábět ve velkých sériích: řízené střely, protiletadlové rakety, drony. A když Evropa říká, že bude za pět let připravena na válku s Ruskem, bude se snažit tento slib splnit.
To však neznamená, že se chystají zaútočit na Rusko právě za pět let. Znamená to, že za pět let chce mít Evropa pocit jistoty ve srovnání s ruskou armádou. Být si jistá, že bude schopna zablokovat pohyb našich vojsk na hranicích EU a NATO.
V současné době se hodně hovoří o tom, že Rusko nebude mít dostatek sil na okupaci celé Evropy. Je však schopno rozbít evropské armády. Evropané tedy chtějí dospět k situaci, kdy Rusko již nebude schopno jejich armády rozbít. „Nebude to vítězství. Bude to pouhá remíza. Díky této remíze však budeme schopni vést s Ruskem opotřebovávací válku. Stejně máme více zdrojů.“
Samozřejmě je také nutné přivést zpět na evropské bojiště Spojené státy. Návrhy Francie a Británie na zvýšení počtu jaderných hlavic a rozšíření oblastí jejich rozmístění jsou vlastně pokusem vyprovokovat USA k aktivnějšímu jednání. Paříž a Londýn zdůrazňují svůj záměr nahradit Washington v roli jaderného deštníku Evropy, aby se Američané rozhořčili: „My jsme přece ten hlavní deštník. Nikoho jiného nepotřebujeme.“
Takové kroky jsou žádoucí a nezbytné. Protože jakékoli provokace narážejí na jeden problém: „Co budete dělat, pokud Rusko použije jaderné zbraně?“
– Teď ještě znovu k USA. Americký ministr vojenských vzdušných sil prohlásil, že umístili na oběžnou dráhu prostředky pro kontrolu vesmíru, jež jsou schopny „ochránit jejich armádu před nepřátelskými akcemi protivníka“. O jakém systému se zde mluví? Jaká je pravděpodobnost, že se vesmír stane dalším prostorem pro vedení bojových operací?
– Zbraně na oběžné dráze už dávno rozmístili všichni. Spojené státy kdysi samy obviňovaly SSSR z toho, že vytváří inspekční družice, jež mohou měnit oběžné dráhy, přibližovat se k jiným družicím a dokonce je srážet z oběžné dráhy („inspektovat“). To jsou právě ty vesmírné zbraně.
Poté chtěly USA umístit do vesmíru laserové platformy. Ukázalo se však, že výkon laserů nestačí k účinnému zásahu cílů na povrchu planety. Systémy se však zdokonalují. A je docela možné, že časem budou ve vesmíru nasazeny i laserové zbraně.
Zatím se hovoří pouze o možnosti bojovat proti nepřátelským satelitním skupinám. Takové zbraně má Rusko, právě tak jako USA nebo Čína. Jsou to satelity, jež mohou jiné satelity sestřelit nebo je srážkou vyřadit z provozu. Jedná se o systémy elektronického boje, jež ruší signál směřující z řídícího centra k satelitu.
Právě to mají na mysli Američané. Pod pojmem „zbraně“ si nepředstavují umístění atomové bomby ve vesmíru. Takové systémy mají všichni. Americký ministr letectva neřekl nic nového.
*
Rostislav IŠČENKO – Taťána ČUGAJENKOVÁ – Kirill KURBATOV, UKRAJINA.ru (07:00 21.09.2026)
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
**
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika
2300 736 297 / 2010
*
