Na Slovensku v sobotu a v neděli 19. a 20. září probíhá již 5. ročník Národního pochodu za život.
Je reakcí na vymírání národa, na nízkou porodnost.
Slováci stejně jako Češi rychlým tempem vymírají.
Viliam Oberhauser k této příležitosti na Hlavných Správách Sk napsal:
Za loňský rok se na Slovensku narodilo 42 tisíc dětí a zemřelo více než 53 tisíc lid . Úbytek je více než 11 tisíc osob.
Statistika neuvádí kolik z těch dětí bylo Slováků a kolik jiných národností. Kdybychom to zjistili určitě by to potvrdilo tvrzení, že dramaticky vymíráme.
Dále se autor, praktikující katolík, dostává do kontroverze s většinovou slovenskou společností:
V době hluboké komunistické totality v roce 1957 byl přijat falešný zákon, který místo aby řekl pravdu, že počaté dítě bude zabito, hovořil o umělém přerušení těhotenství. Zatímco do té doby byly potraty prováděny důsledně ze zdravotních důvodů a bylo jich provedeno ročně kolem 600, tak po jeho zavedení počet okamžitě stoupl na více než 12 tisíc zabitých dětí.
V roce 1986 byl tento zákon změněn. Zrušili se tzv. interrupční komise, ve kterých se zkoumalo, zda potrat je nutný. Nastala absolutní svoboda žen v rozhodování o potratu. Toto způsobilo dramatický nárůst interrupcí na úroveň kolem 50 tisíc počatých dětí. I když v současnosti se na Slovensku provádí pouze kolem 5 tisíc interrupcí ročně, tak při radikálním poklesu porodnosti to působí stejně zhoubně.
Za dobu platnosti tohoto zákona bylo zabito kolem 1,5 milionu počatých Slováků. Představuje to třetinu obyvatel Slovenska. Je to jako kdyby zmizeli obyvatelé všech krajských měst a několika dalších okresních.
Jaký je tedy katolický recept na zvýšení porodnosti? Vzít ženám právo rozhodovat o svém životě, o svém těle, o tom, chce-li dítě přivést na svět či nikoli?
Za minulého režimu zejména v 70. letech se však tak podporovaly mladé rodiny, že toto vyvražďování bylo jako kompenzováno tím, že ti co chtěli mít děti se nebáli je přivést na svět. Poskytovaly se nízko úročené novomanželské půjčky, stavěly se státní bytové domy, tomu bylo nastaveno i zdanění příjmů podle počtu dětí, atp. Proto v letech 1978 a 1979 porodnost přesáhla hranici 100 tisíc dětí ročně, přičemž počet zemřelých se pohyboval kolem 52 tisíc osob. Čili rodilo se dvojnásobně více dětí než lidí umíralo. To vše se ale dnes neděje.
Že v sedmdesátých letech minulého století došlo u nás, v Čechách, Moravě, Slezku i na Slovensku k populačnímu boomu je fakt. Odborníci dodnes vedou spory o tom, co bylo jeho hlavní příčinou. Výhodná sociální politika pro mladá manželství? Nebo zavřené hranice, nedostatek jiného vyžití, nebo návrat a utužení totalitní společnosti, která obracela zájem mladých lidí od dění veřejného do soukromí, k rodině a dětem? Nebo to byla jistota tehdy garantovaného dlouhodobého zaměstnání a příjmu?
Viliam Oberhauser ale pokračuje šťouchancem do slovenské politické scény:
Naopak progresivci jako jsou poslankyně slovenského parlamentu Beata Juřík, Cigániková, Jaurová, Biháriová, a další bojují nejen za takovou falešnou svobodu žen, ale i zato aby děti už ve školkách byly sexuálně zručné, aby místo zdravovědy byla na všech školách zavedena sexuální výchova, a aby sexuální výchova byla na všech školách zavedena.
Redakce Nové Republiky si troufá poznamenat, že vhodně vedená školní sexuální a partnerská výchova připravuje do života mladé lidi lépe než katechizmus a zákazy probírat sexuální témata, které jsou pro každého mladého navýsost důležité a potřebná. Pomáhá ve značné míře, předcházet karambolům v podobě nechtěně početí dítěte, předcházet pohlavním nákazám. je-li tato výchova, či spíš vzdělávání vedeno ze strany vyučujících vedeno upřímně, otevřeně a příkladně, vede u mladých nedospělců k postupnému přirozenému nacházení své pohlavní orientace, odlišnosti ženy a muže, jak po sexuální stránce, tak především jejich ukotvení v rodině a výchově potomků. To je ale vize, kterou naše dnešní školství neumí či ani nechce naplnit a prostor ponechává neziskovkách, často sporné kvality a zaměření.
Autor ale ničeho takového nedbá a přitvrzuje:
Také prosazují, aby se zavedlo používání potratových pilulek, které by chemickým způsobem zabíjely počaté děti v utajení před svým okolím. Prostě prosazují na Slovensku kulturu smrti, kterou vydávají za svobodu žen. Už nyní jejich nevládky chodí po slovenských školách a ohlupují naši mládež.
Co naplat, pane Oberheusere, zákazy nejsou řešením. Anti-baby-pills skutečně vedly v šedesátých letech minulého století skoro po celém světě k osvobození žen. V sexuální výchově, ani v pilulkách a potratech problém není. Je smutné, že odborníci na porodnost, porodníci, psychologové i sociologové, vyjadřují všeobecně jistou nerozhodnost, nejistotu a skepsi. Zatím to vypadá, že recept na zvýšení porodnosti v zemích bývalého Československa nemají, co se týče receptu na opakování bůmu z doby našich sedmdesátek, který vytvořil silné ročníky Husákových dětí. Politici se tomuto velkému životně důležitému a celonárodnímu tématu nevěnují, vždyť jejich zájem je jedno až dvě volební období, a co dál je moc nezajímá. A tak slovenský autor i přes zjevnou snahu obrátit nepříznivý vývoj zavedením represí, zákazy a návratem ke středověkým praktikám má přece jen pravdu, když varuje:
Stát možná zůstane, ale žít zde budou jiné národy.
*
Hlavné Správy Sk, poznámky Nová Republika
A ještě poznámka nakonec: Od kdy mám považovat počatý život za člověka a přerušení těhotenství za vraždu? Již od samého početí onen shluk několika buněk?!
Přesto přeze všechno, navzdory všem kontraverzím, které podobné akce přinášejí, je dobré Národný pochod za život podpořit. Obrací pozornost k tématu, které je opomíjené, ale které se dotýká každého z nás, budoucnosti našich rodin, blízkých a následně celých našich národů, toho slovenského i toho našeho.
**
My, v redakci Nové Republiky, jsme nezávislí. Nikomu nesloužíme a nikdy jsme nikomu nesloužili. Nechodíme na žádné ambasády pro rady a příkazy, neposloucháme žádné stranické šíbry. Máme svoji hlavu. Chceme obnovit demokracii v naší zemi. Nechceme, aby naše vlast byla vysávanou kolonií. Bojujeme za svobodu projevu i za svobodu po projevu. Přinášíme zprávy, informace, názory a myšlenky, kterých se mocní tohoto světa doslova bojí a nejraději by je před vám zatajili. Jsme nespravedlivě nálepkováni, je nám hrubě nadáváno, jsme ostrakizováni, fízlováni, zakazováni a cenzurováni. Žijeme jen díky vám, našim čtenářům. Děkujeme za vaši finanční pomoc, posílanou na konto zapsaného spolku Nová Republika
2300 736 297 / 2010
*
