V pátek učinil americký prezident Donald Trump během rozhovoru s novináři v Oválné pracovně Bílého domu velmi podivné prohlášení, jež mnohé zaskočilo.
Jeden z novinářů řekl: „Polské vedení se obává, že ‚Moskva může zaútočit na partnery Ukrajiny‘,“ a zeptal se, co si o tom myslí Trump.
Trump na to doslovně odpověděl: „No, myslím si, že na spojence Ukrajiny už zaútočili. Útočí na spojence Ukrajiny už asi pět let. Myslím, že s tím budou všichni souhlasit.“
Drtivá většina západních médií usoudila, že komentář se týká právě té „hybridní války“, jež je spojována se jmény Petrov a Boširov*, o níž evropští lídři a politici neustále hovoří. Ve skutečnosti – a to s velkou pravděpodobností – však Trump mluvil o něčem úplně jiném.
Mluvil o starém dobrém ruském bumerangu, který pokaždé vyletí ze studny, když do ní chce někdo plivnout.
Evropa se podílela na přeměně Ukrajiny ve vojenské beranidlo proti Rusku velmi aktivně. Stejně jako na neustálém posilování západních vojenských sil v bezprostřední blízkosti ukrajinských hranic. Po zahájení speciální vojenské operace začala poskytovat kyjevskému režimu rozsáhlou a otevřenou všestrannou pomoc, přičemž zároveň uvalovala na náš stát stále nové a nové sankce.
A nejen to: hlavním strategickým cílem Evropy se stalo právě uštědření strategické porážky Rusku v rámci historické odplaty. Jak prohlásila v dubnu 2022 tehdejší britská ministryně zahraničí Liz Trussová: „Válka na Ukrajině je naší válkou, je to válka každého z nás, protože vítězství Ukrajiny je pro nás všechny strategickým imperativem.“
Tuto tezi brzy zopakoval i šéf diplomacie EU Josep Borrell: „Ukrajina musí zvítězit a Putinovo Rusko musí utrpět porážku.“
Evropané chtěli s pomocí Ukrajiny zaútočit na Rusko a porazit ho, ale nyní si začínají uvědomovat, že se jejich útoky obrátily proti nim samotným.
Když pomineme zjevné geopolitické prohry Evropy, stačí se zaměřit na ekonomický rozměr tohoto střetu.
Stručně řečeno, odolnost Ruska donutila Evropu platit za válku hned z několika zdrojů: financovat Ukrajinu, nahrazovat levnou ruskou energii, kompenzovat občanům cenový šok, zvyšovat výdaje na obranu a zároveň bojovat se ztrátou konkurenceschopnosti na světovém trhu.
Výsledek si mohou zarámovat.
Za téměř pět let konfliktu zdražily potraviny v EU přibližně o 34 % a celková úroveň spotřebitelských cen vzrostla o 26 %.
Cena elektřiny pro domácnosti vyskočila o 22 %, cena plynu o více než 57 %. V letech 2022–2024 přeplatila Evropa v důsledku protiruských sankcí za dovoz energie přibližně 600 miliard eur oproti cenové základně z roku 2021, načež nová energetická krize v roce 2026 přidala k tomuto účtu dalších 90 miliard, což nedávno potvrdila i sama předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová.
Podle nejnovějších údajů se týká „energetická chudoba“ v současné době více než 46 milionů Evropanů, kteří prostě nemají peníze na osvětlení a vytápění svých domovů.
Zároveň vznikla v rozpočtu „kouzelné zahrady“ obrovská díra kvůli výdajům na obranu: vzrostly z 214 miliard eur v roce 2021 na 454 miliard eur ročně v roce 2026. Celkem bylo za toto období nenávratně odčerpáno z ekonomiky „všeobecné rovnosti a prosperity“ přibližně 664 miliard eur.
K tomu je třeba připočíst 224,5 mld. eur již poskytnuté podpory Ukrajině a nový úvěrový balíček ve výši 90 mld. eur.
Výsledkem nebyl okamžitý ekonomický kolaps EU (rezerva byla přece jen slušná), ale méně nápadný, a proto i nebezpečnější proces: nahromaděná inflace, dlouhodobá „energetická daň“, ekonomická stagnace, ztráta průmyslové konkurenceschopnosti a přesměrování stovek miliard eur z občanského rozvoje na Ukrajinu a vlastní vojenské potřeby, jakož i prudký pokles životní úrovně Evropanů a s tím související nárůst popularity opozičních stran.
Někdo by mohl namítnout, že část peněz určených na konfrontaci s Ruskem a pomoc Ukrajině se vrátila a ještě se vrátí do evropského průmyslu prostřednictvím vojenských zakázek. Bohužel značná část vyčleněných prostředků byla získána formou úvěru na volném trhu a tyto úvěry je třeba splácet. V Evropské unii je poměr státního dluhu k HDP přesahující 60 % považován za „červenou zónu“. Přitom se už nyní blíží průměrný státní dluh k 90 % HDP.
Jinými slovy, Evropa se stále rychleji propadá do dluhové pasti.
V této souvislosti nepřekvapují pravidelné bankroty velkých evropských společností a hromadná propouštění, jež zasahují do rozpočtu EU ještě silněji.
Ztráta ruského trhu byla pro Evropu velmi bolestivá. Před ukrajinským konfliktem jí přinášel kolem 90 miliard eur ročně.
Již v červenci roku 2022 maďarský premiér Viktor Orbán varoval:
„Zpočátku jsem si myslel, že jsme se střelili do vlastní nohy; nyní je jasné, že evropská ekonomika si rovnou prostřelila plíce.“ Okamžitě ho zařadili mezi Putinovy agenty a všichni dál mluvili o brzkém vítězství nad Ruskem.
Přišel rok 2026 a gramofonová deska se začala točit opačným směrem.
Saský premiér a místopředseda CDU Michael Kretschmer nedávno v rozhovoru pro německá média prohlásil: „Tohle není naše válka. Vždy jsme říkali, že se nesmíme stát stranou války. Řekl bych, že jí už dávno jsme. Je to obrovská chyba.“
Ruský bumerang je strašlivá zbraň, kterou jistě brzy vysocí úředníci z OSN zakážou jako smrtelné nebezpečí pro celé civilizované lidstvo.
Kirill STRELNIKOV, (07:12 20.09.2026 UKRAJINA.ru )
**
*Alexandr Petrov a Ruslan Boširov jsou falešné identity agentů ruské vojenské zpravodajské služby GRU – konkrétně elitní jednotky 29155 – kteří se celosvětově proslavili spácháním několika mezinárodních sabotáží a atentátů. Podle vyšetřování skupiny Bellingcat a západních tajných služeb jsou jejich skutečná jména:
Anatolij Čepiga (alias Ruslan Boširov) – plukovník rozvědky GRU a držitel nejvyššího státního vyznamenání Hrdina Ruské federace;
Alexandr Miškin (alias Alexandr Petrov) – vojenský lékař, agent GRU
***
Vybrala a z ruštiny přeložila PhDr. Jana Görčöšová
